čtvrtek, 21. duben 2016

Swingující samomluvy Vladimíra Kouřila

Napsal(a) 

Deset let od vydání své poslední knihy přichází jazzový publicista Vladimír Kouřil s kolekcí esejů inspirovaných žánrem, který mu v životě ponejvíce přilnul k srdci.

„Vyjadřovací svoboda ve skladbách interpretovaných jazzovými muzikanty, ať už jsou jimi sóla určená k improvizaci v rámci melodie, harmonie, nebo volná improvizace v průběhu celé skladby, patří k tomu nejcennějšímu, co jazz poskytl západní hudbě dvacátého století. Volnost, kterou si nemohou dovolit na pódiu interpreti klasické hudby, závislí na notovém podkladu,“ píše Kouřil v úvodu své nové knihy Africké květiny: swingující samomluvy.

Africké květiny přinášejí širší zamyšlení nad jazzovou hudbou jako fenoménem, na němž stojí existence veškeré populární hudby. Autor připomíná také okolnosti vzniku a vývoje jazzu, rock‘n‘rollu a zabývá se hudební globalizací. Kniha ukazuje, co všechno se v souvislosti hlavně s jazzem, ale nakonec hudbou obecně, může honit v hlavě člověku, který s ní žije desítky let, je jejím náruživým posluchačem, propagátorem, hodně toho o ní ví a „něco“ si o ní také myslí.

Vladimír Kouřil patří k nejserióznějším hudebním publicistům a kritikům, kteří se jazzem dlouhá léta zabývají (mimo jiné Harmonie a UNI). Nejde tedy o „z vody vyvařenou“ dojmologii, nýbrž o soudy stojící na pevných nohou zvládnuté faktografie, mimořádné posluchačské zkušenosti a v neposlední řadě i značných mezioborových znalostí. Nejednou zde zabrousíme do literatury či výtvarného umění.

Titul knihy Africké květiny odkazuje na fakt, že cesta vývoje nejen jazzu, ale celé civilizace vyšla z lůna afrického kontinentu. Přímým podnětem pak byla jedna z nejkrásnějších skladeb Dukea Ellingtona Flaurette Africaine napsaná pod dojmem jeho pracovního pobytu v Paříži.

„Kniha Africké květiny Vladimíra Kouřila zaujímá v české hudební literatuře unikátní místo. Stojí za ní silná osobnost s velkou osobní historií, která dokáže svůj milovaný celoživotní obor zprostředkovat nejen na odborné výši, ale také velice působivě a čtenářsky vstřícně,“ napsal v recenzi na novou Kouřilovu knihu publicista Ondřej Bezr.

Petr Vidomus

V Harmonii zakotvil na podzim 2004, kdy si jej na základě reportáže z francouzského jazzového festivalu vybrala jako svou náhradu Petra Konrádová (Petro, díky!). Stal se editorem jazzové rubriky časopisu, což znamená, že pro vás vybírá ta nejzásadnější témata, která hýbou světem tohoto žánru, dohlíží na kvalitu článků a v neposlední řadě sám píše. Do jeho textů se může promítat láska k sociologii, Francii a jazzrocku 70. let. Mimo to má rád dobré víno, cestování a fotografii. Můžete jej znát také coby hlas stanice ČRo Jazz.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.