sobota, 5. červenec 2003

Branford Marsalis Quartet nenechal nikoho vydechnout

Napsal(a) 

Branford Marsalis Quartet nenechal nikoho vydechno Branford Marsalis Quartet nenechal nikoho vydechno
Dubnovým koncertem kvarteta Branforda Marsalise v Lucerna Music Baru se znovu Praze představila hvězdná sestava hudebníků, kteří patří ke špičce newyorského jazzového ledovce. Očekávaný repertoár pražského koncertu dával naději slyšet na vlastní uši třeba coltraneovské expresivní plochy vzhledem k nedávno vydané nahrávce Footsteps of our Fathers . Z nadějí ale překvapivě sešlo. Soubor nastoupil svižně, ve strhujícím tempu a pekelně napjatém swingu hned v první skladbě. Skvělá souhra rytmické sekce nedala nikomu ani na minutu vydechnout. Puls bicích zásluhou oslavovaného Jeffa "Tain" Wattse nabýval místy síly vydatné bouře přehlušující basistu i pianistu. Proto není asi daleko od pravdy Calderazzovo tvrzení o částečně intuitivní souhře kapely. Přesto bylo tušit, že kapela ze sebe nevydala maximum svých možností. Jakoby hrála na půl plynu (bubeník se zapotil spíše v důsledku nadměrnosti tělesných proporcí). Faktem však je, že zvuková kvalita i umělecká vytříbenost nahrávek Marsalisova kvarteta jako jsou Crazy People Music, Requiem nebo Contemporary jazz je na tak vysoké úrovni, že pozorný posluchač zůstává lačný při absenci každého tónu, kterému přivykl. Snadno se tak neubrání neustálé konfrontaci s cédečkem. Precizní virtuozita Joey Calderazza přesvědčila o dokonale zvládnutém řemesle moderní klavírní hry. V kvartetu se někdejší Breckerův pianista snažil představit i z jiného úhlu, než jej většina fanoušků zná. Proto neváhal použít blockchordů a "staršího" výraziva. Doma je ale Calderazzo někde jinde. Navíc technické finesy kvartového myšlení ve fastech nebyly bohužel vyváženy melodickou invencí v baladách. Chorusům tak často chyběl obsah. Marsalisův projev vycházel z podobné analogie. Kupodivu nebylo slyšet tolik charakteristických marsalisovských postupů, podle kterých ho lze vcelku jednoduše identifikovat. Došlo i na postcoltraneovské freejazzové fráze. Je možná škoda, že kromě např. Elysium nezaznělo více kompozic z posledních třech CD. Zato vtipem překvapily skladby z Wattsových samostatných projektů.

Je zvláštní sledovat, jak se Marsalis se svým kvartetem snaží používat inspirace získané mimo jazzovou oblast. Dokáže jich využít tak, že výsledek nikdy nepřekročí hranice tradičního černošského moderního jazzu. Fenomenální. Ale taky někdy trochu zbytečné. Koncert bude rozhodně patřit k nejlepším v sezóně, stoprocentně přesvědčivý však nebyl. Kapela vlastně jen dobře "odehrála" set.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.