neděle, 20. listopad 2022

Marek Keprt a Lichtzwang jako noční cestovatelé

Napsal(a) 

Lichtzwang, foto Petra Kožušníková Lichtzwangfoto: Petra Kožušníková

Festival MusicOlomouc 2022 s podtitulem „Into the Darkness“, který proběhl v období mezi 25. 10. a 3. 11. 2022 v prostorách Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci a v Redutě Moravské filharmonie Olomouc nabídl putování sny, nocí a temnem.

Olomouckému ansámblu Lichtzwang (ve složení Marek Keprt na klavír, Jiří Fajkus na violoncello a Jan Přibil na trubku), jenž je stálicí festivalu, patřila první část třetího večera 31. 10., o nějž se dělil s přesunutým Ensemble Mondrian (ten kvůli nemoci členů nemohl vystoupit v původně plánovaném termínu 25. 10.). S programem nazvaným „Night-Travellers“ představil v Kapli božího Těla tři světové premiéry – Through the black hole estonské skladatelky Tatjany Kozlove-Johannes, a dvojici skladeb Marka Keprta. Úvodní skladbou koncertu však byla kompozice To night travellers, the light… estonské skladatelky Heleny Tulve pro klavír a violoncello, věnovaná jejímu příteli a učiteli Erkki-Svenu Tüürovi, inspirovaná verši perského básníka Rúmího a nočními cestami ve spánku a bdění. Skladba začíná hlubokými tóny hranými na struny klavíru, a rozvíjí se vysokými tóny a flažolety violoncella, což vyvolává atmosféru klidu před bouří, aby následně vygradovala rychlými běhy klavíru za jemného doprovodu violoncella. Traumes Wirren, skladba Marka Keprta inspirovaná Skrjabinovým Désir (z Dvou kusů op. 57), v níž i přes svou nepatrnou délku předvedl autor-interpret na malém prostoru virtuózní hru, a nechyběla ani pro festival tradiční preparace klavíru.

, foto Petra Kožušníková foto: Petra Kožušníková

Koncertu dominovala meditační až temně snivá atmosféra, kterou dokreslovalo i nasvětlení Kaple Božího Těla, jež se postupně ztemňovalo, a při závěrečné Keprtově skladbě Až v lehkosnovnost vmízníš se prostor zahalil prakticky do úplné tmy. Skladba pro trubku, violoncello a klavír je volným zpracováním skladby lehkosnovná zújmění když mízní z roku 2019 a využívá práce s modely, které je možné libovolně opakovat, vynechat, či vkládat na jiná místa kompozice. Kdy a jaký model zrovna ve skladbě nastane, naznačoval Marek Keprt různými gesty, vzájemný vizuální kontakt mezi muzikanty byl proto velmi důležitý. Skladba pracuje s témbrem a vyvážením souzvukové složky v rámci její prostorové dimenze. Prostorovost dílu dodávala také hra houslisty Igora Kopyty, jenž zůstal ve skrytu na kúru kaple. Celkovou meditační atmosféru lehce narušovala pouze dynamická a velice dramatická skladba Tatjany Kozlove-Johannes, kde měl Keprt opět dostatek prostoru ukázat svou muzikantskou zdatnost.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.