úterý, 22. srpen 2017

Tvůj hlas mě nepřestává volat. Ahmad Jamal a jeho milostné vyznání kosmopolitnímu Marseille

Napsal(a) 

 , foto Jacques Beneich foto: Jacques Beneich

Pianista Ahmad Jamal sice „svému jazzu“ říká americká klasická hudba, ale to mu nebrání v čerpání inspirace v Evropě. Ostatně před časem se v rozhovoru pro Harmonii vyznal ze své lásky k Ravelovi a Debussymu. K Francii má 87letý skladatel a hudebník vůbec vřelý vztah a Francie k němu. Je držitelem řádu od francouzské vlády a nyní na svém novém albu vzdává hold druhému největšímu francouzskému městu, středomořskému přístavu, kosmopolitnímu Marseille. Pro své vyznání zvolil formu suity, jejíž ústřední část se na albu opakuje ve třech verzích, které se střídají s dalšími skladbami včetně zajímavých coververzí. Novinkou však není pouze struktura alba, ale i fakt, že výjimečný instrumentalista tentokrát napsal k titulní písni i text. Text, který má místy až formu milostného dopisu: „Marseille, mé srdce, tak osamělé, tě hledá a objímá, protože můj život je až příliš naplněn smutkem. Marseille, tvůj hlas mě nepřestává volat. Marseille, nikdy nebudu litovat toho požehnaného dne, kdy jsem tě potkal.“

Vyznání městu, které (opět cituji z textu) „oplývá památkami“, autor vyjadřuje trojím způsobem, přičemž všechny tři varianty dohromady trvají bezmála dvacet pět minut. Album otevírá instrumentální verzí, od prvního taktu velmi perkusivní, s dramatickým klavírem. I beze slov z ní dokážeme vyčíst pestrost života ve Středomoří a epičnost. Ve druhé verzi, uprostřed alba, na sebe strhává pozornost rapper Abd Al Malik, který Jamalův původně anglický text, přeložený do francouzštiny, recituje s hlasem tak naléhavým, že sice nepřebíjí instrumentalisty, ale je jim důstojným partnerem. Kapela pochopitelně jinak frázuje, aby lidský hlas co nejlépe podpořila. Do třetice se pak Jamal se svými spoluhráči k tématu vrací na samém konci alba. Třetí verze skladby Marseille má posílenou melodickou složku, přičemž tentokrát autor k mikrofonu pozval svou francouzskou chráněnku, zpěvačku s beninskými kořeny Minu Agossi. Ta v minulosti prošla obdobím rockovým, bluesovým a swingovým a dnes je představi­telkou nadžánrové fúze africké a karib­ské hudby, jazzu a šansonu. Ostatně její nové album UrbAfrika, postavené na zmnožených perkusích a absenci kytary, zapadá do Jamalova myšlenkového světa.

Ahmad Jamal byl vedle Dizzyho Gillespieho průkopníkem jazzových sestav, v nichž vedle sebe figurovali bubeník a hráč na perkuse. A jeho současný dvorní perkusista Manolo Badrena, dříve člen skupiny Joe Zawinula, na novém albu skutečně exceluje. Rytmus mají ovšem výborně zvládnutý všichni čtyři hráči, což je nejlépe slyšet v roztančené skladbě Baalbeck. Za pozornost však rozhodně stojí i synkopovaná a do funku posunutá verze afroamerického spirituálu Sometimes I Feel Like a Motherless Child nebo také zajímavě zrytmizovaný standard Autumn Leaves. Ostatně jeho zařazení na „francouzské“ album má vzhledem k jeho původu (Les feuilles mortes s textem Jacquesa Préverta) logiku.

Do příběhu, který album tvoří, však zapadají i ostatní skladby či písně. Už zmíněný spirituál o osamělém člověku bez domova rezonuje s Jamalovým ústředním textem o osamělém srdci. I Came To See You, pomalá skladba s nenápadnými, ale důležitými perkusemi a postupně se rozvíjející hrou klavíru, může být opět vyjádřením pocty městu, které aktér příběhu navštívil. A Baalbeck, skladba pojmenovaná po stotisícovém městě v Libanonu, tvoří svým rytmem protiváhu zasněným pasážím alba a současně upozorňuje na další důležitou oblast Středo­moří, v níž se odnepaměti potkávají různé kultury. Tak jako v Libanonu žije nejpočetnější křesťanská menšina na Blízkém východě, má Marseille mezi francouzskými městy jednu z nejvýznamnějších muslimských minorit. Ahmad Jamal, který jako dvacetiletý přijal islám a změnil si jméno, je vlastně sám po většinu života člověkem na křižovatce kultur.

Jeho nové album, které spojuje „americkou klasickou hudbu“ s orientálními rytmy, s francouzským šansonem a díky Abd Al Malikovi také s dnes tak populární slam poetry, je vlastně typickou ukázkou díla, které nezná hranice: mezi evropským, americkým a orientálním, mezi křesťanstvím a islámem, mezi starým a novým, mezi hudbou a poezií. Málokomu se ke sklonku kariéry podaří vytvořit tak zásadní dílo.

Ahmad Jamal – piano, James Cammack – kontrabas, Herlin Riley – bicí, Manolo Badrena – perku­se; Abd Al Malik – recitace, Mina Agossi – zpěv. Nahráno: Malakoff Studios, Francie. Vydáno: 2017. TT: 59:39. 1 CD Jazz Village.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.