čtvrtek, 16. srpen 2018

Ľudové Mladistvá, folklór mladicky nerozvážný

Napsal(a) 

 , foto Kristína Denková foto: Kristína Denková

Slovenský projekt Ľudové Mladistvá, který vznikl v roce 2016, v sobě spojuje prvky folklóru, jazzu, vážné a energické moderní hudby. Aranže zdánlivě nesourodých prvků z dílny Martina „Majla“ Štefánika přinášejí invenční způsob zpracování slovenských lidových písní se svébytným rukopisem. Devítičlenná formace Ľudové Mladistvá získala za svou krátkou dobu působení již několik ocenění. Na RHA festivalu 2016 Objev roku, na Bratislavských jazzových dnech také jeden z Objevů roku a uspěla také v soutěži Nové tváře slovenského jazzu. V dubnu 2017 získali mezinárodní cenu JazzFruit v Praze. O debutovém albu Viete ako jsme si povídali s pianistou a aranžérem Martinem Štefánikem, který spolupracoval s osobnostmi jako Celeste Buckingham, Majk Spirit, Emma Drobná apod.

Jak vznikla kapela Ľudové Mladistvá? Byla to spontánní akce, nebo jste se na to dlouho připravovali? Projekt Ľudové Mladistvá vznikl na konzervatoři. Dostal jsem zadání vymyslet skladbu ve formě variací na libovolné téma, a tak vzniklo osm variací na skladbu Ej, padá padá rosička. Skladba byla napsaná pro jazzové trio a variace byly ovlivněné klavíristy, kteří mě tehdy inspirovali a stále inspirují. Později jsme skladbu nahráli i s živým videem a dali ji na Youtube. A přišla otázka, co s tím vším dál. V té chvíli se to všechno začalo dít.

Můžete přiblížit hudební kořeny jednotlivých členů? Martin Majlo Štefánik – Jako malý jsem začal z donucení chodit na klavír. A ve třinácti letech objevením The Doors a Collegium Musicum to propuklo už reálně a naplno. Později jsem chodil na konzervatoř na obor Kompozice a klavír a chvíli i na VOŠ Jaroslava Ježka, ale to bylo opravdu jen chvíli (smích). Jakub Kačic – bicí od narození, ZUŠka, konzervatoř obor bicí, teď chodí na JAMU v Brně a mezitím byl chvíli na Berklee. Jozef Madola – muzikologie, na konzervatoři kontrabas. Houslista Ján Kružliak hraje všude, vše a dobře, občas ho alternuje Martin Jeriga. Mária Nagyová – od malička folklór, deset let zpěvačka v SĽUKu, Terézia Jarošová a Nina Kollárová jsou členkami mnoha folklórních souborů a této hudbě se věnují odmalička, Diana Minarovičova – herečka a zpěvačka, momentálně studuje jazzový zpěv na Hudební a umělecké akademii Jána Albrechta v Banské Štiavnici. Cimbál máme alternovaný.

 , foto Kristína Denková foto: Kristína Denková

Jak jste si hráče do kapely vybíral? Jakub Kačic je člověk, s nímž hrajeme od čtrnácti let. Měli jsme spolu první kapelu, a hlavně je fantastický bubeník. S basistou Jozefem Madolou se znám taky velmi dlouho, hraji s ním i hip hop, protože máme kapelu General Foxx a doprovázíme rappery. Na housle hraje Ján Kružliak, který dokáže s houslemi vystoupit na pódiu jakéhokoliv hudebního žánru a budete mít pocit, že tak to má být. Jelikož je hodně vytížený, máme záskok, který prošel konkurzem a bez zkoušky odehrál celý koncert. Holky zpěvačky... to jsme jednou udělali konkurz, proběhlo hodně změn, ale dnes bych nevyměnil ani jednu! Největším problémem u cimbalistů je rozdíl mezi folklórním cimbalistou a studovaným cimbalistou. Nechci tím nikoho urazit, jen velmi dlouho trvalo, než jsme našli tři cimbalisty, kteří naše skladby dokážou reálně zahrát. A to jsem si myslel, že jde o lehký part. Ano, je výhodou, pokud člověk, který píše pro daný nástroj, ho umí alespoň trochu ovládat. Ale někdy je to i problém, neboť už má „vyšlapané cestičky“.

Co vás přivedlo k vašemu nástroji? K pianu mě přivedl můj otec. Kompozice přišla až později.

Kde čerpáte inspiraci? Bavíme-li se čistě o projektu Ľudové Mladistvá, čerpáme inspiraci ze slovenského folklóru. Řada nápadů přichází od zpěvaček. A velký poklad jsme také získali od SĽUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív), který nám předal asi 40 GB archivu. V něm jsou záležitosti, z nichž doslova běhá mráz po zádech.

Čím vás folklorní písnička musí zaujmout, abyste se jí začali dále zabývat? V repertoáru máme písně z celého Slovenska, tedy se nezaměřujeme na konkrétní region. Skladba musí být zajímavá a otevřená. Nejlépe se pracuje se skladbami, kde je pouze zpěv a kde vlastně chybí instrumentální složka. Ale je i řada ryze vokálních skladeb, které znějí „úplně“. Vše je pouze věcí vkusu. Snažím se z folklóru využít jen úplný základ, někdy dokonce jen částečný motiv, a dále si jít svou vlastní cestou...

Toto je zkrácená verze, kompletní článek v HARMONII 8/2018 (koupit)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.