pondělí, 28. únor 2011

Manu Katché - Third Round

Napsal(a) 

Manu Katché – bicí, Tore Brunborg – saxofony, Jason Rebello – piano, Fender Rhodes, Pino Palladino – baskytara, Jacob Young – kytary, Kami Lyle – zpěv, trubka. Vydáno 2010. TT: 44:38. 1 CD ECM Records 2156 (distribuce 2HP Production).

Známé přísloví říká, že oheň je výborný sluha, ale zlý pán. Něco podobného můžeme v přeneseném významu konstatovat i o hudebnících, jež většina považuje za pozoruhodné sidemany a dobré komunikační partnery, ale jako leadery je vnímá seriózně jen málokdo. Manu Katché je skvělým bubeníkem schopným svou hrou vykreslit množství nuancí, o kterých se mnohým jeho bubenickým kolegům ani nesní. Ve chvílích, kdy rázným způsobem nasadí svůj ornamentální groove „vyšperkovaný“ krátkými údery na tomy nebo činely, je jen těžko napodobitelný. Ale podobně jako jiní z jeho kolegů (Dominic Miller, Dave Weckl...) nemá jako kapelník vlastního uskupení co říci a jeho prostoduché vize zůstávají spíše příjemnými zvukovými kulisami.

Do sólové řeky pod vlajkou ECM vstupuje tento absolvent prestižního pařížského Conservatoire National Supérieur de Musique potřetí. Katchého autorský debut Neighbourhood (2005) získal Výroční cenu německých hudebních kritiků a francouzský Jazz Magazine je označil za album roku. Za úspěch premiérového CD mohl vděčit bubeník (známý jako „ten, co hrával se Stingem, Peterem Gabrielem, Joni Mitchell..“) tandemu výrazných lead voices v podobě nezaměnitelného saxofonu Jana Garbarka a pronikavé trubky Tomasze Stańka. Právě polský harcovník prozíravě vypůjčil Katchému impulsivní členy své kapely – pianistu Marcina Wasilewského a kontrabasistu Slawomira Kurkiewicze.

Aktuální Third Round pokračuje v linii předposledního alba Playground (2007): rovněž překvapuje přehlednou strukturou a doplácí na svou bezobsažnost. Podle osvědčeného receptu předložil leader spoluhráčům ve studiu skicy nekomplikovaných zpěvných témat: „Moje hudba vytváří atmosféru a pocit, který chci navodit posluchači. Hráče nesvazuji notami; ty jsou pro ně jen návodem.“

Katchého vize „třetího kola“ začíná pohodovým valčíkem Swing Piece s nevtíravým tenor saxofonem Tore Brunborga , člena legendární formace 90. let Masqualero (s A. Andersenem, J. Christensenem a N. P. Molvaerem). Vynikající Brunborg absorboval cosi z tónových charakteristik svých skandinávských kolegů a ve vrcholné formě se představuje se soprán saxofonem v nejvýraznější Keep On Trippin’ . Prostou sestupnou figuru v hlubokém klavírním registru přebírá bezchybně pulsující bezpražec Pina Palladina . Podmanivá sopránová figura nad křehkými akordickými rozklady kytary a nadýchaným leaderovým groovem pronikne do podvědomí jako jeden z mála kontrastních úseků alba a snad kvůli tomuto okamžiku stojí Katchého koncepce za zmínku. Podobný názor zřejmě zastává i producent Manfred Eicher, který Keep On Trippin’ zvolil za vlajkovou loď nahrávky a na internetu ji propaguje videoklipem.

Šťastnou ruku má Katché tradičně při výběru kytaristů. Dříve jsme mohli litovat, že sférické vyhrávky experimentátora Davida Torna nevyužil dostatečně. Víc prostoru však nedostal na novém albu ani talentovaný Jacob Young . Naopak účast afektované vokalistky a trumpetistky Kami Lyle byl zřejmě jen „vrácením zapůjčeného“ (Lyle Katchého pozvala na svůj debut Blue Cinderella v roce 1997).

Body: 2 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.