čtvrtek, 16. červen 2011

Politické voodoo z New Orleans

Napsal(a) 

Politické voodoo z New Orleans Politické voodoo z New Orleans

Psí dečky, korále a hadí hůl, monokl, půlměsíc v uchu a jako nezbytná proprieta občas také lebka na klavíru. To všechno už dnes znovu patří ke koncertům neworleanského klavíristy a zpěváka Dr. Johna, který ve svých sedmdesáti letech vydává album Tribal a skrze něj oživuje nejen politicky ožehavé téma dnes již nadvakrát zdevastované Louisiany, ale také své někdejší alterego jménem Night Tripper.

Právě sofistikované taneční rituály, zvířecí masky, čelenky a divoká ponča doprovázely vydání silně psychedelického alba Gris-Gris (1968), s nímž Malcolm Rebennack kdysi debutoval už pod přezdívkou Dr. John po legendárním louisianském voodoo čarodějovi. Že byl někdejší sessionový kytarista a občasný producent Rebennack tou dobou ještě naživu je vlastně zázrak: v šestnácti začal šňupat heroin a motat se okolo kapsářů a prostitutek, později asistoval u ilegálních potratů a také se připletl k barové přestřelce, během níž mu kulka odřela

Politické voodoo z New Orleans Politické voodoo z New Orleans
prsteníček a tím řečeného Maca de facto navždy upoutala ke klavíru. Po dvou letech ve vězení se podstatně zklidnil a téměř okamžitě si vyvinul osobitý styl hry, který míchal odkaz raného boogie-woogie ve stylu starého mistra Professora Longhaira s rytmickými základy afrokubánské rumby. Následným albem Gumbo (1972) de facto položil základy moderního R&B a později se zase už v doprovodu legendárních neworleanských Meters otevřeně přihlásil k funku na desce In The Right Place (1973). V dalších dvou dekádách však voodoo rituály i špinavější zvuk začaly ustupovat ve prospěch početnějších a zvukově mohutnějších ansámblů se spořádanější, rytmičtější a někdy skoro popovou muzikou.

Na počátku nového tisíciletí se tak zdálo, že dnes pětinásobný držitel Grammy už hudebně vše podstatné řekl, jenže pak přišla katastrofa jménem hurikán Katrina a z Dr. Johna se mimoděk stala jedna z vůdčích postav následné hudební renesance zdevastovaného New Orleansu. Nejprve účastí na benefičním koncertu, osobitým kompaktním EP Sippiana Hericane (2005) a později plnohodnotnou deskou The City That Care Forgot (2008) s vybranými hosty v sobě oživil politický aktivismus a především lásku pro hurikánem zbědované město, kterému svým obvyklým fonetickým vtipem říká N’Awlinz.

Nyní ze sebe přezdívaný Doktor setřásá poslední známky uhlazenosti a na stará kolena přichází s mimořádně živelnou nahrávkou Tribal , která ustojí i srovnání s jeho nejslavnějšími deskami. Šestnáctka písní hutností evokuje příměry k mississippským bažinám

Politické voodoo z New Orleans Politické voodoo z New Orleans
a stylově míchá soulové a funkové základy s R&B a kreolskými vlivy, karibskými rytmy, neodmyslitelným jazzovým cítěním a překvapivě i indiánskými nápěvy z tradičních karnevalů Mardi Gras. Doktorův dlouholetý kvartet The Lower 911 působí mimořádně sehraně i ve společnosti četných hostů, jimž dominuje slide kytarista Derek Trucks , zatímco sám lídr kapely vymňoukává jednotlivé sloky jako vždy přímočarým a zdánlivě konverzačním buvolím hlasem, jehož autenticitu ještě umocňuje pouliční slangová výslovnost.

Vyjma odstupňovaných barev kapely a pravidelného střídání zvuku klavíru s Hammondy desku oživuje hlavně kompoziční přínos dvou zásadních postav neworleanské muziky, znovuobjeveného veterána Allena Toussainta a cajunského písničkáře Bobbyho Charlese , kterému je nahrávka in memoriam věnována. Zvlášť fascinující je pak silně perkusivní rituál oglalského kmene Siouxů, s jejichž náčelníkem Doktorovo kvarteto komunikuje dost syrovými hudebními prostředky. Co naopak zůstalo z posledního alba, je znechucení nad současnou Amerikou, jejími nadnárodními potravinářskými řetězci a pokryteckými místními politiky, byť tyto narážky v textech tentokrát vyvažují ryze osobní skladby, tematicky sjednocené především kolem Doktorova problematického soužití se ženami.

Politické voodoo z New Orleans Politické voodoo z New Orleans
Když se nad Mexickým zálivem loni v dubnu začala rozlévat ropa, Doktor to ze svého oblíbeného neworleánského mola glosoval takřka s erudicí zoologa. „Bylo mi náramně divný, jak se žraloci motaj okolo plachetníků, takový pohyby jsem ještě nezažil! Úplně stejný úkazy, jako když po Katrině začali šílet pelikáni,“ odfrkl si a ještě ten samý večer na tohle téma připsal celou novou sloku. Zdá se, že zkáza moderního New Orleans v Dr. Johnovi zkrátka probouzí dávné hudební choutky.

Dr. John & The Lower 911: Tribal

Dr. John – varhany, klavír, zpěv, David Barard – basa, John Fohl – kytara, Kenneth Williams – perkuse, Herman Ernest III – bicí, Derek Trucks – kytara, Charlie Miller – trubka, Donald Harrison – saxofon, Marcel Richardson – varhany, klavír, Natalia Casante – housle, Helen Gillet – cello, Harry Hardin – housle, Lauren Lemmler – housle, Carl Blouin – saxofon, Alonzo Bowens – saxofon, Erica Falls – zpěv, Elaine Foster – zpěv, Lisa Foster – zpěv, Charla Herman – zpěv, Lulu Siker – zpěv. Vydáno 2010. TT: 65:48. 1 CD 429 Records.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.