sobota, 2. květen 2009

Arve Henriksen - Cartography

Napsal(a) 

Arve Henriksen – trubka, hlas, Jan Bang – živý sampling, beaty, programování, basy, diktafon, Audun Kleive – perkuse, Ståle Storløkken – syntezátory, samply, David Sylvian – hlas, samply, Helge Sunde – smyččová aranžmá, Eivind Aarset – kytary, Lars Danielsson – kontrabas, Erik Honoré – syntezátory, samply, Trio Mediaeval – zpěv, Vérène Andronikof – zpěv, Anna Maria Friman – zpěv. Vydáno 2008. TT: 49:20. 1CD ECM 2086 (distribuce 2HP Production).

Až do příchodu jezuitského misionáře Matea Ricciho měly všechny čínské mapy zkraje 16. století obrovskou Čínu ve středu, kolem se přimalovalo moře, naneslo pár ostrovů a těm náhodně přiřadila jména ostatních zemí. Ten příběh stojí za připomenutí, když se pomyslným kresličem map stává norský trumpetista Arve Henriksen . Coby člen ansámblu Christiana Wallumrøda, kapely Supersilent nebo dokonalý protipól saxofonisty Trygve Seima byl Henriksen vždy mimořádnou sessionovou postavou. Lyrik meditativních rozměrů, a přitom skromný experimentátor, který již druhou dekádou pěstuje žalmistický zvuk odříkavosti po hasselovsku, doposud vydával vlastní desky u Rune Grammofon. Právě na tu poslední, Strjon , nyní navazuje svým čerstvým debutem Cartography u mnichovského ECM.

Album, do jehož výsledné podoby mimochodem nezasahoval Manfred Eicher, stojí na nadneseném používání samplů a syntezátorů. Krabičkám, elektronice a postprodukci obecně byl Henriksen vždy nakloněn, tentokrát ale sampleristu Jana Banga povýšil na svého rovnocenného partnera. Henriksen zůstává vypravěčem, ale mluví skrze Bangovy praskající vinyly, naživo samplované nádechy nebo pulzující atmosférické smyčky. A to i ve chvílích, kdy utíká po lesním paloučku perkusisty Auduna Kleiveho nebo za zbožného zpěvu hostujícího Tria Mediaeval . Vždy ale při silně existenciální atmosféře s nádechem utopistické bezvýchodnosti.

V mnoha ohledech jde spíš o soběstačný soundtrack než běžnou desku. Volba samplů evokuje rané sci-fi z doby H. G. Wellse a archaické zvukové podpěry tomu dávají nádech nejdávnějších vzpomínek, střepů paměti kolébavých jako vědro ze scény s lesním požárem v Tarkovského Zrcadle. Absenci melodičnosti tu vynahrazuje dvojice básní od kováře slov Davida Sylviana , jehož obraty jako „neobydlený život“ či „kdysi upevněné předměty“ spolu s motivem útěku od civilizace připomínají, že Cartography může být zvukovou vlnou po atomovém výbuchu stejně dobře jako první meditací předtím, než na souš vstoupil život. Je to jedna velká plocha, s níž všichni zúčastnění operují zcela po svém, čistě improvizačně a bez pevného tvaru.

Jezuita Ricci měl s přijetím mapy světa, v níž Čína představovala jen drobný výsek na kraji, potíže. Podobně i Henriksenova kartografie je jen malou tečkou na mapě hudební; jednorázový pokus o to, vzít trumpetistův příznačný a zaběhnutý zvuk a obestřít jej něčím novým. Ovšem nevázanost, s níž to Bang s Henriksenem zkouší, nemá daleko k tomu, jak Čínané kdysi přiřazovali jména okolním ostrovům. Cartography jde mimo hudební vývoj jako mapa, v jejímž centru stojí sám hudebník s naprostou volností. Narozdíl od abstraktních malířů, kteří žádné hranice neměli, ale desku drží Henriksenova výjimečná osobnost. A asociace s barokem není náhodná. Cartography totiž potvrzuje trumpetistovu touhu po zámořských objevech i otevírání nových dálek. A také pevnou pokoru a snad ještě větší duchovní semknutí než kdy předtím.

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.