
Markéta Cukrová
Narodila se v Praze, kde na Univerzitě Karlově vystudovala angličtinu. Pěvecké vzdělání získala v rámci tříleté stáže na Státní konzervatoři v Bratislavě a soustavně je doplňovala hodinami u vynikající hlasové pedagožky Marie Urbanové. Pro svou všestrannost a cit pro styl je vyhledávanou interpretkou hudby od středověku po 20. století. Dlouhodobé úspěchy v interpretaci tzv. staré hudby jí přinesly spolupráci s renomovanými domácími i zahraničními orchestry (La Risonanza, Mala Punica, Collegium Vocale Gent, ad.), sólově vystupuje po celé Evropě, v Japonsku nebo USA. Vedle rozsáhlé koncertní činnosti se věnuje opeře (Láska na dálku, Monument, Dido a Aeneas v ND Brno; Juliette, Zneuctění Lukrécie v NDM Ostrava, ad.). Pravidelně vede pěvecké kurzy, do češtiny přeložila publikaci Skutečný zpěv a pro Harmonii vede rozhovory se svými muzikantskými kolegy (když jí to nabitý program dovolí).
Jdete-li v Praze na koncert barokní hudby, nemůžete ji přehlédnout. Kadeř plavých vlasů na čele, usměvavá tvář, hřejivý tón violoncella či violy da gamba, neúnavná pozornost, hráčský prožitek. A ještě k něčemu přitáhne vaši pozornost… ke zdánlivě doprovodné, ve skutečnosti však řídící jednotce barokního organismu, pružně pulzujícímu (basovému) continuu. A právě o něm bude řeč.
Představte si jízdárnu valtického zámku, kde právě začíná koncert lektorů kurzů staré hudby. Píší se 90. léta minulého století. Prostor jeviště zcela ovládla postava v bílém rouchu s olivovou ratolestí v plavých kudrnách, která s teatrálními gesty a s humorem ve třech jazycích uvádí jednotlivá čísla. Přistihuji se, že během poslechu se stále víc a víc těším na opětovný příchod antického moderátora, a hned po koncertě se ptám, kdo to byl. Kamarádi nevěřícně vykulí oči: „Je možné, abys neznala Jirku Kotouče?“
Libuše Domanínská: Celý život zpívám, jak mi zobák narostl
28. červen 2019Narozeninová návštěva u hvězdy pražského a brněnského národního divadla Libuše Domanínské (4. 7. 1924), jejíž kariéra byla úzce spjatá s operním dílem Leoše Janáčka (3. 7. 1854). V letošním roce oslaví oba kulaté výročí, Janáček 165 a paní Domanínská 95 let. Do pečovatelského domu na jižní Moravě mě doprovodila žačka paní profesorky, sopranistka Jana Šrejma Kačírková, a bratr oslavenkyně pan Zdeněk Klobáska. Drobná bělovlasá paní nejistě vstala, omluvně se usmála a tiše pronesla, že rozhovor je vyloučený, protože si nic nepamatuje. Kdysi suverénně ovládala jeviště a jedinečným hlasem předkládala světovému publiku lidská dramata (především) Janáčkových oper. Heroina, hvězda, umělkyně. Střípky vzpomínek předkládám tak, jak zazněly, s občasným upřesněním Jany a Zdeňka.