středa, 21. září 2011

Face of The Bass

Napsal(a) 

Face of The Bass Face of The Bass

Jaromír Honzák – kontrabas, Beata Hlavenková – klavír, fender rhodes, syntezátor, Michal Nejtek – klavír, syntezátor, sampler, Marcel Bárta – soprán saxofon, basklarinet, Roman Vícha – bicí. Nahráno: Studio Sono, 4/2010 – 1/2011. Vydáno: 2011. TT: 51:20. CD Animal Music ANI 025-2.

Představovat osobnost Jaromíra Honzáka na těchto stránkách je veskrze zbytečné. Tento muž mnoha funkcí – kontrabasista, skladatel, pedagog, leader vlastního kvinteta a v neposlední řadě pravidelný sběratel „Andělů“ za nejlepší jazzová alba představuje nový projekt Face of The Bass . I když kapela už nějaký ten rok funguje, teprve nyní přichází se stejnojmenným debutovým albem.

Pochopitelně se naskýtá otázka, zda se Honzák nedostal tak trochu do schizofrenní polohy a jestli si nevytváří konkurenci vlastnímu kvintetu. V rozhovoru pro Harmonii se o tom vyjádřil takto: „Idea je ve FOB taková, že styl nehraje téměř žádnou roli a snažíme se dát průchod všem vlivům (...). Kvintet má akustičtější polohu, skladby jsou prokomponovanější. Kdežto FOB má blíže ke groovu a elektrickým zvukům, otevřenosti k experimentům, dál od jazzu. Ačkoli co je to dnes jazz...? Zkrátka se nebojím přinést cokoli.“ Možná je to právě přílišnou otevřeností či neregulovaností, ale paradoxně tvář – the face – je to, co této nahrávce nejvíc chybí. Možná by byl vhodnější název Faces of The Bass (i za cenu porušení rýmu). Různorodost inspiračních zdrojů, kompozičních postupů, rytmů, barev a zvuků přerůstá v celkovém kontextu do nesourodosti.

Úvodní kompozice Meanwhile (autor Beata Hlavenková ) v momentě strhne posluchače do komplikovaných rytmických struktur, ovšem v zápětí uvízne v klasickém jazzovém schematismu téma-sólo-téma a zawinulovské zvukovosti 70. let. Pokusem o modernější koncept jsou Honzákovy kompozice Majesty Time či Robot Dilemma , mající základ v taneční přímočarosti. Je třeba si ale uvědomit, že filtrované loopy a leady jsou taktéž zvukově „po záruce“ – vždyť drum‘n bassová estetika pochází ještě z předminulé dekády.

K současnému zvuku má mnohem blíže téma Bowers (Michal Nejtek ) s dlouhými plochami gradujícího napětí (ne nepodobné konceptu tria E.S.T.). Jediným slabším místem alba je cover verze notorického šlágru skupiny Abba Dancing Queen . Nemohu si pomoci, ale ani odvážné reharmonizace nezabránily pocitu, že v přehrávači se omylem ocitl Romantický klavír Jiřího Maláska. O mnoho lépe dopadla skladba Poor Leno převzatá od skupiny Royskopp, která by v Honzákově aranžmá s bluesovým motivem basklarinetu a smyčcového orchestru vynikla i na albu takových Cinematic Orchestra.

Navzdory snaze o modernější sound a žánrový eklekticismus mám pocit, že Face of The Bass je sbírka kompozicí, které „se nevešly jinam“. Oproti Honzákovým albům s kvintetem/kvartetem je v aranžérské rovině jednodušší. Zajímavostí je, že nahrávka zachycuje unikátní sestavu – bývalou klavíristku souboru Beatu Hlavenkovou spolu s novým klávesistou Michalem Nejtkem. Mám dojem, že právě s Nejtkem zní Face of The Bass svěžeji a právě jeho přínos by mohl být klíčem k nalezení té správné „face“ k tradičně výborně hrající „bass“.

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.