Nik Bärtsch‘s Ronin: Holon

Nik Bärtsch – piano, Sha – basklarinety, altsaxofon, Björn Meyer – baskytara, Kaspar Rast – bicí, Andi Pupato – perkuse. Nahráno: Studios La Buissonne, Pernes-les-Fontaines 7/2007. Vydáno: 2008. TT: 55:41. 1 CD ECM 2049 (distribuce 2HP Production).

Pojem Ronin označuje v japonských reáliích potulné samuraje bez mistra. Hudební seskupení téhož názvu svého uměleckého leadera naopak nezapírá. Je jím švýcarský pianista Nik Bärtsch , který po studiích klasické hudby a jazzu upřednostnil novátorskou hudební estetiku blízkou principům dosažení maximálního účinku za použití minimálních prostředků. Rodák z Curychu ji přirovnává k urbanisticky organizovanému prostoru, kde prolínáním takřka neměnných intervalových variací a metrorytmických posunů vznikají extatické repetitivní rytmické struktury. Hypnotický groove seskupení má v konečném důsledku blízko k živelným funkovým projevům 70. let, což ústí do na první pohled nepředstavitelného jamsession Jamese Browna se Stevem Reichem.

Aktuální projekt Holon je následovníkem debutu na značce ECM nazvaným Stoa , jehož extatické účinky na pódiu Jazzfestivalu Saalfelden v roce 2006 mě poprvé seznámily a důkladně ubezpečily o smysluplnosti Bärtschových experimentů. Nesmírně pozitivně se na současném stavu kapely odrazilo pravidelné koncertování a nepolevování v boji „proti režimu zaužívaného 4/4 metra“. Právě křížení a proplétání neustále opakovaných odlišných meter vytváří nepopsatelně bohatou texturu podobnou například japonské rituální hudbě, anebo strukturám vznikajícím při reichovských fázových posunech.

Z šestice skladeb nazývaných jednoduše „moduly“ je nejrozsáhlejším čtvrthodinový Modul 41_17 vyrůstající z počátečního sekundového intervalu. Neustálá gradace jak zvukové, tak výrazové intenzity směřuje v třetině skladby k posluchačskému rozštěpení – buď mu začne překážet minimem nového dění, nebo jej pohltí a neuvěřitelným způsobem vtáhne do stavu, ve kterém už ostinátní pulsaci nelze žádným způsobem zastavit. Nemluvě o působivém okamžiku nástupu kapely, která jako celek vytváří dojem nerozdělitelné a nezastavitelné rytmické sekce. Leaderovy experimenty s alikvotními tóny a klavírní preparací vyúsťují do nové dimenze a nastupující figury altsaxofonu a hlubokých basklarinetů hráče se jménem Sha jsou jakoby živočišnějšími klony reichovských sekvencí. Podobným způsobem nabalování, vrstvení a rozpřádání fungují i další Bärtschovy moduly, jejichž neustálý pohyb plyne rychleji, než by se posluchači zdálo.

Z homogennosti vytrhne exotičnost blízkovýchodního motivu Modulu 45 , nebo překvapení v podobě skutečné funkové výbušnosti Modulu 39_8 . Nenahraditelným komponentem kapely je nový perkusionista Andi Pupato , odchovanec vynikajícího senegalského bubeníka Kounta.

Koncept hudby, kterou Bärtsch označuje jako Ritual Groove Music, dotváří kromě seskupení Ronin i jeho další formace Mobile . Její vizuálně bohatší pódiové performance dosahují nepředstavitelných rozměrů, jako například 36 hodinové rituály Area BlueMu Blue uvedené v Curychu. Než však alespoň časově úspornější a hudebně koncentrovanější Ronin zavítá do našich končin (jako tomu bylo během českého miniturné v roce 2004), nezbývá než si jejich neodbytné hypnotické groovy vychutnávat prostřednictvím nahrávek.

Body: 4 z 6

Sdílet článek: