neděle, 28. duben 2002

Label Bleu - volnost, rovnost, jazz

Napsal(a) 

Label Bleu - volnost, rovnost, jazz Label Bleu - volnost, rovnost, jazz
Mezi francouzskými vydavateli jazzu se jeví Label Bleu jako nejsilnější, pevně vyprofilovaná "nezávislá" značka. Přináší hudbu od čirých melodií přes ryzí jazz až k experimentům, přitom však má svou tvář. Netvoří ji jen teplé barvy na obalech, ale i přístup k autorským osobnostem. U nás se to má s Label Bleu jako s dalšími nešťastníky: oficiální distributor tu je, ale od něj do prodejen nebývá vždycky cesta lehká. Přitom Label Bleu nabízí události z Francie i odjinud v podobě, která mu vynesla samostatné police v některých francouzských obchodech: je tedy Label Bleu hudební vesmír sám pro sebe?

Vydavatelství vzniklo v roce 1986 ve francouzském městě Amiens. Od té doby tu vyšlo na 180 titulů, a když o nich vydavatelé píší, vedle pojmu jazz užívají i slova "improvizovaná hudba". V dokumentování současných událostí se po celou dobu vyvažují nahrávky zkušených osobností se svědectvím o čerstvé krvi. Z Francouzů tu pravidelně vydávají alba klarinetisté / saxofonisté Louis Sclavis a Michel Portal , kontrabasista Henri Texier (kolik jazzových fanoušků asi zaregistrovalo utajené brněnské vystoupení výrazného, poetického, ve Francii po léta ctěného hráče?), bubeníci Daniel Humair a Aldo Romano . Ti všichni se tu představují jako sólisté a kapelníci, zároveň se však na albech vzájemně podporují. Neznamená to, že by se tu hrála jedna písnička: v tomhle tvůrčím prostředí mají osobnosti vůli i schopnost jít dál a dál, k novému vyjádření: a tak koho zaujme zvukomalebná Sclavisova hra na jednom albu, bude možná zaskočen expresivitou a abstrakcí jiného jeho projevu.

Nepodlehněme však falešné dělicí čáře národní příslušnosti. Label Bleu přinesl podnětná alba jiných Evropanů (Enrico Rava, Paolo Fresu, Joachim Khn .), zpoza oceánu do spoluprací vstupují Steve Swallow , Joe Lovano , Lee Konitz , George Russell či Dave Liebman . Nezapomeňme, že Paříž dodnes pulsuje jazzovým děním, stala se novým domovem mnoha světových jazzmanů a může si dovolit rychle dovážet a představovat nové podněty. Není tedy divu, že u Label Bleu aktuálně vychází nové dvojalbum Steva Colemana : koncertní titul Resistance is Futile je doplněný brožurou klasika jazzové fotografie Guye Le Querreca, člena agentury Magnum.

Hledáme-li charakteristiky francouzského jazzu, z "modré nálepky" nakonec vyposloucháme náklonnost k impresi, evropským formám a melodičností vlastní lidové i vyšší hudby. Francouzi tak hrají to, co za ně nikdo jiný nemůže udělat: spojují jazzový drive (a třeba rytmické modely) s materiálem, který v New Orleansu nemají. Příznačná jsou v tomhle směru pestrá, vždy vnitřně křehká alba klavíristy Daniela Goyonea : s dechy či marimbou hledá variace na barokní mši i brazilský styl choro, zůstává jazzmanem a přitom si vymiňuje nadstylovou volnost. Nad styly se pohybuje i sólový debut byvšího člena Klezmatics Davida Krakauera : jeho klarinetovou odyseu provázejí příznačné názvy skladeb Klezdrix nebo Klezmer Ä la Bechet. Z nejnovějších alb upozorněme ještě na svébytnou poctu francouzskému literárnímu surrealistovi Raymondu Queneauovi: třicetiletý klavírista Stefano Bollani zná míru ironie, sentimentu i zběsilosti, jeho trio (Scott Colley a Clarence Penn) hledá vlastní výraz, audiovizuální stopa činí z disku Les Fleurs Bleues ryze dnešní, multimediální artefakt.

Ještě připomeňme, že Label Bleu má pobočnou značku pro world music, v posledních letech velmi úspěšné Indigo . Výtečně produkovaná alba západoafrických, madagaskarských či kubánských muzikantů (Rokia Traoré, Djelimady Tounkara, Regis Gizavo, Asere) by si zasloužila vlastní rozsáhlou vizitku.

Pozn.: fotografie v minulém čísle zobrazovala skupinu Supersilent (foto Ellen Ane Eggen).

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.