čtvrtek, 12. únor 2004

Kurt Rosenwinkel: Hip Hop je protijed

Napsal(a) 

Kurt Rosenwinkel: Hip Hop je protijed Kurt Rosenwinkel: Hip Hop je protijed
"Být nekompromisní, jít po jádru problému, je pro mne esenciální motto. Prostě to tak cítím. Stejně důležité je pro mě ale žít ze srdce. Tyhle dvě věci dohromady pak tvoří album Heartcore. Baví mě, že se tak skvěle doplňují, ale zároveň si odporují. Žít ze srdce znamená být velmi otevřený a být nekompromisní naznačuje velmi uzavřený postoj. Na této kombinaci se mi líbí, že oba póly ruší omezení svého protipólu. Heartcore tak perfektně vyjadřuje moji osobnost."

Kurt Rosenwinkel

Chtít po Kurtu Rosenwinkelovi, aby predikoval svoji hudební budoucnost, by bylo naivní. Vzhledem k jeho hledačskému naturelu a neuvěřitelné aktivitě ve věcech hudebních, nemá zřejmě o tom, co ho čeká, ponětí ani on sám. "Existuje celá řada věcí, kterými se chci zabývat," meditoval kytarista po konci natáčení své předposlední desky Next Step . "Pokud budu moci realizovat další nahrávku, pak bych rád, aby to byla opět deska mého kvarteta. Máme tolik materiálu a skladeb zatím na médiu nezachycených v repertoáru, že by se stejně na jedno album nevešly. Můžeme tedy natočit pár desek jen s tím, co máme momentálně nazkoušené a co pravidelně hrajeme. A navíc, kolem mě se toho v hudbě děje tolik a vlastně nevím, jak významnými se tyto příležitosti nakonec ukáží a jak se mě dotknou. Na horizontu prostě vidím několik různých věcí, jen ještě přesně nevím, jaké jsou." Rosenwinkel už tehdy možná podvědomě cítil, že nová nahrávka musí být dalším krokem na cestě za hudebním objevováním.

"Hráli jsme hudbu z nahrávky Next Step a začali jsme objíždět větší sály," vzpomíná Rosenwinkel. "Skladby z alba byly ale psány pro klubová prostředí, místa, kde byste spíš hledali bebopovou kapelu. Je neuvěřitelně těžké vyplnit tímto typem hudby takový prostor. Právě to ale chci, to je můj šálek kávy, zvednout celý sál ze sedadel. Začal jsem proto přemýšlet nad jiným typem hudby, který by se k tomuto účelu hodil."

Řešení otázky, jaká by to měla být hudba, se brzy dostavilo samo. Na koncertě Rosenwinkelovy kapely ve Village Vanguard někdo kytaristovi donesl láhev vína s navštívenkou Q-Tip . Tento vyhlášený hip-hopový hudebník (vlastním jménem Kamaal Fareed), typická americká tvář z obálek nejen společenských magazínů, je však zároveň i hudební producent a člen legendární skupiny A Tribe Called Quest. Brzo si oba dva našli čas na setkání mezi čtyřma očima a výsledkem byla jednak Q-Tipova koprodukce vznikající nahrávky Heartcore a také Rosenwinkelovo angažmá v producentově nové kapele.

Hiphoperova katalizace vývoje talentovaného kytaristy jen potvrzuje význam producentské práce, mající pochopitelně i své stinné stránky, je-li zneužívána ke komerčním účelům. O nějakém zneužití nemůže však být v případě spolupráce Q-Tipa a Rosenwinkela ani řeč. Výsledkem jejich spolupráce je zasazení Rosenwinkelova specifického sférického zvuku a kompoziční invence do odlišného rytmického kontextu. Nejen odlišného, ale i pro širší posluchačskou obec přijatelnějšího. "Od nahrávky k nahrávce jsem se snažil zjednodušovat," komentuje společnou práci Rosenwinkel. "Chtěl jsem ve své hudbě dosáhnout podobné bezprostřednosti, jakou má ve své tvorbě Q-Tip. Po celou dobu stál v mé mysli za mými zády a opakoval: drž se jednoduchosti a přímočarosti."

Obloukem se tak vracíme zpět k větším sálům a Rosenwinkelově snaze o jejich rozpohybování. Inspirace hiphopem a jeho postupy je však v čerstvých kompozicích leadera projektu Heartcore neméně zjevná. Právě v hiphopu dnes podle jeho slov najdete nejzajímavější harmonické postupy. "Mnohé harmonie mi připomínají Schoenbergovu hudbu," říká Rosenwinkel. "Vytvořil třeba akord závislý na dynamice jednotlivých zúčastněných nástrojů. Smyčce hrají mezzopiano, hoboj třeba mezzoforte a pikola pianissimo. Dohromady tvoří akord, jež by v jazzové teorii třeba nefungoval, v hudební realitě však funguje perfektně. Podobné věci najdete právě v hiphopu. Všechno se skrývá ve sluchu - něco prostě funguje, protože to zní, jako že to funguje. Tato lekce je pro každého jazzového muzikanta užitečná," pokračuje nekompromisně Rosenwinkel. "Působí totiž jako protijed proti veškeré teorii, již nám předkládají jazzová učiliště."

Programování bicích se v poslední době stalo Rosenwinkelovým denním chlebem. Někdy jsou ještě možná z výsledku cítit lehké dětské nemoci, pokud je však zvuk z automatu dublován akustickými bubny Jeffa Ballarda, plnost soundu posluchače zcela pohltí. Rosenwinkel strávil s vytvářením podkladů pro Heartcore ve svém brooklynském domácím studiu zhruba dva roky. "Je to něco jako malování ve vrstvách," vysvětluje kytarista zvukové experimenty a složitost vzniku smyček a rytmických podkladů. "Nakonec máte na plátně tři čtyři centimetry barvy. Podobně vypadá i plátno zvukové..."

