Issa Bagayogo – Mali Koura

Issa Bagayogo – kamalengoni, zpěv, Yves Wernert – basa, programování, syntezátor, sborový zpěv, Gael Le Billan – programování, kytara, klavír, akordeon, saxofon, bicí, sborový zpěv, Mama Sissoko – el. kytara, Lepask – el. kytara, Mama Diabate – ngoni, Adam Diarra – djembe, Madou Diallo – flétna, Zoumana Tereta – soku, Sheriff Soumano – kora, Pamela Mapaha – zpěv. Vydáno: 2008. TT: 52:09. 1 CD Six Degress (distribuce Pohodlí).

Odhalení tajemství Issova úspěchu není složité. Přispěla k němu doba přející podobným fúzím, od 80. let v Mali žijící francouzský producent Yves Wernert , spolupracovník Ali Farka Toureho a vlastník vyhledávaného bamackého studia Bogolan, a především fakt, že příslušník kovářské kasty Bagayogo pochází z kraje Wassoulou, proslulého negriotskou, výrazně rytmickou loveckou hudbou donsoton patřící mezi nejstarší přežívající africké hudební formy. Náleží multietnickému tajemnému loveckému bratrstvu požívajícímu v celé západní Africe posvátné úcty. Před vstupem do pralesa žádali kdysi lovci duchy o přízeň hrou na posvátnou šestistrunnou harfu donsongoni, tvořící spolu s železnou „škrabkou“ karinyangu základ lovecké hudby z Wassoulou. Ta prošla v 80. letech revoluční proměnou: generační vřava jí přidala na rytmické intenzitě a symbolem novosti se stala harfa „mladých“ kamalengoni. Zmodernizovaná lovecká hudba se postupně přesunula z Wassoulou do Bamaka a přizpůsobovala se městskému prostředí, až nakonec s Issou Bagayogo a Wernertem skončila v náručí elektronických beatů. Tihle dva spolu nejprve na počátku 90. let v Bamaku, kde se Issa živil řízením autobusu, natočili dvě akustické kazety. A protože na veřejnosti propadly, vrátil se Issa do rodné vesnice, aby se ze samého smutku od rána do večera ládoval drogami a za čas rozvedl.

V roce 1997 se znovu objevuje v Bamaku a přistupuje na Wernertovu nabídku novátorsky a na tehdejší poměry hodně odvážně zkombinovat akustickou kamalengoni s naprogramovanými rytmy, samply a příměsí reggae, hip hopu a rhythm‘n‘blues. Jak debutové album Sya (2000), tak následující Timbuktu (2002) se proměnily v globální hity, daleko překračující hranice západní Afriky. Issa vystupoval na těch nejprestižnějších evropských festivalech, jeho skladby si podávali přední světoví dídžejové. Issovu výlučnost potvrdila také deska Tassoumakan (2004), na níž kamalengoni střídá s loutnou ngoni, prvním nástrojem, který v mládí vzal do ruky.

Obecné nadšení provázející daleko nejvrstevnatější Issovu nahrávku Mali Koura pramení z jejího samotného vzniku: doma v kuchyni nebo na verandě Issa nahodil syrově nazpívané písně za doprovodu kamalengoni, zpěvu ptáků a zvuku projíždějících mopedů, do kterých v Bogolanu Wernert dotočil hlas famózní malijské zpěvačky Pamely Mapaha , kytaru a ngoni Mama Sissoko , akustické perkuse, koru a jednostrunné housle soku s flétnou. Konečnou podobu pak dostalo album ve francouzském Nancy: Wernertovy naprogramované bicí se syntezátory nepřeslechnutelně dobarvil francouzský instrumentalista a aranžér Gael Le Billan s delikátně jazzovým pianem Rhodes, akordeonem a kytarou, vědom si toho, že jakékoliv exhibování může přivodit okamžitou katastrofu, přejít v běžný dancefloor elektronikou ošetřené tradice. Billanovo jazzové funky s afrobeatově vzrušivou dechovou sekcí střídají jemné, melodické vyhrávky posílené flétnou, kontrastující s Issovým zvučným barytonem v jazyce Wolof, což novináře Douglase Heselgraveho přivedlo k prazvláštní myšlence: kdyby prý Miles Davis předělal Bitches Brew pro taneční scénu, neznělo by to jinak.

Body: 6 z 6 – tip Harmonie

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější