pondělí, 31. říjen 2005

Joe Lovano - Hank Jones: oslněni baladami

Napsal(a) 

Joe Lovano, George Mraz, foto Petr Vidomus Joe Lovano, George Mrazfoto: Petr Vidomus

Jako by to bylo včera. Areál jednoho z francouzských jazzových festivalů před chvílí zkropil příjemný letní déšť. Pozdní vlahý večer rozechvívá Monkův Monk's Mood a vám se zdá, že z napětí, se kterým ztichlé publikum očekává každý následující tón téhle balady, málem zešílíte. V rok starém výjevu figuruje kvartet Joe Lovana a Hanka Jonese.

V červenci 2004, kdy se návštěvníkům evropských hudebních podniků podobný pohled mohl naskytnout, to bylo krátce poté, co se zmiňovaný ansámbl představil na kritiky oceňované nahrávce I'm All For You s podtitulem Ballad Songbook. Věkově odstupňovaná čtveřice hudebních přátel - Joe Lovano , Hank Jones , George Mraz a Paul Motian - se tu po svém vyznávala ze své lásky k skvostným, byť někdy polozapomenutým jazzovým baladám.

Loni v září, tedy po letním turné, se kvartet vrátil do newyorských studií Avatar a pro letos vydané album Joyous Encounter zaznamenal pokračování tohoto výjimečného souznění generací.

Interpretace hudebního materiálu, který se běžně nazývá standardy, může být i pro mistra stoupnutím na tenký led. Klasiky Monk's Mood , Stella By Starlight či třeba Early Autumn však na snímku I'm All For You působily velmi svěžím dojmem. Nejlepším podtitulem pro koncerty či nahrávky kvartetu by zřejmě bylo "Lovano, Jones, Mraz a Motian hrají standardy" , neboť každá ze zúčastněných individualit má svůj zcela specifický přínos k celku.

V něm však čerstvě sedmaosmdesátiletý Hank Jones (nar. 31. 8. 1918) zastává jistě roli klíčovou. Nejstarší, a zároveň poslední žijící zástupce slavných bratří Jonesů (trumpetista Thad zemřel v r. 1986, epochální bubeník Elvin před rokem) se na obou deskách bravurně pohybuje v (nejen) bopovém prostředí doby, kterou velmi důvěrně znal.

"On je opravdovým Mistrem. Hrál s Colemanem Hawkinsem, Lesterem Youngem, Benem Websterem, Ellou Fitzgerald, Johnem Coltranem, Milesem Davisem, Charliem Parkerem a skutečně žil celý svůj život ve světě některých skladeb, které jsme teď spolu natočili. Takže hrát s ním a objevovat ty staré slavné kompozice, věci od Thelonia Monka a Thada Jonese, je velmi vzrušující," řekl HARMONII Lovano loni v létě. "Velký tenor" s Jonesem krátce účinkoval v polovině devadesátých let, soustavněji spolu ale vystupují až od počátku milénia.

VZPOMÍNKY NA KLAN JONESŮ

Také další členové rodiny Jonesů - Thad a Elvin - Lovana ovlivnili a lze říci, že tato intimní zkušenost z nahrávky Joyous Encounter intenzivně promlouvá. Už třeba jen závěrečná Crescent , Coltraneova skladba ze slavného stejnojmenného alba, na němž Elvin Jones hrál na bicí. "Víte, Elvin nás opustil krátce před tím loňským letním turné," vysvětluje Lovano. "Hanka tehdy ta smrt dost vzala. Měli k sobě tak blízko. Tak jsme začali hrát Crescent jako přídavek. A i na novém CD zní ve skutečnosti jako přídavek." S Elvinem Jonesem vystupoval Lovano v několika skupinách. "V sedmaosmdesátém jsem s Elvinovou kapelou Jazz Machine cestoval po Evropě, to bylo krátce poté, co jsem ztratil otce a Elvina navždy opustil Thad," řekl saxofonista webu Allaboutjazz.

