pátek, 13. květen 2011

Stańko: Knižní zpověď legendy

Napsal(a) 

Stańko: Knižní zpověď legendy, foto © Andrzej Tyszko/ECM Records Stańko: Knižní zpověď legendyfoto: © Andrzej Tyszko/ECM Records

Událostí na trhu našich severních sousedů je kniha rozhovorů s nejvýraznější žijící ikonou polského jazzu Tomaszem Stańkem. Tedy pokud vás pětisetstránkové memoáry jazzového pionýra (ročník 1942) neodradí svým rozsahem. Stańkovo vyprávění (v mnohých aspektech evokující skvostnou Autobiografii Milese Davise, česky Silberman 2000) by si zasloužilo filmové zpracování už jen z důvodu neustálého balancování a života na hraně. Mnoho naznačuje titul recenze v polském tisku: „Desperádský život umělce, jemuž byl hašiš nejmilejší...“

„Desperado je portrétem univerzálního a svébytného umělce, jehož médiem je jazz,“ říká spolutvůrce Rafał Księżyk (1970). Novinář a hudební publicista (aktuálně zástupce šéfredaktora polské edice Playboye) překvapuje rozhledem nejen v rámci důkladně (mnohdy přímo na tělo) kladených otázek. Księżyk dokáže pohotově reagovat a v nových kontextech navádí umělce k událostem zmiňovaným před časem. Při náhodných výběrech rozhovorů proto ztrácí čtenář spojitosti, podobně Stańkovi příznivci mimo Polsko musí příležitostně pátrat po zmiňovaných polských reáliích. Mezi oběma aktéry opusu to však funguje i díky „podobné estetice a vůbec predispozicím k vnímání světa a věcí okolo“ (Stańko).

Podrobné rozpravy sestávají z množství historek, hodnocení a pohledů na polskou scénu od konce 50. let. Aktérům se daří zachytit dusnou atmosféru poststalinského Polska, vrcholné období polského jazzu v 60. letech prostřednictvím kolegů (Komeda, Kurylewicz, Muniak, Trzaskowski, Namyslowski), freejazzovou éru 70. let, koketování s elektronikou v 80. letech i návrat k stálejším akustickým formacím během posledních dvou dekád.

Kromě domácí klubové scény a legendárního Jazz Jamboree nevynechá Stańko jazzový festival v Praze v roce 1956, ze kterého vzešel sampler Jazz Greetings From East ; při otázce na české muzikanty – jmenovitě Karla Velebného –, Stańkovi utkvěly v paměti hlavně indické

Stańko: Knižní zpověď legendy Stańko: Knižní zpověď legendy
cigarety, které byly v té době v Praze k mání. Méně úsměvná spojitost s Československem se váže na bubeníka Czesława „Maleho“ Bartkowskeho, kterého jako vojáka lidsky i umělecky zlomila účast na srpnové okupaci. Ze vzájemných dialogů lze vyskládat pestrou mozaiku, která z odstupu dokáže poskytnout poměrně slušnou představu. Podobně jako se Davis ve své Autobiografii nevyhýbá temnému podhoubí, ze kterého vyrůstalo jeho umělecké směřování, i Stańko otevřeně vypráví o „rockandrolovém životním stylu“, který v Polsku k jazzmanům patřil.

POETIKA S DÁVKOU ŠPÍNY

Ještě v dobách Komedy byl „pokusným králíkem“ („on sám se kouřit hašiš neodvážil, neustále se však ptal, jak se po něm hraje“ ), dlouholetou závislost na alkoholu a drogách překonal díky sebekontrole a sebedisciplíně („nutná je symbióza se sebou samým“ ). Výmluvně vyznívají vzpomínky na nekonečná jamsessions v 60. letech, které navštěvovaly dva typy muzikantů: horší, kteří hráli, a ti lepší jen pili. Stańko se tam prý nikdy svého nástroje nedotkl. Nakonec uznává, že jako jeden z mála ze svých vrstevníků se na své hašišové, amfetaminové či kokainové excesy může podívat jako na uzavřenou životní kapitolu.

Stańkovo vyprávění se v mnohém podobá úspornému způsobu jeho hry s určitou dávkou špíny, uprostřed které se znenadání objevují poetické fráze. Absorbování aktuálních trendů prozrazuje časté využívání slangu (cats ), též překvapuje jeho kulturní rozhled a „všežravost“. Těžko bychom hledali jazzového pionýra v jeho věku a postavení, který otevřeně přiznává inspiraci hudebním kanálem MTV anebo chválí poslední alba popové Madonny. „O tom, co v současnosti poslouchám, rozhoduje spíš náhoda. Snažím se dbát na různorodost. Současný svět nabízí nepřeberné množství dobré hudby, takže při rozhodování je nejlepším řešením hodit si korunou...“. Při šťavnatých vzpomínkách na neustálé hledání spoluhráčů a podrobnosti z jednotlivých nahrávání dostává čtenář chuť poslechnout si alba a slyšené porovnat s realitou. I z toho důvodu je prohrabávání se místy zdlouhavým Stańkovým vyprávěním poučné a podmanivé.

Tomasz Stańko/Rafał Księżyk: Desperado. Autobiografia .

Vydáno 2010. Wydawnictwo Literackie. 544 stran, psáno polsky. ISBN 978-83-08-04468-1.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.