pátek, 12. říjen 2012

Michael Wollny’s [em] - Wasted & Wanted

Napsal(a) 

Michael Wollny’s [em] - Wasted & Wanted Michael Wollny’s [em] - Wasted & Wanted

Michael Wollny – klavír, spinet, Eva Kruse – kontrabas, zvonkohra, Eric Schaefer – bicí nástroje, kulintang, melodika. Nahráno: 8/2011, FWL Studios, Lipsko, 11/2011, Hansa Studios, Berlín. Vydáno: 2012. TT: 47: 20. 1 CD ACT Music 9515-2.

„Utvořte si svá vlastní pravidla! To je jazz.“ Slova, kterými německý pianista Michael Wollny (1978) komentuje novou nahrávku svého tria [em] , bychom mohli zobecnit a vztáhnout na celý jeden proud současného jazzového dění. Jeho společným znakem je právě to, že v souladu s filosofií vzniku samotného jazzu (mix různých a často protikladných hudebně-estetických východisek) se snaží vytvářet nový hudební jazyk bez jakéhokoliv stylového či žánrového omezení.

V pořadí již pátá nahrávka německého seskupení přináší řadu zajímavých hudebních podnětů a vybízí ke srovnávání. Triový koncept Michaela Wollneho je svým způsobem evropskou paralelou např. k tvorbě amerických Bad Plus (hledání nového jazyka, zvuku, přetváření cizího materiálu), novinka Wasted & Wanted svou tendencí ke kompoziční sevřenosti a důrazem na zvukový design jednotlivých tracků připomene též legendární album Largo Brada Mehldaua.

Nahrávka obsahuje dvanáct skladeb (osm autorských a čtyři cover verze), které je možné poslouchat jako jakousi suitu, mající vnitřní stavební souvislost. Všem částem suity je vlastní akcent na precizní formální výstavbu a zvukovou a kompoziční mikrokresbu. Všechny též působí dojmem zvláštní neukončenosti, jako by se jednalo o jakési „etudy ve stylu a zvuku“. Problémem se jeví být celek suity – její části jsou si totiž vesměs dosti podobné, v zásadě jde pouze o dva hudebně-formální typy: první je založen na melodicko-rytmickém ostinátu rockového charakteru a jeho dlouhé gradaci za pomoci neoklasických prostředků (harmonická modulace atd.) a druhý typ je možné připodobnit jakémusi „tonálnímu freejazzu“ se spodním plánem neotřelých zvukových prostředků (exotické perkuse, elektronické efekty atd.). Při poslechu celku se tak neubráníme sledování více či méně úspěšného naplňování těchto dvou konceptů – vybočení z tohoto stereotypu by ovšem nahrávku jistě osvěžilo.

K vrcholům CD bezesporu patří Das Modell , nápaditá a zvukově nekompromisní cover verze písně skupiny Kraftwerk (v níž je klavírní sólo umístěné netradičně až na vrchol tektonického vývoje), eventuálně podobně vystavěná titulní Wollneho Wasted & Wanted (obě prozrazují proklamovaný „punkový“ přístup – i když dosti kontrolovaný). Skvělá je též Nr. 10 kontrabasistky Evy Kruse , ve které trio až neuvěřitelně „dýchá“ a frázuje jako jeden muž. Naopak bych se na desce obešel bez Wasserklavieru Luciana Beria – Wollneho verze nedodává kompozici žádný nový rozměr a pouze ji romantizujícím způsobem rozmělňuje.

Trio Michaela Wollneho vytváří pravidla své vlastní cesty. Až je začne též porušovat či překračovat, bude ještě zajímavější.

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.