Pod rohožkou: David Dorůžka

Od září, co jsem přesídlil z Bostonu do New Yorku, jsem se už jednou stěhoval. Teď bydlím v Queens – v Astorii, což je převážně řecká čtvrť. Je tam i hodně Indů, na ulici je poměrně rušno. Bydlím se třemi dalšími muzikanty ve velkém bytě, máme tam bicí soupravu, takže často hrajeme přes den a pořádáme jam sessions. V NYC je tolik hudebníků, že člověk stále potkává nové a chce si s nimi zahrát.

Rytmus

Každý den vypadá jinak. Kvůli jazzu chodím spát pozdě a pozdě vstávám, ale radši bych si přivstal, aby měl den smysl. Nemám žádné občanské zaměstnání, takže spíš dělám, co je potřeba. Není vůbec jednoduché tam sehnat učitelské místo, USA jsou navíc v krizi, všude se spíš propouští.

Minulost / Přítomnost

K mnoha znakům současné doby mám negativní vztah, ale určitě žiju tím, co se děje teď. I když v mnoha věcech spíš v konfrontaci než v souladu. Co se týče hudby nebo umění obecně, mám velký vztah k minulosti, čímž nechci říct, že jsem konzervativní, to vůbec ne. Z dnešního umění mám rád to, kde je minulost abstraktně přítomná.

Oblíbené místo

Momentálně Praha, protože tu teď nebydlím. (Ještě bych dodal, že jsem si Prahy začal opravdu vážit, teprve když jsem tu přestal žít.)

Literatura

Snažím se číst, jak nejvíc to jde. Poslední tři nebo čtyři knížky byly od Hermanna Hesseho, což je vůbec můj oblíbený spisovatel. Rád čtu i jiné německé spisovatele, ruskou literaturu, Thomase Manna, Kafku, Čapka, Dostojevského. Taky mám rád poezii, obzvlášť blízký je mi Rainer Maria Rilke.

Výtvarné umění

Nemám čas ho moc sledovat, ale na výstavy chodím rád. Líbí se mi všechno možné, převážně tak do poloviny 20. století.

Filmy

Nejvíce mě oslovily filmy Andreje Tarkovského, v Bostonu jsem si půjčil šest jeho filmů na videu. Ještě se mi líbilo pár ojedinělých současných filmů, ale jinak se v tom moc neorientuji.

Kuchyně

V běžném životě nemám moc času a peněz, takže si vařím jednoduše a rychle. Jinak – jídlo je důležitý. V létě jsem byl na měsíčním turné po Evropě a tam nás každý den pořadatelé pozvali do restaurace, což patřilo k nejsilnějším zážitkům toho zájezdu (ovšem zdaleka nejen to).

Společenské dění

Dění sleduju povrchově, nemám televizi. Ale v novinách se člověk stejně dozví asi tak osminu toho, jak to ve skutečnosti je. Mám dojem, že díky tomu, že tady byl dříve komunismus, u nás lidé stále považují USA za zem, kde všechno funguje, v televizi se mluví jenom pravda, u soudů vítězí spravedlnost a politici chtějí mír. Když člověk v USA nějakou dobu žije, vidí spoustu špinavostí a zjišťuje, že tam spousta věcí nefunguje, stejně jako tady.

Technické vymoženosti

Bohužel, když chce člověk dnes něco dokázat, není asi možné ignorovat moderní technologii. Může mít na člověka pozitivní i negativní vliv, ale já se domnívám, že ten dopad je spíše negativní. Všechno funguje automatizovaně. Připadá mi, že to došlo už moc daleko, že to bude ještě horší a nakonec to člověka zničí. Lidi spolu budou nakonec schopni komunikovat jenom přes počítač.

Přátelé

Mám v Čechách několik blízkých lidí, s nimiž jsem stále v kontaktu. Z mých přátel v Americe je jen málo rodilých Američanů. Tam je pro hodně lidí těžké najít si na sebe čas. Když se lidi nepotkávají pracovně, tak se nevidí.

Peníze

V New Yorku je spousta chudých lidí. A pokud tam chce být někdo jazzovým muzikantem, tak se musí smířit s tím, že bude nejprve neustále zápasit s přežitím. V Praze je to podobné, ale zdaleka ne tak extrémní. Ono tam není zas tolik skutečně dobrých kytaristů, těch je jen pár. Ale je tam hodně muzikantů obecně a získat hraní a dostat za něj dobře zaplaceno, to opravdu není jednoduché. A i když tam člověk chce žít levně, je to drahé.

Hudba pro poslech / pro práci

Takové rozdělení u mě neexistuje. Hudbu pro práci poslouchám jen, když tím potřebuju vydělat peníze, a je to něco, co mne nezajímá. Jinak poslouchám vše, co mě zajímá. Z jazzu hodně současných věcí: Brada Mehldaua, Kurta Rosenwinkela, Grega Osbyho, Jasona Morana, Ethana Iversona. Také starší věci, které jsem tolik neznal- Lestera Younga, Ellingtona. Dále hodně soudobé klasické hudby – Arvo Pärt, Giya Kancheli, Alfred Schnittke. Z folkové scény Joni Mitchell a Nicka Drakea, a pak i Björk, Radiohead.

Jiný nástroj

Necítím se natolik spjat s kytarou. Skládám z devadesáti procent u piana. Nástroj není to nejdůležitější.

Poslední minulá a první budoucí aktivita

Vystudoval jsem bakaláře na Berklee, v létě a na podzim jsem byl na dvou turné po Evropě. Šlo o každoroční dánský projekt Swinging Europe, hrál jsem v 19-členném European Jazz Youth Orchestra, který dirigoval Django Bates. A teď pracuji na své první desce, už je vlastně připravená. Chci ji na jaře natočit v NY, vyjde u Cube-Metier.

SRDCOVÁ SEDMA

John Coltrane – A Love Supreme (Impulse)

Giya Kancheli – Caris Mere (ECM)

Nick Drake – Pink Moon (Island)

Miles Davis – Nefertiti (Columbia)

Björk – Selmasongs

Lester Young – The Complete Aladdin Sessions (Blue Note)

Arvo Pärt – Te Deum (ECM)

Sdílet článek: