neděle, 11. září 2011

Fanfán Tulipán - Polyorama

Napsal(a) 

Fanfán Tulipán - Polyorama Fanfán Tulipán - Polyorama

Eliška Svobodová – melodika, zpěv, Dušan Navařík – flétna, Jan Mazura – piano, Vladimír Micenko – kontrabas, Cyril Lojda – bicí. Hosté: Jan Pospíšil – soprán saxofon, José de la Hoz – el. kytara. Nahráno: 12/2010-1/2011, Studio 3bees, Praha. Vydáno 2011. TT: 39:31. 1 CD Fanfán Tulipán CR0544-2.

Postavičky v retro kostýmech jako od Kamila Lhotáka. Tak se nechali do bookletu svého debutového alba zvěčnit členové skupiny Fanfán Tulipán , která se může chlubit vítězstvími v českém kole mezinárodní soutěže mladých jazzových talentů Jazzprix 2010 a v přehlídce Mladí ladí jazz. Fanfán Tulipán však čistý jazz nehrají. Zakladatelka skupiny a autorka repertoáru Eliška Svobodová , studentka skladby na Ježkově konzervatoři, se podle dostupných materiálů inspiruje mimo jiné poetikou románů Julesa Verna. A věřte nebo ne, ozvěny dobrodružných cest se linou nejen z titulu Pět neděl v klobouku .

Skladba toho jména následuje po kratičkém crazy úvodu Stanoviště balónů . Pět neděl v klobouku , to jsou jazzové bicí (Cyril Lojda ), změny tempa, jemný dialog klavíru a kontrabasu a především v závěrečné minutě repliky flétny a melodiky – v jazzu ne příliš obvyklého nástroje, který je jedním z poznávacích znamení Fanfána Tulipána. Přistoupíme-li na hru, že flétna s melodikou v instrumentálních „příbězích“ suplují lidské nebo zvířecí hlasy, zatímco piano s kontrabasem načrtávají okolní krajinu, lze si Pět neděl v klobouku představit jako klidný let malebnou a chvílemi dobrodružnou přírodou, na jehož konci pasažéři vykřiknou v očekávání tvrdého přistání. Pointu už neuslyšíme, neboť „kamera“ zamíří vzhůru a sleduje Skřivana Ivana v následující optimistické „písni“ s dominantní flétnou.

Se čtvrtou skladbou (Maríjo, ujíždí ti cirkus ) naše hra náhle končí, protože kapela příběh vyzpívá i s textem. Cirkusový valčík přechází do krátkých jazzových improvizací, rozvolněný a místy expresivní zpěv má blízko k šansonu a celková atmosféra písně připomíná rané období skupiny Traband více než intelektuální jazz. A vlastně i následující – opět instrumentální – Honzíkova cesta obsahuje díky melodice přesahy k šansonu či kabaretní hudbě. Kontrabasová linka s bicími odměřují metry kráčejícímu Honzíkovi, který se nemůže dočkat prázdnin u dědečka a babičky. (Mimochodem čí hlas tentokrát představuje flétna? Honzíkův, nebo zvířátek na dvorku?)

Čtenářský a filmový deník však ještě není u konce. Po idylické Honzíkově cestě následuje skladba s hvězdičkou, nejtvrdší... a jedna z nejjazzovějších. Zkuste převést porno do správného rytmu. Ano, není nad skandovanou morseovku s českými pomocnými slůvky „papírníci – ó náš pán – rarášek – nástup – ó náš pán“ (Porno v morseovce ).

Po předposlední posmutnělé Maryčce Magdonově přichází na řadu Orient Express coby esence a syntéza celého alba. Rozverný začátek, melodika houká jako vlak, basa s bicími uhánějí pražce nepražce..., až flétnové pasáže a hostující elektrická kytara udělají z bezstarostné jízdy větší drama než při pádu balónu. A když už se nám zdá, že se všechno cirkusáctví ztratilo kdesi v intelektuálních jazzových momentech, vrací se úvodní crazy motiv a s ním dojemné rozloučení.

Fanfán Tulipán, to je především zábava protkaná prvky solidního jazzu. Nebo dobrý jazz hraný především pro pobavení sebe a posluchačů? Či snad důkaz, že právě takovou hudbu při psaní poslouchali Verne, Říha a Bezruč?

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.