Producent bůh, či ďábel XI. – Marcus Miller

Jedním z nejvyhledávanějších producentů – hudebníků v jazzu je bezesporu baskytarista Marcus Miller. Svůj producentský talent poskytl nejen Milesovi Davisovi, ale také například Davu Sanbornovi, Lutheru Vandrossovi, Natalii Cole nebo The Temptations.

Narodil se v roce 1959 v Brooklynu. V deseti letech se začal učit na klarinet, ale protože chtěl s klukama ze sousedství hrát v kapele, pořídil si ve třinácti letech baskytaru. Po střední škole, kam chodil s bubeníkem Omarem Hakimem , začal v roce 1977 natáčet reklamy a dostal první příležitost na albu bubeníka Lennyho Whitea Big City . Jako studiový hráč natáčel fusion, R&B i disco. V letech 1979 – 80 hrál v kapele ve známé televizní show Saturday Night Live, kde se setkal s Davem Sanbornem a Lutherem Vandrossem . Na základě doporučení hudebníků z New Yorku mu v roce 1981 zavolal Miles Davis a pozval ho ke spolupráci. Miller se stal členem jeho kapely, natočil s ním alba Man With a Horn, We Want Miles a Star People , a vyprodukoval mu alba Tutu, Amandla a Siesta . Po odchodu od Davise vedle produkce a hraní s jinými interprety vydává sólová alba Tales, The Sun Don't Lies a M2 oceněné Grammy.

I když hraje mnoho žánrů, jeho pevným základem je jazz. „Jazz šel vždycky s dobou a v době rozkvětu se v něm odrážel život obyčejných lidí. Ve 40. letech byl jazz hlasem černé Ameriky. Lidi na něj tančili, poslouchali ho, hrál se na večírcích. Momentálně to má ale jazz těžké. Příchodem rock'n'rollu byl vytlačen stranou, stal se hudbou omezeného okruhu posluchačů.“ Rock vytlačil jazz z hlavního proudu a jazzovým hudebníkům dalo mnoho práce dostat se zpět do širšího povědomí posluchačů. Přes odpor jazzových puritánů k fusion se to částečně podařilo v 70. letech generaci hudebníků jako byli Chick Corea, Herbie Hancock nebo John McLaughlin. To byla i doba kdy se začal v jazzu uplatňovat Marcus Miller. „Vzrušovaly a inspirovaly mě nové rytmy, které jsem slyšel na ulici, působily na mne stejně jako před lety na Milese nebo Birda. Lidé také zpočátku tančili na bebop, než převládla jeho intelektuální stránka.“ Velkou pomůckou pro Marcuse byly v 80. letech rychle se rozvíjející nové technologie. Začíná hojně využívat bicí automaty, komponuje s použitím počítače. Počítač se stává novým tvůrčím prostředkem nejen v přípravě, ale i v realizaci a postprodukci jeho nahrávek. „V současnosti hraju na basu, produkuju, skládám hudbu k filmům i písničky. Můj záběr má obrovskou šířku. Na druhou stranu můj rozvoj v jednotlivých odvětvích je pomalejší než by mohl být, kdybych se soustředil jen na jednu věc. “ To o sobě sebekriticky říká hudebník, který ve všech svých činnostech patří mezi absolutní špičku, a všechno, co dělá, dělá zatraceně dobře.

Sdílet článek: