Lenka Nota

Lenka Nota

Skladatelka, muzikoložka, hudební publicistka a manažerka. Věnuje se propagaci soudobé hudby, její publicistická i tvůrčí činnost z většího dílu souvisí s tématy žen v umění. V roce 2017 dokončila svou první operu věnovanou největší české spisovatelce Boženě Němcové Jsem kněžna bláznů na libreto filmové dokumentaristky Olgy Sommerové. Od roku 1999 je zastupována ochranným svazem autorským OSA. V roce 1998 spoluzaložila ženskou skladatelskou skupinu HUDBABY. Skupina natočila dva kompaktní disky (HUDBABY, Čekám Tě!), které Lenka připravila také jako produkční. Jako hudební publicistka píše již od dob studií odborné články a recenze do časopisů Harmonie, Opus musicum, Hudobný život a Slovenská hudba. Jako externistka spolupracuje s ČRo Vltava, pro kterou pravidelně připravuje autorské pořady věnované soudobé hudbě a kulturnímu dění v České republice, na Slovensku a v Rakousku. O ženské skladatelské tvorbě v Čechách referovala mj. na konferencích věnovaných ženské tématice v Kasselu v Německu, ve Fiuggi v Itálii a v Kragujevaci v Srbsku. Od roku 2007 žije ve Vídni, kde působí jako korektorka ve vydavatelství Universal Edition, publicistka a skladatelka ve svobodném povolání. Pro časopis Harmonie píše od roku 1997.

Nezapomenutelná Laurie Anderson v Brně

21. listopad 2019
Nezapomenutelná Laurie Anderson v Brně

Listopadový koncert Laurie Anderson – dlouho očekáváný a dlouho dopředu vyprodaný. Mimořádná událost, na kterou Brno hned tak nezapomene. Laurie Anderson – drobná, stále neuvěřitelně vitální a bystrá žena strávila ve městě celý týden. Na dvou koncertech abonentního cyklu Filharmonie doma představila v české premiéře svou skladbu Amelia. Laurie Anderson je manželkou Lou Reeda a společně s ním patřili k přátelům Václava Havla. Symbolický příjezd do Brna v době třicátého jubilea  pádu komunismu. 

„die reihe“ naposledy aneb Jak se Vídeň loučila s legendou současné hudby

První koncert souboru „die reihe“ se ve vídeňském Konzerthausu uskutečnil 22. března 1959. Tomuto pro soubor slavnostnímu okamžiku předcházelo hraní po různých kavárnách, restauracích, sklepních prostorech, knihkupectvích a obchodu s koberci. Poptávka po nové hudbě byla velká, nicméně, jak to tak bývá, ti co by umění a zvláště současné umění měli podporovat, zůstávají uzavřeni v jistotách tradic a vymlouvají se proč to nebo ono nejde. Nicméně, jak už se tolikrát ukázalo, dobrou věc a nadšení zabrzdit nelze. Jeden ze zakládajících členů souboru Kurt Schwertsik se věhlasných kurzů v Darmstadtu zúčastnil už v roce 1955. O rok později jej následoval Friedrich Cerha. V roce 1958 se ke skupině přidala i Gertraud Cerha a po návratu do Vídně se všichni tři shodli na tom, že je třeba založit soubor, který by uváděl hudbu, která hýbe Darmstadtem a která se svým způsobem na další léta stala určující estetikou hudební tvorby ve Vídni. První koncerty se nesetkávaly s jednoznačným přijetím a úspěchem, mnohdy byly označeny jako skandální, ale osvícení recenzenti jako další doyen Nové hudby Lothar Knessl rozpoznali již od začátku kvalitu souboru a jeho potenciál. Mezinárodního uznání, po kterém následovaly pozvánky na účinkování v zahraničí se souboru dostalo na festivalu ISCM v roce 1961. Sehnat finance na cesty do zahraničí nebylo tak snadné a soubor musel paradoxně z těchto důvodů řadu pozvání odmítnout. Na počátku šedesátých let se mu otevřela další možnost prezentace v prostorách Muzea 20. století a v sezóně 1978/1979 se díky novému vedení vrátil do Konzerthausu s velmi úspěšnou a dramaturgicky do detailu připravenou koncertní řadou „Wege in unsere Zeit“. Zatímco Friedrich Cerha reprezentoval Druhou vídeňskou školu, Kurt Schwertsik vnášel do dramaturgie anglosaský svět Johna Cage nebo hnutí Fluxus. V roce 1983 předal Friedrich Cerha vedení souboru Kurtu Schwertsikovi a HK Gruberovi.

Doris Uhlich: Vizionářka těla

13. listopad 2019
Doris Uhlich: Vizionářka těla

Doris Uhlich je v dnešní době jednou z nejuznávanějších rakouských choreografek. Pořádá workshopy a představení po celém světě. Její domácí scénou zůstává mj. Tanz Quartier ve Vídni, kde mnoho let působí nejen jako lektorka v rámci festivalu ImPulsTanz, ale i jako performerka a choreografka. Její poslední představení nazvané Habitat bylo velmi rychle vyprodáno, a proto organizátoři pohotově přidali ještě jedno. Práce s nahým lidským tělem, které se věnuje již řadu let, zde prostřednictvím téměř 120 účinkujících nabývá nových, dá se říci až „boschovských“ rozměrů – v hale E vídeňské Tanzquartier, bez jakýchkoliv kulis, přesněji s kulisami tvořenými volně se pohybujícími diváky. Vznikl tak zajímavý obraz nahých a oblečených těl. 

Wachstum aneb Růst Wien Modern

5. listopad 2019
Wachstum aneb Růst Wien Modern

Poslední říjnový den zahájil slavnostním koncertem ve velkém sále vídeňského Konzerthausu svůj 32. ročník festival Wien Modern. Jednu z největších přehlídek soudobé hudby vede od roku 2016 muzikolog Bernhard Günther, který už od prvního ročníku radikálně změnil koncepci festivalu, jeho grafickou podobu, rozšířil jeho působnost díky novým prostorám takřka po celém městě, a především zvýšil posluchačskou základnu. Podařilo se to díky do posledního detailu promyšlené dramaturgii, která nabízí pestrou paletu hudby od klasiků Nové hudby, přes žánrový crossover až k experimentu. S festivalem spolupracují kromě tradičních hudebních institucí už mnoho let i vídeňská hudební univerzita, hudební školy, divadla, taneční scény. Letos je festival tematicky sjednocen pojmem Wachstum – Růst. A tento lze mj. pozorovat i v narůstajícím počtu uváděných skladatelek, kterým byla letos věnována speciální přednášková řada nazvaná Fifty-Fifty na půdě vídeňské hudební univerzity.

Hudba, ženy, výbuch: Wien Modern po dvaatřicáté

Za necelé dva týdny, přesněji 28. října 2019 se Vídeň tak jako každý rok probudí z letargie klasiky a vídeňských valčíků do světa nové a té nejsoučasnější hudby prostřednictvím věhlasného festivalu Wien Modern, který od roku 2016 připravuje jeho umělecký šéf Bernhard Günther.

Dvacátý ročník Konvergencie oslavil třicet let svobody a prozkoumal možnosti hudební terapie

Mezinárodní hudební festival komorní hudby Konvergencie existuje na slovenské hudební scéně již dvacet let. Vznikl jako generační výpověď uměleckého ředitele festivalu violoncellisty Jozefa Luptáka a jeho přátel hudebníků jako platforma komorní hudby, která v této podobě tehdy na Slovensku neexistovala. Mottem přehlídky je setkávání hudebníků a posluchačů, různých kultur, budování nových přátelství a rozvíjení respektu a etiky ve společnosti. Dramaturgie letošního ročníku (11. – 24. 9. 2019) měla podtitul „Svoboda – přátelství – hudba“ a odkazovala nejen ke dvacetiletému jubileu, ale také k třicetiletému výročí sametové revoluce.

Vídeňská tečka za festivalem Concentus Moraviae

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zakončil svůj 24. ročník mimořádnou událostí – slavnostním koncertem souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Luise se sólistkou Magdalenou Koženou v prostorách Velkého sálu vídeňského hudebního spolku Musikverein. Tato událost předznamenává další směřování festivalu – přeshraniční spolupráci s rakouskými partnery.

Hudba jako sakrální akt: Portrét Sofie Gubajduliny ve vídeňském Konzerthausu

Na závěr letošní sezony připravil vídeňský Konzerthaus zcela ojedinělou událost – portrét pro mě osobně největší skladatelky současnosti – Sofie Gubajduliny – a to za její osobní přítomnosti.

Crucified by noise, ukřižován zvukem. Ensemble PHACE hrál ve Vídni requiem Fausta Romitelliho

Co ve Vídni funguje a dobře se osvědčilo, je propojování různých cyklů, abonentních řad, festivalů, souborů, umělců a pořadatelů. V úterý 21.května večer zazněla v prostorách Mozartova sálu vídeňského Konzerthausu v rámci 39. ročníku mezinárodních hudebních slavností, 5. ročníku koncertního cyklu Nouvelles Aventures a abonentní řady souboru PHACE video-opera An Index of Metals Fausta Romitelliho (1963-2004). Nebýt podobných vazeb a spolupráce, těžko by si asi pořadatel něco podobného mohl dovolit.

V zajetí traumat aneb vynikající Orlando v Divadle na Vídeňce

Dramaturgie Divadla na Vídeňce – Theater an der Wien – si zakládá na uvádění děl, která v běžných operních domem nemají šanci. Že se tento model vyplatil, ukazuje stále zvyšující se kvalita produkcí, řada ocenění a vyprodaný sál. Tato scéna nabízí alternativu těm, kteří operu nezatracují, ale rádi by si občas poslechli něco jiného než stále stejný „oblíbený“ repertoár 19. století.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.