Kurt Rosenwinkel: Hip Hop je protijed Kurt Rosenwinkel: Hip Hop je protijed

Tématem postmoderní doby je mimo jiné i mísení stylů, vlivů, žánrů. Kurt Rosenwinkel se za posledních deset let vyprofiloval jako osobitý hudebník, který si jakoby náhodou pro své vyjadřování zvolil kytaru. "Mám pocit, že se vyvíjí nový hudební jazyk, jehož vyjadřovací prostředky jsou spíše zvukového charakteru a méně melodicko-modálního typu, jako tomu bylo dříve," uvažuje kytarista. "Ambientní sound, zvukové plochy, to je základ moderního vyjadřování. Je pro mě absolutně fascinující, že mohu tohoto jazyka použít, vstřebat ho a revolučně tak změnit svoje hudební myšlení." Rosenwinkel vzápětí pokračuje: "Hudební myšlenky mě napadají i pod vlivem hudebního cítění mých spoluhráčů i muzikantských vzorů, a je proto krásné slyšet, jak za jejich přispění přichází na svět."

Sám sebe ostatně Kurt Rosenwinkel dlouhou dobu považoval spíše za skladatele než za kytaristu a jeho první kompoziční

pokusy přišly mnohem dříve, než se kdy dotkl kytary. Pod vlivem svých hudbymilovných rodičů začal v raném věku rodák z Filadelfie hrát na piano. V osmi letech už skládal a ve dvanácti vzal poprvé do ruky kytaru a zároveň založil kapelu ovlivněnou rockovými modlami Angusem Youngem či Randy Rhoadsem. Jeho rockové období však trvalo jen do doby, kdy zaslechl kytaristy Johna Scofielda, Pata Methenyho a Billa Frisella. "Když jsem objevil Pata Methenyho, úplně mě to dostalo," vzpomíná Rosenwinkel. "Totéž platí v případě Johna Scofielda. Když jsem se začal rozvíjet jako hráč, začal jsem více poslouchat taky hráče na dechové nástroje a pianisty. Třeba Johna Coltranea, ten měl na moji hru nesmírný vliv. Nebo klavírista Elmo Hope. Kdybych měl jmenovat kytaristy, nechyběli by mezi nimi George Van Eps a Tal Farlow."

Mezi svými vzory ovšem většinou neopomene zmínit kytaristu Allana Holdswortha pro jeho virtuózní techniku a pianisty Wyntona Kellyho pro jeho swing či Keitha Jarretta pro jeho napojení na hudební múzy. Dnes hledá inspiraci mimo jiné i v hudbě kapely Radiohead či hiphopera Jay Deeho.

Po dvouletém intermezzu na proslulé Berklee College of Music neodolal Rosenwinkel nabídce Garyho Burtona a podobně jako před ním Larry Corryel nebo Pat Metheny si v jeho kapele odkroutil tovaryšské roky. Po svém příchodu do New Yorku v roce 1991 se stal členem nejrůznějších sestav včetně legendárního Electric Bebop Band Paula Motiana, jehož byl členem donedávna. Tato sestava nahrála vynikající album pod názvem kapely v roce 1992 a neméně kvalitní Reincarnation of a Love Bird o dva roky později.

Ke své vlastní desce se chtěl Rosenwinkel propracovat v roce 1996, kdy se svým kvartetem obohaceným o pianistu Scotta Kinseyho nahráli album bez předchozího příslibu nahrávací smlouvy. Progresivnost hudby odrazovala významné nahrávací společnosti tři roky, aby pak byla vydána kolosem Verve ve chvíli, kdy se protagonisté alba posunuli ve vývoji o notný kus dopředu. A co na to Rosenwinkel? "V podstatě mi to nevadí, i když jsem dnes už o dost dál. Neřekl bych, že by album The Enemies of Energy reprezentovalo stav, ve kterém se nyní nacházím, ale zároveň jsem na něj hrdý a myslím si, že je to výborná deska, a stojím si za ní." Od té doby se ovšem mnohé změnilo. "Celkově jsem víc v klidu," přemítá Kurt Rosenwinkel. "Samozřejmě je to proto, že stárnu a nabírám životní zkušenosti. Hudebně řečeno jsem se posunul o notný kus dál jak hráčsky, tak kompozičně, jako studiový hráč i leader kapely. Můžu říct, že v současnosti vytěžím z mála víc a dokážu se skromnějšími prostředky vyjádřit více než dříve."

Tak znovu: chtít po Kurtu Rosenwinkelovi, aby predikoval svoji budoucnost, by bylo naivní. Nebo snad přece? "V současné době existují tři projekty, na kterých bych rád pracoval," prozrazuje. "Jednak bych rád natočil novou desku podobným způsobem, jakým jsem nahrál Heartcore, stejně tak mě láká album s Jeffem Ballardem, Benem Streetem a Ethanem Iversonem, kapelou, se kterou už nějaký čas hraju, a do třetice chci nahrát triovou desku. Chtěl bych se také více ponořit do skládání filmové hudby a spolupráce s lidmi kolem filmu. V popředí mého zájmu je i spolupráce s Q-Tipem. Právě v Los Angeles míchá novou desku a já jsem členem jeho nové kapely. Čeká nás teď turné a na to se opravdu těším."

Nemyslíte, že se v souvislosti s Kurtem Rosenwinkelem máme na co těšit i my?

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.