Krzysztof Pacan – Facing the Challenge

Jurek Małek – trubka, křídlovka, Radek Nowicki – tenorsaxofon, soprán saxofon, Jan Smoczyński – fender rhodes, piano, Sławek Jaskułke – piano, Krzysztof Pacan – basová kytara, Arek Skolik – bicí. Nahráno: 2009–2010, Tokarnia Studio Nieporęt, Polsko. Vydáno: 2011. TT: 62:54. 1 CD Allegro Records 020.

Do autorských projektů se dnes žene o poznání více sidemanů než kdysi a nejedna osobnost, která získala kredit špičkového a empatického spoluhráče, si na bezduchosti svých sólových počinů takříkajíc „vylámala zuby“. Album polského basisty (v tomto případě výlučně baskytaristy) Krzysztofa Pacana není nevydařené, na druhé straně ale posluchač ne zcela jednoduše nachází důvody k jeho existenci.

Pacan exceloval na polské scéně už jako šestnáctiletý, v roce 2001 získal hned několik ocenění na soutěži Jazz Juniors v Krakově (jako člen tria Jana Smoczyńského), přitom se „zaučoval“ nejen v seskupeních s vrstevníky, ale objevoval se i po boku Tomasze Stańka, Zbigniewa Namysłowského nebo Michała Urbaniaka.

Albu Facing the Challenge , na kterém se obklopil několika spolužáky z katovické Hudební akademie, nelze upřít barevnost. Za tou stojí využití nádherně zvonivých registrů Fender Rhodes piana i klasické vedení témat dvojicí dechových nástrojů (škoda že skvostný tenorsaxofonista Radek Nowicki se oproti trumpetistovi Jurku Małekovi objevuje na snímku jen dvakrát). Překvapivě pestře znějí i skladby v triu s akustickým klavírem (hravá Brad a finální chillout Without Back ). Rušivě v nich působí „pomocné vokalízy“ klavíristy Jana Smoczyńského , během nichž má posluchač dojem, jako by mu někdo falešně notoval za okny. Se Smoczyńským si Pacan skvěle rozumí (spolu založili kapelu Juno a dlouhodobě působí v Superbandu zpěvačky Urszuly Dudziak), což je znát na empaticky vedených basových liniích, kterými podporuje jeho sóla (ukázkově v zranitelně nádherné baladě Insomnia ). Osobně za vrchol nahrávky považuji jedinou sólovou kompozici Something Wrong?, kterou na akustickém klavíru ztvárnil Sławek Jaskułke . Tento zajímavý pianista se na nahrávce objevuje jedinkrát, což je vzhledem k jeho lyricky působivé a rytmicky rafinované drobnokresbě evokující styl Leszka Możdżera škoda. 

Při zmínce o tomto pianistovi nelze opomenout, že v posledním roce se objevily na polské scéně jen mezi Pacanovými vrstevníky nebo o generaci staršími kolegy podstatně zajímavější projekty (Jaskułkeho sólový Hong Kong pochází sice ještě z roku 2009, ale v loňském roce vydal v duu s Piotrem Wyleżolem DuoDram , vynikající jsou Straying to the Moon seskupení Kattorna, Karnas Grzegorze Karnase, Smells Like Tape Spirit Wojtka Mazolewského, Komeda Leszka Możdżera, Black Wine Macieje Grzywacze, Komeda: The Innocent Sorcerer Adama Pierończyka, Magical Theatre Adama Baldycha). Pacanovo album je příjemným debutem, jen se v silné konkurenci nabídky našich severních sousedů jaksi ztrácí.

Body: 3 z 6

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější