Nadcházející Festival swingové hudby představí český swing i americký gospel

Dokonalá intonace, aranžérská vynalézavost, rytmická hravost a nebývalá duchovní hloubka – jeden z nejlepších světových vokálních souborů TAKE 6 se vrací do Prahy, aby zdejšímu publiku představil to nejlepší z tradičního amerického gospelu, doplněné o jazzové evergreeny i R&B hity ve vlastní originální úpravě. A mimo jiné i ukázky z jejich nového, vánočního alba The Most Wonderful Time of the Year. Tito desetinásobní držitelé cen Grammy a nositelé mnoha dalších prestižních ocenění budou hlavními hvězdami tradičního Festivalu swingové hudby, který proběhne 25. a 26. listopadu v pražském Národním domě na Vinohradech.

Vedle Take 6 se nejen swingové publikum může těšit i na další zajímavá jména. „První festivalový den bude patřit Ondřeji Havelkovi a jeho Melody Makers, bez nichž si dnes festival jen málokdo dokáže představit, nesmrtelné kouzlo dixielandu oživí populární soubor J. J. Jazzmen a nesmím opomenout ani našeho předního kytaristu Luboše Andršta, který si speciálně na festival přizval hned několik hostů zvučných jmen,“ přibližuje program prvního dne Milan Hájek, ředitel Národního domu na Vinohradech, který festival tradičně pořádá. Následující den se vedle očekávaných Také 6 představí například slovenské Nothing But Swing Trio.

Vstupenky na oba večery je možné zakoupit přímo v pokladně Národního domu na Vinohradech nebo v předprodejní síti Ticketpro. Cena vstupenek se pohybuje od 400 do 1 400 Kč. Oba večery začínají v 19 hodin a slovem je již tradičně provede Aleš Benda. Aktuální informace naleznete na www.nardum.cz.

Úvod festivalu bude patřit jednomu z nejpopulárnějších dixielandových souborů J. J. Jazzmen. Kapela hrající ve stylu Louise Armstronga si na vystoupení na XIII. Festivalu swingové hudby pozvala tři hosty: emotivní a elegantní zpěvačku Petru Vlkovou, zpěváka a trombonistu Josefa Bažika Pavelku a neworleanského jazzového klarinetistu Evana Christophera. Jeho virtuozita, vkus, nadšení i hluboký zájem o prozkoumání celé šíře hudebních možností pochází z úcty k tradici neworleánského jazzu.

I Blues Band Luboše Andršta, předního českého kytaristy, okoření své festivalové vystoupení hosty. Poetická a silně pozitivní je hudba prvního z nich, amerického kytaristy a zpěváka Jesseho Ballarda; druhým hostem bude Ballardův spoluhráč, švýcarský basista Hans Hartmann, jenž za svou kariéru vystupoval například s Chet Bakerem a Johny Griffinem. Konečně třetí host večera, bývalý člen skupiny Framus Five, má v Berlíně, kde v současné době žije, přezdívku „The Sensational Saxophon Joe“. Je to český saxofonista Joe Kučera.

Ondřej Havelka a jeho MELODY MAKERS jsou se swingovým festivalem v Národním domě na Vinohradech spjatí od jeho počátků. Jejich vtipné a živé show s precizní interpretaci jazzových, swingových i tanečních skladeb z období dvacátých až čtyřicátých let minulého století bude patřit závěr prvního večera.  

Druhý den se na festivalovém pódiu vystřídá Slovensko a Amerika. Večer zahájí slovenské Nothing But Swing Trio, hlásící k odkazu významných hudebníků 40. a 50. let minulého století. Kapela si ze své vlasti přiveze i hosta, vynikajícího multižánrového – a podle mnohých znalců nejlépe swingujícího československého houslistu Stano Palúcha.

Nejlepší nakonec, říkává se. Aby tomu Festival swingové hudby dostál, zařadil jako poslední bod programu americký vokální soubor TAKE 6. Sextet, hlásící se k duchovnímu rozměru hudby, zpívá „a capella“ a výhradně pouze s pomocí vlastních hlasivek interpretuje gospelové písně a jazzové evergreeny. Nápaditost aranžmá, precizní intonační jistota a interpretační bravura mu vynesla již 10 cen Grammy a stejný počet cen Dove Awards, což je nejvýznamnější cena v oblasti gospelu a křesťanské hudby. „Je to pro nás obrovská čest být tolikrát nominovaný, obzvláště když jsou to nominace od jiných hudebníků. Ceny ale nejsou tak důležité. Nejdůležitější pro nás je neztratit respekt našich fanoušků,“ říká Claude McNight z Take 6.

Take 6 jsou rovněž vítězi anket kritiků i čtenářů prestižního časopisu Down Beat. Skupina, jejíž kořeny sahají do americké Alabamy na Oakwood College, což je malá univerzita Adventistů sedmého dne, vydala album v roce 1988. Posledním jejím počinem je album The Standard z roku 2008. Take 6 spolupracovali s mnoha světovými hudebníky v čele se Steviem Wonderem, Quincym Jonsem, Ellou Fitzgeraldovou nebo Rayem Charlesem. Zpívají v moderním stylu, který spojuje R&B, gospel a jazz. Jsou absolutní špičkou mezi vokálními tělesy, vyznačují se dokonalou intonací, aranžemi a rytmickou hravostí. Jejich koncerty jsou mimořádným zážitkem.

[block background=“#e5e5e5″]Claude V. McNight III., jeden z členů Také 6, odpověděl před pražským koncertem na několik otázek:

Váš „spoluzpěvák“ Joey Kibble v jednom z rozhovorů řekl, že vaše hudba je jen stále se opakující poselství gospelu, tedy evangelia. Ale jaké je vlastně to poselství?

Jsou to „radostné zvěsti“ o Ježíši a jeho všeobjímající lásce.

Je to poselství přítomné především v textech vašich písní, nebo mu může díky hudbě porozumět i někdo, kdo neumí anglicky?

Vždy se snažíme, aby to, co chceme lidem sdělit, bylo vyjádřeno nejen v textech.

Vaše hudba má silné křesťanské kořeny. Snažíte se publikum ovlivnit i v náboženském smyslu, nebo je váš koncert čistě hudebním zážitkem?

Náš záměr je jednoduše zpívat o tom, co – nebo spíše koho, dobře známe. A doufáme, že možná v publiku zasejeme semínko zájmu dozvědět se víc…

Co je pro vás největší satisfakcí za vaši tvorbu?

Nejkrásnější je slyšet příběhy lidí, kterým naše hudba změnila život.

Nepociťujete někdy konflikt mezi náboženskou a komerční stránkou vašich aktivit?

Za ta léta, která jsme spolu, jsme se naučili, že nejdůležitější je zůstat věrný svému vlastnímu přesvědčení. I proto u nás žádný konflikt mezi těmito dvěma aspekty nevzniká.

Jste během koncertu pohrouženi do hudby, anebo máte čas vnímat svět okolo, reakci publika a podobně?

Naskytnou se velmi výjimečné okamžiky, kdy se celá kapela cítí jako jedno tělo. Tehdy jsme absolutně ponořeni sami do sebe. Jindy zase, možná i kvůli tomu, že nás je šest, přemýšlíme i o jiných věcech. Třeba právě o tom, co nám dává publikum, jaké vysílá signály.

Dá se u a capella hudby mluvit o vývoji v čase? Existují trendy a módní vlny?

Hlavně myslím, že bez ohledu na trendy tu a capella vždy byla a vždy i bude! Také si všímám, že v současné době zažívá vokální hudba ve Spojených státech obrovské oživení. Objevuje se mnoho televizních pořadů a filmů, které jsou jí doprovázeny.

Jaké jsou tedy současně trendy?

Asi nejvýraznější je používání beatboxu.

Z kapel vašeho žánru máte nejvíc nominací na ceny Grammy. Deset z nich jste dokonce proměnili. Jak důležitá pro vás taková ocenění jsou?

Je to pro nás obrovská čest být tolikrát nominovaný, obzvláště když jsou to nominace od jiných hudebníků. Ceny ale nejsou tak důležité. Nejdůležitější je, abychom neztratili respekt našich fanoušků. [/block]

Sdílet článek: