Producent bůh, či ďábel XI. – Joe Zawinul

Producenti, o kterých pojednávaly předešlé díly, byli takříkajíc producenty na plný úvazek. V posledních třech dekádách se však začaly množit případy, kdy se producentem nahrávky stává přímo její protagonista, tedy interpret. Tento trend závratně narůstal, a v současnosti je to minimálně půl na půl. Část interpretů dává přednost spolupráci s producentem a druhá část se stává producenty sama sobě. Jedním z prvních, kdo se začal tímto směrem ubírat, byl pianista Joe Zawinul, který shodou okolností 8. října opět vystupoval v Praze se svou skupinou Syndicate.

Tvořivost a sebekontrola – to jsou synonyma pro Zawinulovu tvorbu. Narodil se v roce 1932 ve Vídni, vystudoval na konzervatoři hru na klavír a v 59. roce dostal stipendium na Berklee do Bostonu. Na škole však strávil všehovšudy týden, a hned přijal angažmá u Maynarda Fergusona. Po spolupráci s Fergusonem a Dinah Washington nastoupil v roce 1961 do kvintetu Cannonballa Adderleyho, kde působil v průběhu šedesátých let. Na konci dekády natočil s Milesem Davisem legendární album Bitches Brew, ale před další spoluprací s Milesem dal přednost společnému projektu se saxofonistou Waynem Shorterem. Jejich skupina Weather Report se stala jedním z vůdčích seskupení, určujících vývoj jazzrocku v 70. letech. V té době získal Zawinul nejedno ocenění jako nejlepší hráč na klávesové nástroje a Weather Report jako nejlepší skupina. Jestliže je Zawinul ve svých myšlenkách poněkud egoistický, má k tomu důvod. „Pro mne produkce znamená být více či méně odpovědný za celý projekt, bez ohledu na to, kdo napsal kterou skladbu,“ říká. „Wayne je velký skladatel, ale často jsem upravoval jeho skladby. Nic jsem na nich neměnil, protože byly napsány nádherně, ale často byly složené z mnoha nápadů, jako když máte příliš košatý strom, a tak bylo třeba je občas prořezat. Wayneovy skladby byly plné nádherných motivů, basových linek, ale někdy směřovaly stále kupředu někam pryč. Myslím, že úkolem producenta je být uměleckým vedoucím projektu, který dohlíží na nahrávku jako celek. Měl jsem vždy dobrý cit pro to, které hudebníky dát dohromady.“

Zawinul šel s Weather Report jasně za svým cílem a jak vzpomíná, nikdy nedělal kompromisy kvůli prodejnosti desek. Pro Zawinula je produkce neodmyslitelně svázána s aktem tvoření, který je v jeho případě hodně improvizační. Improvizace však musí být rámována jasným záměrem a disciplínou, aby měla efekt. Svoji hudbu, která je velmi rytmická a mnohovrstevná, nazývá pudovou, a ta vyžaduje talentované hudebníky. Proto se obklopuje hráči z různých koutů světa. Ve svých skupinách měl a má vedle hráčů z kolébky jazzu i hráče z Afriky (Bona, M'Bappe, Serry), z jižní Ameriky (Badrena, Acuna) i z Asie (Chaterjee, Gurtu).

V 70. letech přichází na scénu nový hudební nástroj – syntezátor, a hned se stává Zawinulovým nejvýraznějším komunikačním prostředkem. Objevuje nové zvukové barvy nástroje, které umocňují jeho tvůrčí cíle. „Technologie je pomůckou k práci. Nástroj nehraje sám o sobě. Dokud na něj nehraje mistr, zní jako bakelitová hračka. Hudebníci často volí špatnou cestu, když požívají syntezátory jako něco nového. Někteří producenti točí knoflíky a mají pocit, že vědí jak syntezátor použít. Já se na něj snažím hrát jako na akustický nástroj. Snažím se najít zvuk, který je blízký mému srdci. “ Zawinul je především význačný jako producent svých vlastních projektů, ať už to byla alba skupin Weather Report, Weather Update nebo Zawinul Syndicate , a nebo alba vydaná pod jeho vlastním jménem. Jako producent jiných umělců pracoval pouze s indickým perkusistou Trilokem Gurtu na albu Crazy Saints a zpěvákem Salifem Keitou z Mali na albu Amen . Obě tato alba mají však výrazný Zawinulův rukopis. „Když dáte CD do přehrávače, a nevyndáte ho hned během první písničky, tak je to dobrá produkce. Smyslem je vyprávět posluchačům příběhy. Raději beze slov, jenom tóny, protože tóny hovoří všemi jazyky, a jsou srozumitelné na celém světě.“

Sdílet článek: