neděle, 16. únor 2020

Jakub Zitko: Muffovy fatální touhy

Napsal(a) 

Muff, foto Adam Koller Mufffoto: Adam Koller

Kapela Muff oslavila 20. výroční vzniku povedeným albem Fatalust, už to bylo dostatečným důvodem požádat o rozhovor klávesistu a autora podstatné části repertoáru. Zároveň Jakub Zitko pracuje jako dramaturg nejagilnějšího pražského jazzového klubu a mohli jsme se vyptat i na recept, jak se mu daří lákat do Jazz Docku velké světové hvězdy.

Album Fatalust, což by se dalo přeložit jako „Fatální touha“, působí možná trochu přímočařeji a sevřeněji, v dobrém smyslu slova, než desky předchozí. Pletu se? Pokud to tak opravdu působí, určitě v tom nebyl žádný záměr měnit styl. Spíše jde o to, jaké skladby zrovna vznikly. Od začátku jsme s Muffem chtěli dělat mix groovů a ploch či barev, což myslím v naší hudbě zůstalo. Autorsky je to zjednodušeně řečeno tak, že já nosím přímočařejší a Marcel Bárta sféričtější věci, což se dobře doplňuje. Tentokrát jsem napsal pět skladeb, Marcel také pět a jednu přidal Jirka Šimek.

Možná je přesnější formulace, že energie desky Fatalust se hodně blíží koncertům, a tím i předchozímu živému albu Hypnotix Bum Bum, spíše než předchozím studiovým deskám. S tím naprosto souhlasím. Přesně to jsme chtěli, dosáhnout na albu dojmu koncertu. Album jsme točili ve studiu Davida Kollera v prostorách Meet Factory, což je jedna místnost, kde jsme si mohli sednout pohromadě a hrát. Zvuk nabíral kytarista Jirka Šimek, ve studiu s námi nebyl nikdo „cizí“ a podařilo se nám navodit podobně uvolněnou atmosféru jako ve zkušebně.

Dali jste tedy před cizelováním zvuku přednost nahrávce s přirozeným drivem a atmosférou, bez ohledu na přeslechy nástrojů do „sousedních“ stop, bez možnosti oprav, živě ve studiu? Ano, rozhodli jsme se nechat muziku tak, jak ji zrovna zahrajeme, bez oprav. Velmi jsme si tenhle model oblíbili. Odpadá nepřirozená komunikace přes sklo s pánem v režii, který vás v nejlepším z nějakého důvodu zastaví. Jak se říká, udělali jsme si pohodu na vlastním hřišti. Věci samozřejmě hodně pomohlo, že už jsme měli skladby dostatečně zažité z koncertů. Práce šla velmi rychle, točili jsme začátkem září a v říjnu už bylo album venku. Chtěli jsme si desku nadělit ke 20. výročí vzniku Muffu a mít ji hotovou na podzimní turné, což opravdu naprosto hladce vyšlo.

Jakub Zitko, foto Adam Koller Jakub Zitkofoto: Adam Koller

Muff je dnes tvojí jedinou do jazzové škatulky zařaditelnou kapelou, že? Vlastně ano, jinak už hraji jen s Anetou Langerovou a v dalších nejazzových projektech, které se různě namanou. Hodně jsem hrál s Davidem Kollerem. Ale musel jsem za sebe často posílat záskoky, až mi dal David na vybranou, jestli hrát s ním, nebo s Anetou. Dlouho jsem o tom uvažoval, ale tým kolem Anety je pro mě jako rodina. I když mi hraní s Davidem chybí, s ním jsem si užíval zase tu rockovější podobu muziky. V poslední době také často aranžuji. Například letos jsem pro festival Viva musica! v Bratislavě dělal aranže pro orchestr písní zpěvačky Katarzie a hrál jsem také v její doprovodné kapele. To byla pro mě moc zajímavá spolupráce, protože její hudba se mi opravdu velmi líbí.

Pracuješ také jako dramaturg pražského klubu Jazz Dock. Jak ses do téhle role dostal? Šlo o naprostou náhodu. Hrál jsem kdysi na Jazz Boatu s kapelou Gumbo Ondřeje Konráda a na palubě byl také Vladimír Lederer. Ukázal tehdy na jedno místo na břehu Vltavy a povídá, že tam zrovna staví jazzový klub. Bezprostředně jsem odpověděl, že je to prima, a jestli náhodou nepotřebuje dramaturga. A on se za pár dní opravdu ozval, že by si o tom chtěl vážně promluvit.

Můžeš prozradit plány na zajímavá vystoupení pro rok 2020? Samozřejmě budeme na jaře pokračovat v našich „Days“. Podobně, jako proběhly Piano Days, Saxophone Days či Trumpet Days, dojde nyní na Bass Days, tedy koncerty špičkových basistů. Zahrají například Richard Bona, Dave Holland nebo Tim Lefebvre. Na podzim máme další již pravidelný festival Jazz On5, v rámci kterého by měl přijet Kurt Elling a zazpívat s naším Jazz Dock Orchestra, který nám mimochodem dělá ohromnou radost. Za dva roky existence se big band výborně sehrál a ušel pořádný kus cesty. Šlape, ladí a má sound na evropské úrovni. Také se mu snažíme dodávat reprezentativní hosty. Jazz Dock Orchestra skvěle zahrál s Nielsem Kleiem a Benem Wendelem. Výhledově se připravuje, krom Ellinga, například červnové hostování Aarona Parkse. Mezitím bude opět probíhat cyklus Jazz čtyř kontinentů, který není vázaný na určitý termín a koncerty se mohou konat podle přicházejících příležitostí. Když mi nějaký zajímavý muzikant napíše, že by se mohl objevit v Praze třeba v červnu, hodí se mi volný cyklus, kterým mohu jeho vystoupení zaštítit. Čímž se pokryje takových třicet koncertů. A zbývá jich do roka ještě tak pět set padesát, protože v Jazz Docku bývají dvě akce za večer.

Klávesista, skladatel, aranžér a producent Jakub Zitko (1974) na sebe poprvé výrazně upozornil jako kapelník avantgardního „mini big bandu“ Nuselského uměleckého orchestru (NUO). Je členem skupiny Muff, která si na zdejší scéně vysloužila málem kultovní status. Mimo jazzový okruh se prosadil jako spoluhráč a spoluautor repertoáru Anety Langerové. Má za sebou také spolupráci s Davidem Kollerem, Juwanou Jenkins, Feng-yün Song, Kateřinou Šarközi, Floexem či kapelou -123min.

 Toto je zkrácená verze, kompletní článek v HARMONII II/2020 (koupit).

Tomáš S. Polívka

Hudební publicista a fotograf na volné noze. Vystudoval přírodovědnou fakultu UK, věnoval se postgraduálnímu studiu přírodní estetiky a filosofie přírodních věd pod vedením prof. Stanislava Komárka. Po studiích se také živil muzikou a produkcí. Vydal sólové CD Stíny do ticha (1999) a hrál s Domácí kapelou (personálně navazující na Plastic People a Půlnoc), se kterou natočil CD Jedné noci snil (1996).

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.