pondělí, 3. říjen 2005

Miller v Bratislavě překvapil

Napsal(a) 

Marcus Miller, foto Michal Burza Marcus Millerfoto: Michal Burza

Marcus Miller Band, Babylon, Bratislava (20. 4.)

Baskytarista, multiinstrumentalista, skladatel, aranžér a producent Marcus Miller svým aktuálním albem Silver Rain potvrdil dvě věci: že je bravurní muzikant a že mu to jde nejlépe ve společnosti nějaké skutečně charismatické osobnosti, například Milese Davise.

Jeho současná hudba je velice příjemná, ale řekněme si na rovinu - je to velice kvalitní jazzový pop do discmana. Žádná katarze či přílišná žánrová inovativnost. Marcus Miller zkrátka není tím z liftboyů, ukazujících výtah k nebesům nebo do jiných dimenzí. Takové bylo i jeho vystoupení na Bratislavských jazzových dnech v roce 2003. Skvělé, ale nic, co by nás dlouhodobě hřálo v chladu každodennosti. S takovými předsudky či sympatiemi jsem šel na vystoupení jeho bandu 20. dubna ve velice agilním bratislavském klubu Babylon. Ovšem Miller překvapil. Možná, že relativní intimita klubového prostředí (cca 1000 návštěvníků) způsobila, že koncert byl až nezvykle přímočarý.

Miller má znamenitou kapelu, mírně obměněnou. Nejdůležitějšími členy jsou stále bubeník Poogie Bell - těžkotonážní groover se smyslem pro dynamiku - a kytarista Dean Brown . Škoda, že tento dravý hráč sternovského typu nedostal od bosse více příležitostí. Nelze opomenout citlivého trumpetistu Michaela "Patchese" Stewarta , který kromě svého nástroje často používal i dechový syntezátor EWI. Klávesista Bobby Sparks hrál minimalisticky a k věci. Saxofonista Keith Anderson je samozřejmě báječný hráč, ale nijak výjimečně se nevryl do paměti, řekněme tak jako Bob Franceschini u Mika Sterna. Ale o to v téhle formaci ani nejde, všichni poctivě slouží Millerovi.

Méně nápadným, ale důležitým členem skupiny byl Big Doug Epting , obsluhující samply, elektronické scratche i baskytaru v době, kdy Miller hrál na basklarinet a sopránsaxofon. A jsme u kapelníka: Miller je skutečná hvězda a působí tak. Ale mohl by si vzít příklad ze svého někdejšího chlebodárce Milese Davise a hrát méně. Nekonečná basová sóla a témata časem omrzí. Ale nevadí, očekávané charisma jsme pocítili, příjemný zážitek také. Dokonce hřejivý a přetrvávající.

(viz též recenze alba Silver Rain )

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.