Pod rohožkou: Juraj Griglák

Ženil jsem se už ve dvaadvaceti a život bez rodiny si tak v podstatě ani neužil. Jako vše na světě, tak i rodina přináší do života plus a mínus. Mám pěknou manželku, máme se rádi, vzájemně si pomáháme a občas i lezeme na nervy. Naše dvě milé děti někdy umí být pořádně zlobivé, takže opět plus a mínus. Rozhodně se ale pokládám za rodinný typ. Když jsem z domu déle než týden, rodinka mi velmi chybí.

Přátelé

Většina mých přátel jsou muzikanti, s nimiž hrávám. Musí vyzařovat pozitivní energii a dobro. S dobrým přítelem si mohu popovídat o čemkoliv, svěřit se, a očekávám od něj dobrou radu. Jsem senzitivní typ, a proto mě ovlivňuje i to, jaký člověk je v mojí blízkosti. Existují třeba situace, kdy hraju na pódiu s muzikantem, se kterým se necítím dobře ne proto, že by byl špatný hudebník, ale z lidského hlediska si nesedíme. Když s ním hraju, nemůžu se pořádně uvolnit. Působí na mne jako rušička. O to víc dokážu ocenit dobré přátele a lidi vůbec.

Bydlení

Bydlím v třípokojovém bytě v paneláku. Kromě autobusové zastávky pod okny je dům dokonce i v celkem pěkném prostředí, v blízkosti lesa. Jsem vlastně spokojený, přestože bydlení ve vlastním domku bych si představit dovedl. Pokaždé, když přijedu na vesnici nebo i do malého města, vychutnávám si ten klid, který ve velkoměstě neexistuje. I ticho na venkově je jiné, než ticho ve městě. Na vesnici se dá krájet. Co víc si může muzikant přát?

Životní rytmus

Snažím se dodržovat životosprávu, ale zároveň mi nevyhovuje stereotyp. Jako muzikant si na stereotyp stěžovat rozhodně nemohu, ale na špatnou životosprávu naopak rozhodně ano. Ničí mě hlavně ponocování. Rekord v ponocování jsem udělal na lodi ve Finsku, kde jsme s kapelou hráli do tří nad ránem dva a půl měsíce v kuse. Naštěstí se to nestává tak často.

Oblíbené místo

Cítím se dobře kdekoliv na zeměkouli v přírodě, pokud tam není příliš horko, zima nebo mokro (kromě moře).

Přírodu považuji za své oblíbené místo, za skutečný svět. To, co vytvořili lidé, to v čem žijí a z čeho někteří ani nevystrčí nos, to považuji za iluzi. Kdykoliv mi to dovolí čas, chodím s rodinou do přírody v okolí Bratislavy.

Jiný nástroj, jiné povolání

Jiné povolání si jako muzikant nedokážu představit. Od mala jsem byl hudbou obklopen, vyrůstal jsem v muzikantské rodině, otec byl klarinetista symfonického orchestru, matka zpívala. Manželka navíc hraje na harfu a dcera se učí na housle. V roli basisty se cítím zcela spokojený. Basista má velmi široké uplatnění ve velkém množství hudebních žánrů. Jak se říká mezi muzikanty, můžu chytat ryby na víc udic a na některou vždy nějaká zabere. Velmi praktické. Jako kluk jsem hrával na bicí, možná bych to vyměnil, ale to stěhování z klubu do klubu…

Kuchyně

V kuchyni rád experimentuji. Inspirují mě jídla, na něž narazím na svých cestách s hudbou. Jsem velký fanoušek japonské kuchyně. Byl jsem už třikrát v Japonsku a vždy si odtud přivezu zásoby mořských řas a koření. Doma pak vyrábím japonskou specialitu sushi. V rodině se těší nevídané oblibě.

Nepokládám se ale za kuchařský typ, raději se jdu najíst do dobré restaurace.

Ostatní umění

Dobrý film, který mě nutí k zamyšlení, mě dokáže zaujmout. Zjišťuji, že díky americkým komerčním velkofilmům máme mnozí falešnou představu o tom, čím film ve skutečnosti je. Při sledování takových filmů se často cítím jako prorok, protože už po deseti minutách umím předpovědět scénář až do konce. S filmem je to jako s hudbou: komerce je v převaze a kvalita v menšině.

Cestování

K mému povolání cestování nerozlučně patří, naštěstí mi ale vyhovuje. Rád poznávám nové věci. Vždy, když dorazím do hotelu ve městě, kde jsem ještě nebyl, vyžádám si na recepci mapu a plánuji průzkumnou cestu. Mám rád aktivní dovolené. Třeba když jsme byli na dovolené v Řecku na ostrově Korfu, půjčili jsme si motorky a projezdili skoro celý ostrov. Objevovali jsme nové pláže, krásná zákoutí a vyšli jsme i na nejvyšší kopec Pandokrator. Na druhou stranu jak stárnu, začínají mi vadit dlouhé přejezdy, hlavně autobusem, když se celý den řítíme rychlostí 90 km/h.

Volný čas

Volný čas trávím se svou rodinou. Většinou vypadneme někam do přírody, což je pro mne nejlepší relax. Jindy jdeme třeba nakupovat, což však už pro mne takový relax není. Pokud máme několik dní volno, jezdíme k manželčiným rodičům do Žiliny. Je tam nádherné okolí – Velká a Malá Fatra, Sulovské skály, Rajecké Teplice a další. V létě chodíme na tůry, jezdíme na kole, chodíme plavat nebo surfovat. Několikrát jsem si už vyzkoušel paragliding a jízdu na koni. Přes zimu rádi lyžujeme.

Volný čas pro mne znamená vzduch, volný prostor a rodinu.

Technické vymoženosti

Lidských vynálezů využívám rád, rád se třeba svezu v dobrém autě. Bez letadla bych do Ameriky nebo Japonska cestoval dost dlouho. Počítač mi umožňuje lépe komunikovat se světem, nahrávám si do něj svoji hudbu a podobně.

Na druhé straně mě trápí „nedovychytanost“ lidské techniky, její negativní vedlejší účinky na člověka a přírodu, například ekologické znečištění.

Těší mě, že si mohu kdykoliv a kdekoliv zavolat ze svého mobilu, ale po několika minutách volání mi z něj brní hlava. Někde jsem četl, že po dvaceti minutách volání z mobilu by si člověk měl nechat vyšetřit mozek. Takže plus i mínus.

SRDCOVÁ SEDMA

Deep Purple: Machine Head

Return To Forever: Romantic Warrior

John McLaughlin: Electric Guitarist

Jaco Pastorius: Jaco

Miles Davis: We Want Miles

John Scofield: A Go Go

Marcus Miller: The Sun Don't Lie

Sdílet článek: