čtvrtek, 13. říjen 2016

Slovenská současnost & Never more!

Napsal(a) 

Foto Marek Otava Foto Marek Otava

Závěrečný koncert osmého ročníku festivalu soudobé hudby MusicOlomouc se konal 12. října 2016 v podání slovenského Quasars Ensemble. Tento soubor s proměnlivým obsazením si během své osmileté historie vydobyl na slovenské hudební scéně významné postavení. To bylo podpořeno prestižním oceněním Krištáľové krídlo v roce 2013.

První polovina koncertu byla věnovaná slovenským autorům střední generace. Úvodní skladba Jany Kmiťové Kamea (2001) vynikala zajímavým barevným spektrem prezentovaným na neveliké ploše komorní skladby. Jejím základním kompozičním postupem byla postupná přeměna dvou kontrastních barevných ploch pomocí jejich vzájemného prolínání. Prostý princip dynamicky živé skladby byl dramaturgicky ideálním vstupem do programu současné hudby.

Frozen Colors (2011) Petry Bachraté nezapřely své určení vánoční době, kterého dosáhla autorka citací Bachova Vánočního oratoria a Händelova Joy to the World. Avšak kolážovitý způsob, kterým byly tyto úryvky do jinak barevně zajímavé skladby včleněny, byl laciný a činil skladbu esteticky nesourodou. Snad to byl autorčin záměr.

Umělecký vedoucí a dirigent Quasars Ensemble Ivan Buffa se na festivalu prezentoval svou skladbou Organismo (2012). Ta se blížila kompozičnímu jazyku předešlých skladeb a první polovina koncertu tak tvořila kompaktní ukázku skladatelské produkce našich východních sousedů v posledních patnácti letech. Pojítkem těchto skladeb byla výrazná temperamentnost hraničící s dynamickou jednotvárností a postrádající větší kontrastní plochy.

Druhá část koncertu patřila české premiéře skladby The Raven světově významného skladatele Toshio Hosokawy. Scénické provedení rozsáhlého díla na námět stejnojmenné básně E. A. Poea přeneslo olomoucké jeviště do zcela nové dimenze. Dosud ryze instrumentální program obohatil sólový vokální part recitace a zpěvu, zpracovávající originální anglickou báseň. Jediná rekvizita – malé pískoviště uprostřed scény – začala v průběhu díla ožívat díky japonské baleríně, která jej postupně měnila z nevinné hračky na hrob mrtvé Lenory. Samotná kompozice velmi barevně využívala jednotlivých nástrojů smyčcové, dechové a zejména bicí sekce, i přes svou délku nenechala posluchače na chvíli vydechnout a díky postupnému využívání jednotlivých nástrojů či skupin dovedla nenápadně neustále gradovat.

Zejména v Hosokawově The Raven vynikla dobrá souhra Quasars Ensemble. Ve velké akustice atria olomouckého konviktu sice zanikaly některé struktury, a to zejména při zapojení všech nástrojů na jevišti, avšak barevný dojem z prezentovaných skladeb to paradoxně umocnilo. Slovenský soubor se během celého koncertu velmi sebevědomě prezentoval zejména v místech, kde mohl uplatnit svou plnou dynamickou sílu, naopak intimní plochy by zasloužily větší péči.

Za zmínku také stojí špatná organizace koncertu, způsobená nepřesným a krátce před koncertem několikrát obměňovaným obsahem programu i obsazení ze strany slovenského souboru. Posluchači se tak nedozvěděli ani správný název Buffovy skladby, ani jméno několika interpretů. V důsledku jejich přípravy na poslední chvíli se také toho odpoledne nekonala přednáška Ivana Buffy, která mohla poskytnout zájemcům lepší teoretické východisko k poslechu koncertu.

Závěrečná skladba festivalu však byla pro české obecenstvo významným obohacením. Zároveň s dobrou kvalitou na straně skladatele i interpretů důstojně ukončila osmý ročník festivalu MusicOlomouc.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.