neděle, 29. leden 2012

Maciej Grzywacz - Black Wine

Napsal(a) 

Maciej Grzywacz - Black Wine Maciej Grzywacz - Black Wine

Maciej Grzywacz – kytara, Rhodes, melodica, Yasushi Nakamura – kontrabas, Clarence Penn – bicí. Vydáno 2011. TT: 49:15. 1 CD Black Wine Records BWR.

Polská jazzová kytara zažívá zlatý věk. Doby, kdy Jarek Śmietana neměl doma konkurenci, jsou už dávno pryč, dnes se do popředí derou Marek Napiorkowski, Rafal Sarnecki a další talentovaní kytaristé. Podobně má našlápnuto i Maciej Grzywacz , energický muzikant, jenž eklekticky propojuje světy jazzu a fusion, ale výslednému formátu dodává punc originality.

Navzdory všeobecnému trendu zvuku dnešní jazzové kytary, tedy krystalické čistoty s bohatou dávkou dozvuku, volí Grzywacz šťavnatý, hřejivý, širokospektrální a lehce zkreslený zvuk svého nástroje. Právě ten je výrazně odlišný od kulatého a občas chemičtěji zkresleného zabarvení u nejsoučasnějších ze současných jazzových kytaristů typu Mikea Morena či Gilada Hekselmana. Bluesový crunch nabízí Grzywaczovi širší paletu exprese i práce s tónem a skladbám propůjčuje velmi přímočarý charakter. Inspirace pro tuto zvukovou cestu asi není třeba složitě hledat, jejími nejvýraznějšími exponenty jsou John Scofield poslední dekády, David Gilmore a Adam Rogers. Grzywaczův styl je bližší posledně jmenovanému, sdílí s ním navíc i klasické kytarové základy, oblibu v akustických nástrojích, kompoziční techniky a v neposlední řadě i slabost pro bubeníka Clarence Penna . Jak by také ne, vždyť Penn je jedním z nejuniverzálnějších a nejmuzikálnějších bubeníků dneška!

Že Clarence Penn myslí tuto triovou spolupráci vážně, dokumentuje i fakt, že na společné CD přispěl hned dvěma skladbami, z nichž ta druhá, Black Wine , dala titul celému albu. Titulní kus začíná obligátním ostinátem a metrickými hrátkami s rytmickou nenuceností pro hráče Pennových kvalit tak typickou. Jeho swing popouzí k pohybu, rovný groove nepřestává bavit dlouhé minuty, sóla dávají smysl, zvuk bubnů i činelů křupe, šustí a inspiruje. Basista Yasushi Nakamura nabízí pevnou rytmickou oporu, moderní akustický tón a cit pro prostor i vyrovnanost zvukového spektra.

Maciej Grzywacz se jako lídr a hráč na nejvýraznější harmonicko-melodický nástroj tria musí poprat s harmonickými a zvukovými omezeními, které mu kytara předkládá. A daří se mu. Rychlé odumírání tónu řeší jeho natažením pomocí zkreslení, absenci harmonického nástroje v sóle tu a tam nahradí organickým doprovodem sebe sama, vyšší frekvence nenechává jen činelům, ale sám jich ve vlastním soundu nabízí dostatek. S mimořádně těžkým formátem kytarového tria se Grzywacz jednoduše vyrovnává se ctí.

Kytaristovy kompozice rovněž přispívají k pestrosti a zajímavosti alba, především A Song s overduby akustické kytary má emoční sílu, fusion kousky Black Wine , Zoom ZoomAkurat nabízejí zajímavé improvizace, dostatek hudebního objevování i hráčské komunikace. V No Changes ukazuje Grzywacz, že mu není cizí ani pravověrný jazz a na harmonickém schématu skladby I Got Rhythm dává nakouknout i do svého bebopového slabikáře.

Album Black Wine vychází v polské produkci, a to produkci velmi pečlivé. Luxusní a nápaditý obal, originální liner notes a velmi povedený zvuk Made in Poland ukazuje, že Poláci mají svůj jazz prostě rádi. Přejme to samé i sobě.

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.