úterý, 5. únor 2002

Lubomír Dorůžka ... je pod rohožkou

Napsal(a) 

Lubomír Dorůžka ... je pod rohožkou Lubomír Dorůžka ... je pod rohožkou
Styl života

V téhle rubrice byli zatím maximálně čtyřicátníci a mně je už přece jen osmasedmdesát. Takže když se ráno probudím mezi sedmou a osmou a po snídani trochu něco odšlápnu na rotopedu, osprchuji se, a pak si ještě musím protáhnout záda ve vodorovné pozici. Dopoledne mi na práci už moc času nezbude, tak dvě nebo tři hodiny. K poledni musím zaujmout tu polohu ležícího střelce v obráceném směru opět asi zase tak na hodinu, takže odpoledne jsou zase asi tak dvě nebo tři hodiny, no a večer člověk ještě tak zkonzumuje rozhlasové a televizní zprávy a vydrží tak do devíti, potom už je to jen na nějaké předčítání a po desáté hodině se mi oči už velice zavírají. Což tu říkám i na omluvu těm, kteří mě zvou na různé koncerty, protože chodím většinou jen na první půlku, a to se značným sebezapřením.

Bydlení

Do Bráníka jsme se nastěhovali do roku 1969 a od té doby jsme to tu třikrát přestavovali. Poprvé, když se osamostatnil Petr a založil si rodinu v podkroví a podruhé, asi před pěti lety, když dorostla vnoučata. A tehdy jsem při stěhování své pracovny udělal generální čistku, což je dobrá věc. Vyhodil jsem asi třicet procent knihovny a zhruba stejný počet desek a časem jsem zjistil, že jsem to udělal opravdu důkladně, protože záhy jsem začal chodit po antikvariátech a shánět věci, které jsem předtím vyhodil. Tady je jinak docela pěkně zeleno a doprava tu moc neburácí, dojíždím vozem na metro a do vnitřního města pokračuji MHD.

Rodina

Je podivuhodné, jak v těch generacích dochází k jakýmsi přeskokům. Syn Petr dorůstal s vlnou nastupující rockové generace. Potom přišel vnuk David, a ten se naopak vrátil ke klasickému, standardnímu, pravověrnému jazzu coby kytarista. Já jsem ho k tomu žádným způsobem nevedl, ale stalo se.

Konzervativní / moderní

V mladých letech by mě asi taxovali vysloveně jako typ moderní, protože tehdy jsem fandil věcem, které nastupovaly a které byly pro mé okolí poněkud nezáživné, nestravitelné nebo odvážné. Dnes už je to spíše naopak, přece jen na mně ulpělo mnoho věcí, s nimiž jsem se tenkrát velice důvěrně a intimně stýkal a které patřily k mému osobnímu a citovému životu. Takže dnes se upínám opravdu spíše do oblasti toho, co už jsem prožil.

Doma / na cestách

Asi tři měsíce v roce nejsme v Praze. Zimu si koukáme nějakým způsobem zkrátit, takže něco z ní trávíme v teplejších krajích a jinak chodíme po sněhu, ať už u nás v Krkonoších nebo v Tatrách či v Alpách. Naším oblíbeným místem pro začátek července je Cornwall, kde se chodí podél pobřeží a šlape se po útesech, čili po " cliffech" a potom hory, ať už Alpy nebo Tatry. Moře je dobré na prodloužení podzimu, říjen nebo začátek listopadu, v poslední době jezdíme na Kypr.

Oblíbené místo

Jedno z mých velice oblíbených míst, a to se táhne z dob mého dětství, je Český ráj kolem Malé skály, chata U kalicha v obci Besedice, kam jsem jezdil s rodiči, a pak i na své první samostatné dovolené s přáteli. Už jsem tam dlouho nebyl.

Kuchyně a pití

V tomto ohledu jsem všežravec.

Humor

To je poněkud zvláštní záležitost. Já dávám přednost tomu pohybovat se ve světě, v němž reálné vazby trošičku mizí. A lidem, kteří se se mnou stýkají, to dělá značné starosti, protože říkají, že většinou nevědí, kdy mě mají brát vážně a kdy ne. No a mně tohleto naopak velice vyhovuje. Fakt je, že někdy ten svět fantazie realitu i dost překrývá. Například tuhle mi někdo říkal něco jako: Tady je to moře opravdu čisté. A já jsem odpověděl: Jistě, to je vysloveně jako mufše. Protože já si mufše představuju jako takové malé chlupaté zvířátko, které si člověk posadí na klín, hladí ho jemně od hlavy až k ocásku a říká: Čisté mufše, čisté.

Veřejné dění

Člověk ho musí sledovat, protože je jeho součástí. Veřejné dění se mu nevyhne a vtrhne mu do kuchyně. Ale nemůžu říct, že bych ho nějak pečlivě analyzoval. Už jsem říkal, že se na realitu dívám raději trochu zkresleným pohledem.

Knihy

Z toho, co se objevuje dnes, se docela líbí brněnský pan Kratochvil a právě taková ta poloha, kdy se realistický vyprávěcí pohled obohatí o nějaký další rozměr, který třeba ještě před minulým desetiletím nebyl obvyklý.

Výtvarné umění

Z českých výtvarníků mám rád samozřejmě pana Borna, Anderleho nebo Frantu. Jinak můj pohled na tuto věc veden i zcela sentimentálními důvody, například je, myslím, docela zajímavě řešeno jedno výtvarné dílo, které mi visí na zdi v pracovně, je na něm prasátko, jak stojí na mostě a maloval ho David, když mu bylo asi sedm.

Jiné povolání

Ani ne. I pro mě bylo překvapením, když jsem se po padesáti letech díval do svého školního deníku, který mi schovala maminka. Našel jsem tam školní úlohu z doby, kdy mi bylo sedm let, kde jsem se vyznával, že bych chtěl být rozhlasovým hlasatelem, a že bych četl zprávy smutné náležitým způsobem smutně a veselé vesele. Hlasatelem jsem se nestal, ale nicméně s rozhlasem jsem jakýsi kontakt navázal a je mi tam docela dobře.

SRDCOVÁ SEDMA

Louis Armstrong: West End Blues

Billie Holiday: The Golden Years

Duke Ellington: Highlights from Centennial Edition

Miles Davis: Sketches Of Spain

Jan Rychlík: Komorní suita pro smyčcové kvarteto

Hilliard Ensemble - Jan Garbarek: Officium

Chick Corea: Trio Music

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.