čtvrtek, 20. červen 2013

Chick Corea - Na osobnostech záleží

Napsal(a) 

Chick Corea - Na osobnostech záleží, foto Lynne Goldsmith Chick Corea - Na osobnostech záležífoto: Lynne Goldsmith

The Vigil je nový projekt pianisty a skladatele Chicka Corey, mnohonásobného držitele Grammy. S kapelou složenou z muzikantů několika generací se představí v neděli 10. března v brněnském Boby centru v rámci festivalu Jazzfest Brno. Těsně před uzávěrkou tohoto čísla nám Chick Corea odpověděl emailem na několik otázek.

Vaše nová kapela, s níž přijedete v březnu do Brna, se jmenuje The Vigil, tedy Bdění. Ten název se mi líbí, nabízí řadu výkladů. Jak jste na něj přišli? Bdělost je základní vlastnost hudební komunikace ve světě. Vnímám tak i naše „bdění“.

Dobře, ale zkusme si s tím slovem chvíli hrát. Na svých webových stránkách hovoříte o „cenné komunikaci mezi umělcem a publikem“. Jak zařídit, aby posluchači k vaší hudbě přistupovali „bděleji“? Máte po tolika letech na scéně nějaký osvědčený recept? Publikum není třeba nějak zvlášť zpracovávat, není nutné vymýšlet nějaké postupy a recepty. Diváci přijdou na koncert, aby vnímali hudbu. Snažím se s nimi zacházet tak, jak bych byl rád, aby se zacházelo se mnou. S respektem ke vkusu a vnímání každého jednotlivého posluchače. Je pro mne samozřejmé, že když jim stálo za to přijít na náš koncert, měl bych se pokusit nabídnout jim něco opravdu krásného.

The Vigil je kapela několika generací, například basista Hadrien Feraud, mimochodem vynikající muzikant, je o 43 let mladší než vy. Je něco, čemu se od takto mladých hudebníků můžete naučit? Být hudebníkem je zábavné, a to i díky tomu, že se od svých spoluhráčů stále učím nové věci. Je důležité stále se učit, studovat, zkoušet nové cesty, a tak zdokonalovat své umění.

Na bicí ve Vigilu hraje Marcus Gilmore, vnuk Roye Haynese, který bubnoval na některých vašich starších albech. Můžete porovnat styl hry děda a vnuka? Roy Haynes, to je instituce sama o sobě, ztělesnění jazzového bubnování. Jeho muzikálnost bicí soupravu výrazně přesahuje. Marcus, Royův vnuk, je mladý inovátor, který se od svých starších kolegů naučil kvalitně hrát a přitom neztratil nic ze svého osobitého a objevného stylu hry na bicí nástroje. Jde svou cestou a jedinečným způsobem přistupuje ke každé nové skladbě.

Tim Garland v kapele hraje na saxofony, flétny a na basklarinet. Preferujete zvuk některého z těchto dechových nástrojů? Tim je především zkušený a virtuózní hudebník a skladatel. Jeho hlavní doménou je tenorový saxofon, ale výborně hraje i na další dechové nástroje, což jako skladatel oceňuji. Jinak já mám velmi rád basklarinet, a to od okamžiku, kdy jsem na něj poprvé slyšet hrát Erica Dolphyho.

Pro The Vigil jste přearanžoval některé své starší skladby. Podle čeho jste je vybírali? Nejprve jsem se zeptal kolegů v nové kapele, co by rádi hráli. Také jsem si udělal malou anketu mezi fanoušky na svých webových stránkách. A samozřejmě mám sám své oblíbené skladby.

S Vigilem budete hrát ale také nový materiál. Psal jste jej až poté, co se sestava zformovala? Skládal jste přímo pro tyto konkrétní muzikanty? Stále komponuji novou hudbu – někdy pro konkrétní projekty a jindy prostě jen tak píšu. Základní nový repertoár pro The Vigil se skládá ze skladeb, které jsem napsal speciálně pro své aktuální spoluhráče, a z kompozic, které jsem vytvořil pro jiné projekty, ale které jsme nikdy nehráli. Když jsem The Vigil dával dohromady, uvědomil jsem si, kolik mám hudby, kterou bych si s kapelou rád zahrál. Musím zdůraznit, že hudebníci, kteří tvoří The Vigil, jsou velmi kreativní – vždy skladby rozvinou novým směrem.

Ve Vigilu máte dva harmonické nástroje, piano a kytaru. Jak si dělíte role s kytaristou Charlesem Alturou? Charles má přirozený smysl pro střídmý a vkusný doprovod. Stačí, že spolu jen tak hrajeme, a ono to vždy začne fungovat samo od sebe.

The Vigil se pětičlennou sestavou podobá pozdní fázi vaší slavné skupiny Return to Forever. Jaký je pro vás mezi těmito kapelami hlavní rozdíl? Skupinu dělají skupinou konkrétní muzikanti a ne pouze nástroje. Rozdíl je tedy třeba hledat v různých hudebních přístupech a pohledech jednotlivých hráčů. A vždy je velmi zajímavé tyto rozdíly pozorovat.

Na co všechno budete s Vigilem hrát? Na piano, na syntezátory, na další klávesové nástroje...? Jak moc budou vaše koncerty elektrifikované? Prozatím je to všechno v běhu. Postupně experimentujeme s elektrickými i akustickými nástroji a hledáme ty nejlepší cesty, jimiž by se naše hudba mohla dále ubírat.

Stále funguje také váš společný koncertní projekt s banjistou Bélou Fleckem. Vzpomenete si na moment, kdy vás poprvé oslovil zvuk banja? I v tomto případě musím zdůraznit, že nejde o banjo jako nástroj, ale o Bélu Flecka jako konkrétního člověka. Inspiruje mě jeho kreativita a vážím si vztahu, který jsme si jeden k druhému vypěstovali.

Grammy a dalších cen máte doma už pěknou sbírku. Dokázal byste zmínit některou, která vás zvlášť potěšila? Jsem rád za všechna uznání pro sebe i pro hudebníky, s nimiž tvořím a vystupuji. A jsem také hrdý na to, že mohu být součástí bohaté jazzové tradice. Nikdy nepřestanu děkovat osobnostem, jako byli Duke Ellington, Art Tatum, Thelonious Monk, Charlie Parker, Miles Davis, John Coltrane, a mnoha dalším, kteří tuto tradici budovali a kteří mi byli velkou inspirací.

Se skupinou The Vigil byste měli vydat také album. V jaké fázi je jeho příprava? A co bude obsahovat? Ano, album chystáme. Už jsme je natočili a momentálně dokončujeme mix. Nechte se překvapit.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.