Jak je mladý ten starý jazz

Jak je mladý ten starý jazz

Fritz Weiss, jemuž kamarádi říkali Frick, zemřel pětadvacetiletý v roce 1944 v plynových komorách Osvětimi, krátce po transportu z Terezína. Do jazzu zblázněnému mladému trumpetistovi se předtím podařilo do terezínského koncentračního tábora pronést klarinet, na nějž se kvůli nátiskovým problémům tehdy přeorientovával. Když v rámci příprav na kontrolu komise Mezinárodního červeného kříže Němci z tábora hodlali na chvíli učinit místo, kde se dá přežít, založil vlastní kvintet a později se stal uměleckým šéfem a hlavním aranžérem mezinárodně složeného swingového orchestru Ghetto Swingers. Po návštěvě kontroly, o níž vypovídá slavný filmový záznam (z něj pochází i fotografie na obale desky), Němci potěmkinovu vesnici ze dne na den zrušili a nedochovaly se nakonec ani Weissovy swingovky, ani jeho jazzová parafráze Krásovy opery Brundibár. S pomocí dozorce se však hudebníkovi, jehož talent by patrně po válce vedl k úspěšné kariéře, dařilo propašovávat ven aranžmá, která pak tvořila základ některých nejúspěšnějších nahrávek orchestru o osm let staršího Karla Vlacha. V zasvěceném doprovodném textu Lubomíra Dorůžky k albu se dozvídáme všechny základní okolnosti Weissova osudu. Předválečné nadšení pro jazz spojovalo generaci mladých hudebníků napříč zde žijícími národnostmi a to i v případě big bandu Milana Hally, který vznikl při PEGS (Prague English Grammar School), škole pro studenty z dobře situovaných rodin. Weiss tu hrál první trumpetu. Rokem 1939 však začaly politické hrůzy míchat kartami i na takto nevinné půdě. „V Hallově orchestru Swing Rhythm spolu hráli Češi, Němci i Židé. Jejich první saxofonista, Němec Hugo Bayer nyní odešel, protože nechtěl hrát v jedné kapele s Židy. Němec Hans Ebert, první saxofonista orchestru Young Fellows, v němž hrál Weissův budoucí kolega trumpetista Zdeněk Novák, orchestr opustil, protože mu jeho protinacistická rodina zakazovala hrát ve společném orchestru s Čechy. Nastalo velké přesouvánía z toho vznikl i orchestr Emila Ludvíka, válečné sdružení těch nejpravověrnějších swingařů,“ píše Dorůžka.

Weiss, coby první trumpetista ludvíkovců, měl záhy problémy s rasovými zákony a nesměl s orchestrem hrát na veřejnosti, pouze ve studiu. Stal se však pro těleso velmi důležitým spolu-leaderem, vedl dělené zkoušky sekcí a učil kolegy frázování a výstavbě sól a psal aranžmá, která dodávaly orchestru vlastní tvář. Prý se tehdy těšil dopisy svého bratra z Terezína, že to tam není tak zlé. Koncem roku 1941 už zjistil pravdu osobně. Podařilo se mu však prostřednictvím českého četníka z Libochovic navázat spojení se zpěvákem Arnoštem Kavkou a na propašovaný notový papír rozpracovával do orchestrální podoby propašovaná hudební témata, například směs ze skladeb Rudolfa Frimla, swingovky Vteřiny v Lloydu , Hm-hm , Doktor Swing a jiné. Vlachovci tato aranžmá pak často nahrávali, ale Weissovo jméno u nich většinou nebylo uváděno.

I posluchače o generace mladšího jako první doslova cvrnkne do nosu živelná hybnost a skvěle zvládnuté rytmické cítění tehdejšího Ludvíkova orchestru, vyplývající samozřejmě i z kvalit aranžmá. Tahle kapela byla skutečně z rytmu a k rytmu zrozená, ať už v instrumentálkách, či za přítomnosti zpěváků (Václav Imramov, Zdena Vincíková a další), ať už v plné sestavě, nebo jen v kvintetovém a kvartetním posazu. Zvláště v malých obsazeních je čitelná strhující kvalita rytmiky (nejčastěji Ludvíka u piana zastupuje legendární Jiří Verberger a dále fascinující dvojka Jan Hammer – kontrabas a Mirek Vrba – bicí). Dokumentární hodnotu má podle Dorůžky „srovnání Ludvíkovy nahrávky slavného Star Dustu s pozdější Vlachovou znělkou. Ve Weissově aranžmá není ještě ani stopa pozdějšího glennmillerovského ideálu:goodmanovský“ swing tu byl ostře frázovaný, provokující s mladickou drzostí.“

Tato mládím nabitá hudba, byť šedesát let stará, se tedy poprvé ocitá na CD. „Frickovi Weissovi se o něčem takovém v jeho terezínských snech mohlo stěží zdát,“ píše na závěru Dorůžka a stejně tak Emil Ludvík , žijící legenda českého swingu, připojuje dojemné zjištění, že je o snímky jeho dávné kapely zájem. A zájem prý značný.

Sdílet článek: