V The Rough Guides vydávali nejprve kompilace jednotlivých států a území. Vydrželo jim to dlouho a na svět přišla poutavá alba: The Rough Guide to the music of Kenya and Tanzania, ale i Wales, Japan, Balkan, Australian Aboriginal Music… Složení na albu se téměř vždy vztahuje k současnosti, vyvažuje se tu tradiční podoba hudby s modernější: třeba japonské album poutavě střídá ukázky neporušené tradice a toho, co s ní udělali draví současníci. Nutno je zmínit alba, jež má autor tohoto textu obzvlášť rád: alba „špatné hudby“ Indonesia či Himalayas , ukazující, jak touha po napodobení západního světa zaplavuje exotické konce zeměkoule bizarními napodobeninami pop-music, vycházejícími z lokálních kultur. Je cenné, že vydavatel se v těchhle případech nesnaží udělat realitu hezčí.
Plavmo se můžeme přesunout ke kompilacím hudebních stylů: výše řečené totiž platí i pro Bollywood , přiblížení indického fenoménu komerčních muzikálů. Stylové kompilace začaly na RG vycházet později, zatím jsme se dočkali titulů Rai, Klezmer, Scottish Folk, Bhangra, Highlife, Arabesque, Sufi Music, African Blues a dalších. Poslední inovací v katalogu jsou tituly věnované legendárním osobnostem lokálních hudebních kultur. I ony jsou sestaveny odborníky, kteří se tématu věnují po léta, takže alba Nusrat Fateh Ali Khan anebo Youssou N'Dour & Étoile De Dakar mohou svým průvodním textem napomoci tomu, že konečně zjistíme, v jakém kontextu a nuancích se pohybuje hudba, kterou léta posloucháme bez bližšího porozumění.
Před časem tu HARMONIE představila vydavatelství Putumayo – také věnované etnickým kompilacím, také s cestovatelským backgroundem. Už malované obaly Putumaya napovídají, že chce být zábavnější, míří k laikům, a informace nabízí slovníkem výchovného koncertu pro děcka. The Rough Guide se v tomto ohledu zdá být exaktnější, současnější, méně o nadnárodním „podejme si všichni ruce“ a víc o sociologické realitě. Vůbec to ale neznamená ústup od zábavy – nejen v programově „lehkých“ titulech (Asian Underground , tedy elektronická scéna Asiatů v západním světě). Takové album věnované Itálii nebo klezmeru si lze představit jako energickou zvukovou kulisu pro inteligentnější večírek.
Hudební exkurs k The Rough Guides je třeba uzavřít návratem zpět ke knihám. V průběhu minulé dekády tu začaly vycházet encyklopedie různých hudebních stylů, později i hudebních nástrojů. Z řady velkých svazků jsou Rock či Jazz dobrými pomocníky i v éře internetu, opravdu nezastupitelná je však dvojdílná, rozsáhlá a velmi přístupně sestavená encyklopedie World Music . U Rough Guides byli první, kdo se do takhle velké a komplexní práce pustil, a svou šanci nepromarnili. Aktuální (druhé) vydání obsahuje i kapitolu o naší zemi: podíleli se na ní Jiří Plocek, Irena Přibylová či Jan Sobotka. Vychází tu řada i formátem malých průvodců „do kapsy“: zdá se, že tady zkouší vydavatelství rychle reagovat na nové jevy reality. Takový svazek věnovaný elektronické klubové hudbě Drum'n'bass českého čtenáře asi překvapí: bez fanouškovských chvalozpěvů se tu o kultuře, pokládané u nás muzikology za projev subkultury nehodný reflexe, píše s analytickou hloubkou, bystrostí pojmenování a jasností vrcholné publicistiky. Neznáme-li všechny svazky od The Rough Guides víme, že ty výše popsané věru nabízejí dost a dost.
www.worldmusic.net (CDs), www.roughguides.com (knihy)
