neděle, 5. červen 2005

George Robert - v evropě má jazz víc volnosti

Napsal(a) 

George Robert - v evropě má jazz víc volnosti George Robert - v evropě má jazz víc volnosti
Skladatel a altsaxofonista George Robert je jedním z mála švýcarských jazzmenů, kteří za oceánem nejen studovali, ale také se tam dokázali dlouhodoběji prosadit. Hrál mimo jiné s Chickem Coreou, Bobbym McFerrinem, Philem Woodsem, Tomem Harrellem, Rayem Brownem či Kennym Barronem. S posledně jmenovaným pianistou právě vydal nové album Soul Searching, se svou koncertní formací přijíždí také do Prahy (5. května, Jazz na Hradě). Dost důvodů k rozhovoru.

Obávám se, že nevím příliš mnoho o švýcarském jazzu. Jak vlastně vypadá tamní scéna? Hodně lidí netuší, že Švýcarsko je země s velmi živým jazzovým děním. Je tam více jazzových klubů než ve většině okolních států a asi dvanáct jazzových škol, to vše v zemi se sedmi miliony obyvatel. Pouze málo švýcarských muzikantů hrává v zahraničí. Jsem vlastně jediný Švýcar, který žil patnáct let v Americe, dokázal se tam hudebně uvést, a začít i vcelku úspěšnou kariéru.

Studoval jste klasický i jazzový klarinet na konzervatoři v Ženevě. Dá se říct, kdo vás k jazzu přivedl? Co bylo oním počátečním impulsem? Narodil jsem se do velmi muzikální rodiny, matka pochází z Chicaga a zpívala i hrála na klavír, otec je Švýcar. Oba mě a mých pět bratrů hodně povzbuzovali a podporovali, abychom se věnovali hudbě. Takže jsem od šesti let chodil na lekce klavíru, v deseti jsem přešel na klarinet a na altku ve dvaceti. Řekl bych, že mé rodinné zázemí bylo podstatné pro můj další hudební růst. Navíc v sedmdesátých letech byla Ženeva jazzovou metropolí, mnoho hvězd dovezených Normanem Granzem jsem tehdy mohl vidět na živo.

Hrajete i skládáte pro malé kapely, ovšem také pro big bandy. Co je vám v tomto ohledu bližší? Nejraději píšu pro svůj kvartet. Většina mých věcí vznikla, když jsem vedl George Robert-Tom Harrell Quintet, jenž odehrál přes stovku koncertů v Evropě a Americe a nahrál pět alb. Měl jsem v něm možnost spolupracovat s doposud nejlepšími hráči. Navíc slyšet vlastní skladby noc co noc v podání muzikantů typu Toma Harrella pro mě byla pocta.

Žil jste v USA i Kanadě, ale rovněž jste často cestoval po Evropě. Co myslíte, jak se liší přístup k jazzu v Evropě a v Americe? Existuje něco jako "evropský" a "americký" jazz? Jazz vznikl v Americe, takže tamní hudebníci mají blíž k tradici a musí také ovládat klasický repertoár. Ve Státech je pro většinu muzikantů velice obtížné se jazzem uživit, stát je nepodporuje takovým způsobem jako v Evropě. V Americe a Kanadě je celá spousta výborných jazzových hráčů, ale je pro ně hodně těžké dostat se do klubů a na festivaly. Mám pocit, že v Evropě má jazzman mnohem větší šanci pracovat a být uznán jako umělec. V Evropě je dlouhá tradice v chození na koncerty s živou hudbou. V Americe chtějí být lidé neustále baveni, proto se někdy obsah přizpůsobuje jejich vkusu a zůstává raději klasičtější, aby publikum uspokojil. Evropané mají při vytváření vlastní hudby mnohem větší volnost. Samozřejmě zobecňuji, ale někdy je jednodušší se jazzem uživit v Evropě, kde jsou si města i státy navzájem geograficky bližší.

Byl jste jmenován ředitelem Švýcarské jazzové školy v Bernu. Co to pro vás znamená? Ano, školu vedu už od roku 1995, je to nejstarší nezávislá jazzová škola v Evropě a součást Švýcarské umělecké akademie. Velká část nejtalentovanějších mladých hráčů absolvovala právě školu v Bernu. Naše kurzy jsou velmi oceňovány, fakulta patří k světově významným. Způsob výuky, jenž používáme, ovlivnil hodně dalších škol u nás i jinde v Evropě.

Poměrně dlouho jste pobýval v kanadském Vancouveru (1990 až 1994), již před tím jste ve Spojených státech hrál a studoval. Co vás přimělo vrátit se zpět do Švýcarska? Během patnácti let, které jsem strávil v Severní Americe, jsem se vždy dvakrát do roka vracel do Evropy se svými aktuálními formacemi jako George Robert Quartet, George Robert-Tom Harrell Quintet, Clark Terry Quintet a dalšími. Když jsem byl tak dlouho za oceánem, začal jsem prostě cítit, že je čas vrátit se zpátky do Evropy, protože mé evropské kořeny mi stále chyběly. A když jsem byl jmenován ředitelem, bylo jen o důvod více.

Do Prahy přijedete se svým kvartetem, kde s vámi vystupují Thierry Lang na piáno, Heiri Kanzig na basu a Peter Schmidlin na bicí. Jak byste tu kapelu popsal? Hrajeme hlavně mé vlastní kompozice, některé napsal i Thierry Lang. Jde o soudobou záležitost se silnými vlivy evropské klasické hudby, ale s kořeny v moderním jazzovém vyjadřování.

Právě jste vydal novou desku Soul Searching (Mons, 2005) s Kennym Barronem. Lze album nějak porovnat s předešlými snímky, na kterých Barron rovněž účinkoval (jako Peace a Soul Eyes)? Soul Searching je mým pětadvacátým albem pod vlastním jménem, a snad i doposud nejlepším. Je to také pátá nahrávka s Kennym Barronem, který je jedním z mých vzorů a dlouhodobě nejoblíbenější pianista. Minulý rok jsme s ním podnikli patnáctidenní turné po Evropě, myslím, že velmi úspěšné, přičemž jsme se zastavili i v Praze. Soul Searching je deska o lásce a kapela je na ní ve skutečně dobré formě. Podle mě jde o jedno z největších jazzových trií současnosti. Album je prodchnuté neuvěřitelnou empatií a sdílením pocitů, což je pro mě činí něčím velice osobním.

Jednu z živých nahrávek jste vydal u labelu Philology, kde vydává i nadějný italský altkař Francesco Cafiso. Co si myslíte o jeho hře jako hudebník a učitel? Je velmi dobrý, ale pro inspiraci stále poslouchám své staré idoly: Phil Woods pro mě byl velkým vzorem a oporou. Nahrál jsem s ním několik desek, účinkoval jsem i v jeho big bandu jako sólista; v roce 1998 jsme s Woodsem objeli osmnáct největších evropských festivalů a dvě turné chystáme i letos.

Petr Vidomus

V Harmonii zakotvil na podzim 2004, kdy si jej na základě reportáže z francouzského jazzového festivalu vybrala jako svou náhradu Petra Konrádová (Petro, díky!). Stal se editorem jazzové rubriky časopisu, což znamená, že pro vás vybírá ta nejzásadnější témata, která hýbou světem tohoto žánru, dohlíží na kvalitu článků a v neposlední řadě sám píše. Do jeho textů se může promítat láska k sociologii, Francii a jazzrocku 70. let. Mimo to má rád dobré víno, cestování a fotografii. Můžete jej znát také coby hlas stanice ČRo Jazz.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.