středa, 20. listopad 2013

John Scofield - Überjam Deux

Napsal(a) 

John Scofield - Überjam Deux John Scofield - Überjam Deux

John Scofield – kytara, Avi Bortnick – kytara, Andy Hess – baskytara, Adam Deitch, Louis Cato – bicí nástroje, John Medeski – klávesové nástroje. Nahráno: New York, 1/2013. Vydáno: 2013. TT: 61:55. 1 CD EmArcy LC 00699.

Americký kytarista John Scofield se rozhodl vytvořit ke své předchozí studiové desce tichých balad A Moments’s Peace (2011) pořádný kontrast. S drobnými změnami obnovil sestavu, která s ním nahrála důležitý fusion/acid jazzový titul Überjam (2002) a vrátil se k využívání elektroniky, tanečních groovů a hlasitějšímu soundu. Oněmi změnami jsou přítomnost druhého bubeníka Louise Catoa , který na Überjam Deux alternuje s původním hráčem na bicí Adamem Deitchem , a baskytaristy Andyho Hesse , který nastoupil místo Jesse Murphyho až po prvním Überjamu , na následující Scofieldovu elektrickou desku Up All Night (2003). Absentuje také druhý z hostů původního Überjamu , flétnista a saxofonista Karl Denson , zato John Medeski si svoje hostování s chutí zopakoval.

Když někdo použije název a opráší styl svého úspěšného staršího díla a přidá k němu dvojku, zaručeně přitáhne větší pozornost a jasně manifestuje, co mají posluchači čekat. Daní za takovou nápadnost je ovšem mnohem větší porovnávání s původní zdařilou nahrávkou. Srovnání naštěstí nedopadá pro Scofielda nijak tragicky. Druhý Überjam je přece jen jiný, byť postavený na podobných žánrových základech. Vždyť uplynula dekáda a všichni muzikanti se vyvíjeli. Nenajdete tu třeba orientální inspirace ani experimenty s hip hopem. Ubylo i hrátek s elektronickými zvuky. „Dvojka“ zní paradoxně konzervativněji, víc „tradicionalisticky“ než jednička, ale nápaditost hudbě nechybí.

Taneční náladu alba příjemně odstartuje houpavé funky Camelus , následující Boogie Stupid je naopak rytmicky rockově „rovné“ (ovšem do stupidity má samozřejmě daleko). Endless Summer zableskne elektronikou tanečních klubů, Dub Dub je, jak říká název, téměř čistokrevné dub reggae. S Cracked Ice se vrací nakažlivě skočné funky odsekávání, Al Green Song dýchne soulovým prožitkem. A například závěrečná líbivá melodie Just Don’t Want To Be Lonely klidně potěší i příznivce kultivovaného popu.

Scofieldovo frázování působí velmi přehledně, tón kytary je čirý a zvonivý, ale aspoň trošičku si kytarista zaexperimentuje se zborcenými či zefektovanými tóny třeba ve Snake Dance . Důležitá napříč celým albem je samozřejmě i Bortnickova rytmická práce s kytarou. John Medeski si dopřeje hvězdné chvilky nad analogovými syntezátory třeba v Torero či Curtis Knew . Celkový uvolněný feeling potvrzuje, že kapelu tenhle abiturientský večírek náramně baví.

Resumé? Žádná malá revoluce se sice nekoná, nikdo se nesnažil překonat novátorství „jedničky“, ale oživit partu Überjamu resp. Up All Night rozhodně mělo smysl. A komu se líbilo „Un“, pravděpodobně si oblíbí i „Deux “ a bude si přát klidně i „Trois“ nebo „Quatre“.

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.