úterý, 8. únor 2005

Wayne Shorter v Praze

Napsal(a) 

Wayne Shorter v Praze Wayne Shorter v Praze
Deset let! Tak dlouho jsme museli čekat na okamžik, kdy se v Praze znovu objeví Wayne Shorter. Přitom zejména posledními sólovými alby světovou veřejnost znovu přesvědčil, že ještě zdaleka ve vývoji jazzu neřekl poslední slovo. Wayne Shorter Quartet vystoupí v pražském Kongresovém centru 6. března. Na co se připravit? Saxofonistu někdejších Weather Report a sidemana Milese Davise jsem viděl na vlastní oči dvakrát. Poprvé, na francouzském festivalu Jazz Ä Vienne v roce 2001, to bylo v době, kdy se po dlouhé odmlce vynořil a na koncertních pódiích vybrušoval kontury svého nadcházejícího disku Footprints Live! (Verve, 2002). Shorterova kapela na mě působila jako zjevení. Byl jsem vydán na pospas něčemu, co jsem nebyl schopen k ničemu přirovnat, natož pak do toho hlouběji proniknout. A nebyl jsem sám, kdo odcházel spíše s neporozuměním. Na Shorterův výstup se totiž tehdy moc předem připravit nedalo. Ano, výjimečná živá nahrávka Footprints Live! tehdy ještě neexistovala, respektive teprve vznikala na onom památném evropském turné, a u značky Verve - jako vzkříšení Shorterových sólových projektů - vyšla až následující rok. Nakonec jsem si tu desku zamiloval. Dnešní posluchač má situaci mnohem snazší - Footprints Live! je zřejmě tou nejlepší průpravou pro březnový koncert. Pražské vystoupení nabídne jisté zhmotnění představ tak dokonale zachycených na zmiňovaném CD. Shorter totiž pro letošní světové turné opět obnovil hvězdnou sestavu s pianistou Danilem Perezem, basistou Johnem Patituccim a bubeníkem Brianem Bladem. S posledně jmenovaným členem rytmiky loni rovněž křižoval evropské festivaly s All Stars formací Herbieho Hancocka (Hancock, Shorter, Holland, Blade). Ačkoli Footprints Live! získala mezi jazzovými kritiky mnoho pozitivních reakcí, ´formálního´ uznání v podobě již osmé ceny Grammy se Shorterovi dostalo až s následujícím studiovým snímkem Alegría (Verve, 2003).

Wayne Shorter v Praze Wayne Shorter v Praze
Již pohled do bookletu nasvědčoval, že půjde o mnohem sofistikovanější obraz Shorterova skladatelského umění - základní rytmiku tu doplňují například Chris Potter na tenor saxofon a basklarinet, Brad Mehldau na piano či Terri Lyne Carrington na bicí. Ale především jde o některé nástrojové a formální prvky spojované spíše se sférou artificiální hudby - je tu cello, lesní roh, hoboj, tuba, Wayne Shorter si zde pohrává s Bachovským tématem (Bachianas Brasileiras), keltským tradicionálem (She Moves Through the Fair) i s anonymní koledou z 12. století (12th Century Carol). Doplnění ansámblu klasickými dechovými nástroji Shorter komentuje potřebou obohacení jazzu o nový rozměr. "Jazzu stále chybí barvy, to je moment, který se snažily napravit syntezátory. Bez tohoto druhu obohacení nejsme schopni žít. I Joe Zawinul se nechal slyšet, jak strašně miluje akustické piáno, ale jeho zvuk samotný se mu zdá tak nudný." Spoluhráč John Patitucci ke skladatelskému umění kolegy říká: "Shorter disponuje schopnostmi hned několika klasických skladatelů. Má výrazný cit pro melodii, tak jako Puccini, zároveň jsou jeho skladby harmonicky sofistikované jako třeba Ravelovy." "Shorterova hudba nenásilně boří hranice žánrů, přestože své jazzové kořeny a nejsilnější vlivy přiznává. Leaderova improvizační svobodomyslnost a interpretační originalita jsou však pojítkem celého spektra hudebních nápadů a inspirací, kterými Shorter jen srší," napsal v recenzi Alegríe pro Harmonii publicista Vilém Spilka (nahrávka dostala maximální počet bodů). A byla to Alegría, na které (mimo jiné) popisoval Lubomír Dorůžka současné tendence obohacování víceméně improvizovaného jazzu o prvky klasické evropské hudby. V eseji Quo Vadis Jazz? (HARMONIE, 7/2003) tehdy také konstatoval proměnu soudobých jazzových sólistů v erudované skladatele. Tím Shorter beze sporu je. Jedním z posledních saxofonistových ocenění je ostatně vítězství ve skladatelské kategorii čtenářské ankety měsíčníku DownBeat (prosinec, 2004). Kromě sólových akustických desek ani na počátku nového tisíciletí Shorter nezapomíná na fusion - v roce 2001 se objevil na albu Herbie Hancocka Future 2 Future a hostoval i na M2 basisty Marcuse Millera. Zatím posledními zprávami z planety Shorter jsou pozoruhodné retrospekce. Koncem loňského roku se na trhu objevila obsáhlá hudebníkova biografie s názvem Footprints: The Life and Music of Wayne Shorter z pera Michelle Mercer (Tarcher, 2004). Reprezentativní zvukové ohlednutí pod stejným názvem pak v téže době vydal label Columbia na 2 CD. Ale dost už příprav. Svůj příběh nám Mr. Shorter jistě nejlépe poví sám.

Petr Vidomus

V Harmonii zakotvil na podzim 2004, kdy si jej na základě reportáže z francouzského jazzového festivalu vybrala jako svou náhradu Petra Konrádová (Petro, díky!). Stal se editorem jazzové rubriky časopisu, což znamená, že pro vás vybírá ta nejzásadnější témata, která hýbou světem tohoto žánru, dohlíží na kvalitu článků a v neposlední řadě sám píše. Do jeho textů se může promítat láska k sociologii, Francii a jazzrocku 70. let. Mimo to má rád dobré víno, cestování a fotografii. Můžete jej znát také coby hlas stanice ČRo Jazz.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.