úterý, 2. říjen 2012

Martin Brunner Trio - Still Warm To Touch

Napsal(a) 

Martin Brunner Trio - Still Warm To Touch Martin Brunner Trio - Still Warm To Touch

Martin Brunner – piano, Rastislav Uhrík – kontrabas, Tomáš Hobzek – bicí. Nahráno: 7/2011, Studio Svárov. Vydáno: 2012. TT: 70:49. 1 CD Arta F10197.

Úvodní Brunnerova skladba Let The Rabbit To Tell Your Fortune předznamenává ráz celého alba: záplava vzrušených, nervózních, neposedných klavírní frází, rozbíjených nepravidelně roztrušovanými akordy i akcenty basy a bicích, se střídá s klidnějšími, jakoby odpočinkovými pasážemi. Podobný charakter zachovává i dalších 9 skladeb alba Still Warm To Touch , všechny od téhož autora.

Kratičké fráze riffového charakteru občas vytvářejí ostinátní řetěz a pod ním kypí a vře stejně nervózní, ale jinak členěné rytmické eldorádo bicích. To je prostřídáno zvukově průzračnými pasážemi, v nichž úlohu melodického nástroje často přejímá kontrabas; přechody mezi těmito dvěma zvukově odlišnými typy faktury tvoří drobné odmlky, které mohou působit i jako změny základního pulsu.

Všechny tři nástroje bezpečně zvládají tento náročný způsob; trio drží dokonale pohromadě a vytváří skutečně jednotný a osobitý styl. Nemyslím, že by se Rastislav Uhrík nebo Tomáš Hobzek doposud soustavně prezentovali tak dynamickým způsobem hry a neznám album, které by tak překypovalo rytmickým kvasem a neklidem. V tomto smyslu je Brunnerovo trio skutečně ojedinělé a nezaměnitelné.

První polovina alba ovšem může vzbuzovat dojem, že je-li něčeho moc, může toho být až příliš. Iterativní způsob práce může občas navodit dojem jisté přetaženosti a posluchač navyklý na alba s kontrastním řazením jednotlivých čísel odlišného charakteru může pociťovat i jistou monotónnost. Z té naštěstí přeci jen vybočuje druhá polovina CD: šesté číslo Flying má nádech klasické balady pojaté ovšem opět v rámci poetiky tria. Sedmé, Elga Meets Olga , přinese občas zajímavé duetní rozhovory mezi basou a pianem nebo bicími. Osmé, Come To Light , vlastně poprvé důsledně po celou nahrávku drží klidný baladický výraz; místo prostého opakování tu slyšíme spíše podobně časté posouvání motivu v tónových krocích nahoru. Nejzdařilejší je předposlední skladba Warm Up : rozšiřuje zvukový i koncepční slovník o dříve neslyšené rejstříky a volnější prací bez pravidelného beatu s častějším střídáním barev a temp a připravenou účinnou gradací naznačuje, co všechno by trio v této podobě mohlo přinést. Závěrečný Hitchhiker může po tak dobrodružné pouti působit jako téměř konvenční dobromyslný žertík na rozloučenou.

V každém případě jde o koncepci, která na našich nahrávkách v takové podobě nemá obdoby. Škoda jen, že jisté části posluchačů může přece jen vadit nedostatek kontrastu a větší rozrůznění jednotlivých skladeb.

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.