čtvrtek, 9. květen 2013

Ibrahim Maalouf - Wind

Napsal(a) 

Ibrahim Maalouf - Wind Ibrahim Maalouf - Wind

Ibrahim Maalouf – čtvrttónová trubka, Mark Turner – saxofon, Frank Woeste – klavír, Larry Grenadier – kontrabas, Clarence Penn – bicí. Nahráno: 2012, New York. Vydáno 2012. TT: 62:27. 1 CD Mi’ster Productions.

Hudba Milese Davise obsahuje tolik neotřelých, nadčasově působivých a stále aktuálních momentů, že nepřestává inspirovat mladé muzikanty, a to napříč různými styly, žánry či jejich etnicko-kulturním zázemím. Však i Davis se nebránil různorodým vlivům z etnicky vzdálenějších oblastí, což dobře dokumentují „folklórně“ laděné nahrávky jako například Sketches Of Spain nebo třeba Quiet Nights. Nepřekvapí tedy, že Davisova tvorba značně zasáhla i původem libanonského trumpetistu a skladatele Ibrahima Maaloufa . Svou novinkou Wind mění dosavadní směr a ukazuje, jak by nejspíše Davis zněl, kdyby se narodil v Bejrútu.

Na počátku projektu byla nabídka od Francouzské kinotéky na zkomponování hudby k libovolnému němému filmu. Maalouf, který je etablovaným trumpetistou v klasickém, poprockovém i etnickém rámci, si pro tuto příležitost vybral jazzovou polohu a největší inspirací mu byl právě Davisův soundtrack k filmu Louise Malla Ascenseur pour l’échafaud (Výtah na popraviště). Výsledná hudba (zkomponovaná pro film René Claira The Prey Of The Wind) má s tou Davisovou mnoho společných rysů. Je to zkrátka Výtah na popraviště s výrazným arabským aroma. Ačkoliv Maalouf už léta žije v Paříži, jeho hra, i vzhledem k využití stále pro naše uši netradiční čtvrttónové trubky, je prostoupena orientálními melodickými postupy a věrně připomíná sakrální zpěv jako v libanonské mešitě. To je ovšem jediný odlišný rys. Jinak zde (podobně jako u Davise) nalezneme standardní obsazení jazzového kvinteta hrající hudbu, které bychom mohli dát přívlastky tohoto typu: hudba melancholická až mysteriózní, velice impresionistická a zároveň minimalistická, veskrze programní a silně obrazotvorná. Z kompozičního hlediska se jedná o většinou jednoduché, ale zato velice působivé útvary. Častá je přítomnost šestidobého metra (Doubts , Waiting , Excitement , Surprises ), přitlumené „provzdušněné“ dynamiky a modálního přístupu v harmonii. Maalouf je na desce jasně vůdčí osobou a v improvizacích kromě zmiňované arabské ornamentiky zaujme především jeho široký a měkký sound.

Názvy jednotlivých tracků jsou odvozeny z pocitů či emocí, které Maalouf ve filmu vycítil a chtěl zpětně hudebně vyjádřit. Deska tak tvoří ve vyšší rovině logicky uzavřený celek, navazuje v tomto přístupu až na barokní afektovou teorii a ukazuje, jaký má současný světový jazz potenciál i v této pro něj netradiční rovině. Doprovodnou jednotku má Maalouf excelentní. V New Yorku působící jazzmani Mark Turner , Larry GrenadierClarence Penn jsou muzikanti nanejvýš otevření a schopní přizpůsobit se dané situaci i v pro ně nezvyklém kulturním kontextu. Po celou dobu věrně slouží společné věci.

Pro milovníky Milese Davise a prostupování různých etnických vzorců lze desku Wind jen doporučit.

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.