S bandleaderem Thadem se Lovano sice osobně nepoznal (Thad koncem života pobýval v Dánsku), ovlivnil ho však neméně významně. Vždyť součástí Mel Lewis Jazz Orchestra, bandu, který Thad Jones v šedesátých letech spoluzakládal, byl Lovano celých jedenáct let a Thadovy originály tak hrál po mnoho večerů. Tři z Thadových (většinou původně big-bandových) kousků - Don't ever leave me, A Child is Born a Quiet Lady - pak takřka samozřejmě na novém disku Joyous Encounter nalezneme.

SOUZNĚNÍ GENERACÍ

S Georgem (Jiřím) Mrazem se Lovano poprvé poznal při přípravě projektu Celebrating Sinatra. Jak saxofonista vysvětluje v bookletu, Mraz pro celek není jen tmelem, nemusí hrát "pouhou" roli basisty. "Melodicky je se mnou, harmonicky s Hankem a rytmicky s Paulem. Ve skupině je velmi svobodný." A na těchto stranách loni řekl: "George Mraze možná někdy nemusíte perfektně slyšet. Ale on to cítil! Cítí vše, co hraje. Pak pro mě bylo velmi příjemné hrát uprostřed tohoto kruhu."

Joe Lovano Joe Lovano
S Paulem Motianem hraje Lovano takřka čtvrt století, takže o jeho kvalitách pro podobně delikátní nahrávku měl vcelku jasno. "Způsob, jakým Paul Motian dokáže hrát na bicí: umí hrát pianissimo se stejnou intenzitou jako forte, má nádherný tón a feeling. Pokud někoho takového nemáte, potřebujete sluchátka. Když máte bubeníka, který umí hrát se skutečným vkusem ve všech dynamických úrovních, pak je to něco jiného." Stejně jako předcházející výběr balad, byla i nová deska natočena živě a analogovou cestou.

Pozoruhodné jsou i spojnice mezi Hankem Jonesem a Paulem Motianem. Ty prý Lovano pozoruje delší dobu: "Paul hrával ve skvělém triu Billa Evanse, Bill byl zase ovlivněn Hankem. Takže, když dáte Hanka s Paulem dohromady, vrátíte se do dob, kdy byl kladen důraz na samotné vytváření hudby, a ne pouze na emoce."

Na Joyous Encounter vsadil Lovano na rozmanitost a kontrast. Nejen že tu nenalezneme pouze jazzové balady, ale experimentuje se i s nástrojovým obsazením. Titulní autorský track Joyous Encounter prý leader napsal speciálně pro Mraze a Motiana, a pouze s nimi, tedy bez piana, skladbu také přednáší. Skutečným balzámem jsou pak dvě dua Lovana a Jonese. Jejich provedení standardu Alone Together a Thad Jonesova A Child is Born je velmi intimní výpovědí, a zároveň oživením disku, který by se jinak jevil jako nepříliš odlišný od předchozího I'm All For You.

Joyous Encounter je ukázkou unikátního vztahu mezi jazzovými veterány s odlišným datem narození. Je protiargumentem těm, kteří by se odvážili tvrdit, že standardům odzvonilo. Potěšitelné je, že tenhle jazz pro chvíle (nejen) pozdě k ránu se neustále vyvíjí. Letošní festivaly křižoval kvartet Lovano/Jones pro změnu se vzpomínkovými koncerty na tenorsaxofonistu Bena Webstera a na prosinec si již slavné duo zamluvilo nahrávací frekvence pro reinterpretaci Davisova Birth of the Cool .

Petr Vidomus

V Harmonii zakotvil na podzim 2004, kdy si jej na základě reportáže z francouzského jazzového festivalu vybrala jako svou náhradu Petra Konrádová (Petro, díky!). Stal se editorem jazzové rubriky časopisu, což znamená, že pro vás vybírá ta nejzásadnější témata, která hýbou světem tohoto žánru, dohlíží na kvalitu článků a v neposlední řadě sám píše. Do jeho textů se může promítat láska k sociologii, Francii a jazzrocku 70. let. Mimo to má rád dobré víno, cestování a fotografii. Můžete jej znát také coby hlas stanice ČRo Jazz.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.