AMC Trio & Randy Brecker – One Way Road To My Heart

Peter Adamkovič – piano, Martin Marinčák – kontrabas, Stanislav Cvanciger – bicí, host: Randy Brecker – trubka, křídlovka. Nahráno: 2012, Wisła (Polsko). Vydáno 2013. TT: 54:28. 1 CD Moosicus Records M 1209-2.

AMC Trio , které tvoří pianista Peter Adamkovič, kontrabasista Martin Marinčák a bubeník Stanislav Cvanciger , patří ke klíčovým vývozním artiklům slovenského jazzu. Už názvem svého prvního alba Thor-Iza (2006) dali najevo, že se hlásí současně k tradici své rodné země (Thoriza je keltský název pro slovenskou řeku Torysu, známou z řady lidových písní) i obecně k evropské kultuře (možný odkaz na germánského boha Thora). Následující dvě alba se „severskými“ názvy, Soul Of The MountainWaiting For A Wolf , natočená se švédským kytaristou Ulfem Wakeniem, byla jen logickým pokračování této cesty. Tato orientace na severskou tradici však triu v poslední době byla přece jen malá. Na novém CD tak pánové opouštějí cestu na sever a vydávají se – opět si vypůjčíme název alba – přímo do svého srdce, One Way Road To My Heart . Zkušeného evropského jazzmana Wakenia vyměnili za hudebníka amerického, ještě o řád slavnějšího. Trumpetista Randy Brecker však nerozšiřuje trio na kvarteto. Na obalu je uveden jako „special guest“ a roli slavného hosta, který od boku vypálí sóla, ale nechá spoluhráčům dostatek prostoru pro jejich vlastní vyjádření, plní dokonale. Ze sedmi kompozic účinkuje Brecker ve čtyřech, zbytek hraje základní trio.

Občas lze narazit na přirovnání AMC Tria ke švédskému E.S.T., snad s narážkou na výše zmíněné „severské“ konotace. Sám zde příliš mnoho styčných prvků nevidím. Slovenská trojice pracuje s konzervativními výrazovými prostředky (myšleno pozitivně), Peter Adamkovič si například vystačí s akustickým pianem a nemá potřebu obohacovat svůj repertoár o elektroniku. I po formální stránce je nové album málo experimentální. Spíše stojí na dokonale zvládnutých nástrojích a na úplném ovládnutí jazzu coby stále základního stavebního kamene světové populární hudby. Zatímco jiní jazzmani dnes zpracovávají témata ze současné popové a rockové hudby (Brad Mehldau, Jaromír Honzák), AMC Trio si jen tak mimochodem vystřihne autorskou kompozici, ke které by stačilo dopsat text, a mohl by vzniknout velký popový hit (Searching Deep Reaching High) .

Jednotlivé skladby (a nebál bych se psát o písních) stojí zpravidla na jasně zapamatovatelném, velmi krátkém motivu. Může to být – jako v titulní skladbě nebo v Travel With My Babe – několik málo tónů, postupně rozvíjených, ale může jít také o velmi jednoduchý vzorec (např. několik tónů trubky), obměňovaný po vzoru školních etud a podpořený ostatními hudebníky. Více než k experimentální severoevropské scéně odkazuje AMC Trio k hlavnímu proudu vývoje světového jazzu, k bopu, velmi okrajově též k funku. Slovenští hudebníci mohli všechny skladby nabídnout pouze ve třech a výsledek by nezněl chudě. Randy Brecker, který se na albu nepodílel autorsky, však přispívá svou jistou hrou k větší přehlednosti alba a zároveň je jeho měkký tón spojovacím můstkem k dlouhé linii jazzové historie, začínající někde u Louise Armstronga (Pain Is Real) . Mimochodem změna obsazení oproti minulým albům (tedy trubka namísto kytary) není až tak výrazná, jak by se dalo očekávat. Rozhodně nelze hovořit o tom, že by jeden host nahradil jiného. Především tři čistě triové skladby ukazují, jak zní AMC Trio bez Wakenia – Waiting For The Wolf si můžeme porovnat s původní verzí ze stejnojmenného alba a v titulní One Way Road To My Heart si u Marinčákova kontrabasového sóla hraného arco lze představit, že právě tuto pasáž by teoreticky mohla hrát kytara. Trubka nebo křídlovka pak do hry vstupuje jako nový prvek, posouvající zvuk tria/kvarteta o kus dál. Nebo blíž – ze severských dálek přímo do srdce. Mimochodem melodie AMC Tria jsou tak zpěvné, že více než řeku Deleware, na jejímž břehu se narodil Randy Brecker, evokují opět východoslovenskou Torysu.

Body: 4 z 6

Sdílet článek: