středa, 2. květen 2012

Jana Koubková - Mýdlové bubliny

Napsal(a) 

Jana Koubková - Mýdlové bubliny Jana Koubková - Mýdlové bubliny

Jana Koubková – zpěv, hlasy, Jan Červenka – bicí, perkuse, Miloš Vacík – shaker, darbuka, Ondřej Kabrna – oud, klávesy, piano, Jan Keller – baskytara, violoncello, host: Martin Cikánek – Minimoog Voyager. Nahráno: Faust Records, 2010. Vydáno 2011. TT: 41:39. 1 CD Multisonic 31 0828-2.

Není pochyb o tom, že Jana Koubková zejména v posledních letech inklinovala k tradičnějším formám – vypovídaly o tom četná vystoupení v klubech i tři poslední živá alba (Live in Jazz Club , Live Polička65 z Jazzu na Hradě). I když se na nich blues (Černej chlap , Bluesová dvanáctka ) či známé standardy (Summertime , Children’s Song , Take The „A“ Train atd.) snažila sympatickým způsobem aktualizovat, mohlo se zdát, že při starostech všedního jazzového života přece jen zapomněla na novou autorskou tvorbu a určitý vývoj.

Album Mýdlové bubliny (s využitím stejnojmenného obrazu Jiřího George Dokoupila na obalu) je v tomto ohledu příjemnou změnou. Připomíná nám, že dříve rozhodně nepatřila k střednímu jazzovému proudu (kam ji chtě nechtě zejména mladší generace posluchačů řadí). Mohou za to nejen zpěvaččiny nové kompozice (dvě složil také pianista Ondřej Kabrna ), ale i kreativnější využití možností nahrávacího studia a práce se zvukem (takřka sborové vrstvení vlastního hlasu).

Zdá se, že je tu všechno, co má ráda: bytostná potřeba improvizace a lehká sebeironie, nápadité texty, okouzlení možnostmi různých žánrů a přístupů (od blues a scatu po šanson či rap). Co na tom, že už to není „ryzí“ jazz, ale mozaika (nebo spíše hra barev a tvárnosti forem, jako na onom Dokoupilově obrazu) nejrůznějších inspirací. Je ovšem také pravda, jak poznamenal už jinde Lubomír Dorůžka, že ortodoxní jazzmani tomuto CD budou příslušnost k jazzu upírat.

Pro úvodní Píseň beze slov mohly být inspirací klidně hlasové ekvilibristiky Bobbyho McFerrina (ať už na koncertech nebo na posledním albu Vocabularies ). Improvizační pohrávání s hlasem je tu na prvním místě a předznamenává tak ražení vlastně celého snímku. Je to skutečně hlavně sólová exhibice (v dobrém) a celá kapela se ke zpěvačce připojuje jen zřídka – může to být dobarvení atmosféry či sympatické detaily (shaker Miloše Vacíka , arabská loutna oud Ondřeje Kabrny v nezvyklém spojení se slovenskou lidovkou Proč si k nám nepryšeu , zvonkohra v Duze ve mně ), ale hlavní roli zde má nepochybně rytmická podpora. To není překvapivé, protože již dávno měla pro využití bicích/perkusí zpěvačka cit, viz spolupráce s Alanem Vitoušem v 80. letech nebo duetní album Absolonie s Milošem Vacíkem. Zde ji inspiroval bubeník Jan Červenka , se kterým hraje nejen v regulérním koncertním kvartetu, ale i v duu v projektu Provokace na place (projevuje se zejména v Poušti , IgelitceNarkomanově písni ).

Střídmé využití syntezátorů (Ondřej Kabrna, hostující Martin Cikánek z Poetic Filharmony) připomíná, že Koubková byla ve své době spjata i s neortodoxním jazzrockem (např. v Kratochvílově Jazz Q). K oněm tradičnějším formám se zpěvačka vrací vlastně až v závěru, když vzdává hold dvěma výrazným hudebním osobnostem (v blues o Chatu Bakerovi a šansonově laděné poctě Edith Piaf na známý text Jevgenije Jevtušenka ). Jde o baladickou tečku za velmi pestrým albem, která v mnohém připomene atmosféru půlnočních zpěvaččiných pořadů na Vltavě.

Koubková ukazuje, že i v této době umí překvapovat a nedělá jí problém komunikovat s generačně výrazně mladšími hráči. Že je to snímek rozevlátý občas až do mnoha směrů, odpovídá zřejmě zpěvaččině nátuře. Přejme jí, aby se tato pestrost a hrátky s hlasem nestaly časem karikaturou.

Body: 3 z 6

Petr Vidomus

V Harmonii zakotvil na podzim 2004, kdy si jej na základě reportáže z francouzského jazzového festivalu vybrala jako svou náhradu Petra Konrádová (Petro, díky!). Stal se editorem jazzové rubriky časopisu, což znamená, že pro vás vybírá ta nejzásadnější témata, která hýbou světem tohoto žánru, dohlíží na kvalitu článků a v neposlední řadě sám píše. Do jeho textů se může promítat láska k sociologii, Francii a jazzrocku 70. let. Mimo to má rád dobré víno, cestování a fotografii. Můžete jej znát také coby hlas stanice ČRo Jazz.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.