Petr Nohavica: Chtěl jsem vypnout autopilota

Původem valašský bubeník se rychle zařadil mezi nejžádanější sidemany na pražské scéně. Autorské ambice nyní naplnil invenčním debutovým albem Glance.

O svém kapelnickém debutu Glance na webu uvádíš, že je výsledkem dlouhé kompoziční práce. Jak vlastně dlouhé? Asi sedm let, možná i déle. Skládal jsem ještě předtím, než jsem začal studovat. Ačkoliv jsem některé nápady dokončil nebo upravil až později, když jsem měl dostatek času za covidu. V podstatě jde o moji dosavadní celoživotní sbírku skladeb.

Ač jsi primárně bubeník, deska není typicky „groovová“. Skládáš u klavíru? Opravdu to není moc o groovech a opravdu skládám za pianem. Ale kombinoval jsem různé přístupy ke kompozici. Někdy jsem vycházel jen z rytmické struktury, do které jsem dodatečně doplnil harmonii a melodii. V takových případech byl rytmus stěžejní, i když nešlo o rytmus bicích. Spíš mě bavil určitý pattern.

Když jsi začal komponovat před sedmi lety, nemohl jsi mít představu, kdo konkrétně bude skladby interpretovat. Jak vznikla skutečně reprezentativní sestava s Jaromírem Honzákem, Davidem Dorůžkou, Cyrillem Oswaldem a Jiřím Levíčkem? Jde o oplátky za sidemanství? (smích) Sestavu jsem si představil, až když jsem měl připravený repertoár a vymyšlený nějaký zvuk. Pochopitelně jde o muzikanty, se kterými jsem už hrával. Možná i díky tomu, že se natáčelo v době covidu a nedalo se moc hrát, měli všichni čas. Stylově si vše okamžitě sedlo, nemusel jsem nikomu nic vysvětlovat. Přesně jsem věděl, jak kdo hraje, a že výsledek vyjde podle mých představ.

Přitom se ti podařilo, i na scéně, kde každý hraje s každým, méně obvyklé propojení muzikantů. Jaromír a David spolupracují často, ale třeba s Jiřím Levíčkem se asi běžně nepotkávají. David se mnou hrál v několika dalších projektech, nebo mě zval do svého tria. Ale s Jiřím jsem opravdu spolupracoval v odlišných sestavách, třeba v té s Cyrillem Oswaldem. S Cyrillem hrávám pravidelně, přesně jsem věděl, jaké sám skládá věci, jaké má rád zvukové barvy, a že i v mých skladbách do sebe vše zapadne.

Vedle Davida Dorůžky jsi pozval jako hosta ještě dalšího kytaristu, více „ponořeného“ do zvukových efektů: Vladka Mikláše, se kterým hráváš v kapele Bardo Sisy Fehérové. Vladko dohrál svoji kytaru postprodukčně, přidal stopu k hotové základní nahrávce. Ve třech skladbách, ve kterých jsem chtěl více zdůraznit atmosféru. Opět jsem přesně věděl, jaké zvuky Vladko používá, a že vystihnou můj záměr, aniž bych mu musel cokoliv říkat. Šlo o dokreslení detailů. Vladko si vytvořil pomocí efektů svůj vlastní zvukový svět. A i když zvuk kytary pořád upravuje a zkouší nové a nové efekty, zůstává svůj.

Část skladeb koloruje hlasem tvoje manželka Allison Wheeler, pro titulní píseň napsala i text. Dá se říci, že názvem Glance přispěla k volné koncepci desky? Název skladby jsem měl vymyšlený dříve, než Allison napsala text písně. Pod slovem Glance jsem si představoval určitou náladu, celkové sdělení. Když už byla hudba hotová a věděl jsem, kam s ní cílím a o čem by měl text být, dal jsem Allison zadání. Měla přesný formát, do kterého psala.
Skladby na albu jsou ale záměrně různorodé, komponované podle odlišných konceptů. Což je dáno už délkou období, kdy repertoár vznikal. Jednotnou koncepci desky jsem nesledoval. Doufal jsem, že jednotlivé skladby propojí hráči, kteří je pojmou po svém. Myslím, že se to podařilo, právě interpreti svým soundem a stylem dodali albu celistvost.

Na sólovém albu jsi se ale záměrně vyhnul spolupráci s hudebníky, se kterými vystupuješ nejčastěji, tedy s výjimkou manželky. Bylo by nejsnadnější dát noty sehraným spoluhráčům z Allison Wheeler Quartet nebo z B/Y Organism, ale sound by se asi nevyhnul jisté podobnosti. Přesně tak. Ale některé věci jsme už dříve hráli společně s Danem Bulatkinem i Maxem Makagonovem, takže je znají. A budou je s mým projektem interpretovat i na koncertech. Na desce mě ale zajímalo, co se s muzikou stane v jiném obsazení. Při hraní těch skladeb s Danem a Maxem už jsme klouzali do určitých stereotypů, a já jsem chtěl vypnout autopilota. Ale rozhodně v tom nebylo nic osobního, s Danem a Maxem se mi hraje výborně.

Tvůj kapelnický projekt, pokud vím, zatím nevystupoval. Jak to vypadá s koncerty? Pár koncertů proběhne jako představení alba. Většinou na Moravě, v Brně nebo v Opavě. A snad se mi podaří něco dalšího naplánovat na podzim. Musím také ještě vymyslet nějakou kompaktnější formu, ve které by se tahle hudba dala prezentovat naživo, třeba jen v kvartetu s kytarou. Zatím mi šlo hlavně o to vytvořit album, autorsky se vyjádřit.


Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII VII/2023.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější