neděle, 15. prosinec 2013

Chick Corea - The Vigil

Napsal(a) 

Chick Corea - The Vigil Chick Corea - The Vigil

Chick Corea – klavír, klávesy, Tim Garland – tenor a sopránsaxofon, basklarinet, flétna, Charles Altura – akustická a elektrická kytara, Hadrien Feraud – baskytara, Marcus Gilmore – bicí. Nahráno: Mad Hatter Studios, Los Angeles, USA, 2013. Vydáno 2013. TT: 77:28. 1 CD Concord Jazz 0888072345782.

Po nedávném comebacku legendárních Return To Forever se mohlo zdát, že se dvaasedmdesátiletý pianista a skladatel Chick Corea bude na stará kolena už jen vracet k hudbě svého mládí. Se svým aktuálním projektem a stejnojmenným albem The Vigil však dokazuje, že tomu tak rozhodně není.

Nedávný návrat RTF byl sice úspěšný, ovšem nevyústil v natočení nového materiálu, ale zůstal u obehrávání starých hitů. Ať už za tímto ustrnutím stojí cokoli, vypadá to, jako by Corea, chtivý pokračování svých jazzrockových projektů, dal na místo toho dohromady kapelu velice podobnou, ovšem zcela novou a mnohem mladší. Kdo ví, možná měl nový materiál již připravený, ale rozhodl se ho na poslední chvíli natočit ve svěžejším duchu. Tomu by totiž odpovídala i celková koncepce, nesoucí se ve stylu starých RTF – kýčovitý obal jako ze sedmdesátých let i „kosmická“ tematika názvů skladeb – něco, na co si Corea dříve hodně potrpěl.

Také v hudbě jako by až záměrně často používal některé své dřívější osvědčené postupy. Ovšem ne že by již neměl co říci a vykrádal se. S přihlédnutím k jeho hravé povaze se to spíše dá považovat za určitý druh humoru, skoro jako by vzdával ironickou poctu sobě samému.

Veškerý materiál na albu je tedy zcela nový a je výzvou jak pro muzikanty, tak i pro toho, kdo si album pustí. Na dlouhých plochách – dvě skladby mají přes deset a dvě dokonce přes patnáct minut – to může mít za následek, že posluchač je občas trochu přehlcený stálým přívalem něčeho nového, avšak tento fakt kompenzují kontrastní sóla a rozsáhlé mezihry, které prokomponované části velmi jasně oddělí a pomohou k lepší orientaci ve skladbě.

Jednotlivé kompozice jsou přitom odlišné i jako celky. Těžký zvuk zkreslené kytary a syntezátoru střídá po chvíli klavír s akustickou kytarou, syrovou rockovou atmosféru zase téma okořeněné prvky španělské hudby. V Portals To Forever se jako host představí Stanley Clarke , ovšem tato skladba se místy od jazzrocku odchyluje pro změnu až k minimalismu ve stylu Nika Bärtsche a jeho kapely Ronin. V poklidné bosse Outside of Space zase v roli zpěvačky uslyšíme pianistovu manželku Gayle. Jedinou kompozicí, která z celku trochu vyčnívá, je Pledge For Peace , „modlitba inspirovaná Johnem Coltranem“. Poměr délky a zajímavosti je u ní výrazně vychýlen na jednu stranu, a to i přes hostování Coltraneova syna Raviho.

Ano, The Vigil se nese v Coreově stylu, který v podstatě známe, ovšem činí tak se zcela novým a svěžím repertoárem a špičkovou, o generaci či dvě mladší kapelou. Tento pianista tedy rozhodně nestárne. Spíše se zdá, jako by po chvíli zkoušení a tápání velmi úspěšně pokračoval tam, kde s RTF koncem sedmdesátých let skončil a doposud nestihl řádně navázat.

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.