Jarmila Novotná: A Star Of The Metropolitan Opera

DVD zdařile zachycuje všechny zákruty života Jarmily Novotné hlavně díky dvěma dokumentům, jež se naštěstí docela dobře doplňují. Prvním z nich je Nepolapitelný motýl , jenž realizoval režisér Petr Skála v roce 2002, druhý – Vox Humana – vznikl v roce 1990 (režie Petr Ruttner ). Názorovou rozmanitost zajišťují výpovědi současníků, přátel, jejích příbuzných, zástupce odborné veřejnosti Jana Králíka , jenž se výrazně podílel na jednotlivostech i celku DVD, i samotné Jarmily Novotné. Nechybí zde biografie a fotogalerie, což jsou standardní součásti takovýchto projektů. (Naopak poněkud nestandardní položkou jsou kontakty na koproducenty DVD. Ale to beru jako lokální zvláštnost, která je sice zbytečná, ale nevadí.) Oceněníhodná je celistvost projektu, v němž mluvené slovo dokumentů vyvažují hudební a herecké úryvky v dokumentech a archivní celky nahrávek již zmíněných lidových písní a operních árií. Osobnost Jarmily Novotné je tedy představena v podstatě důstojně a její ctitelé mohou být spokojeni. Odkaz na její šestnáctileté působení v newyorské MET v titulku pak vnímám jako marketingový tah vydavatele a nejspíš úlitbu potenciálním nečeským zájemcům. Ostatně doporučená cena 599 korun neodradí jen skutečné fanoušky.

Luboš Stehlík

HHH

Účelem této recenze není hodnotit pěvecké výkony jedné z nejlepších českých sopranistek Jarmily Novotné (1907-1994), ale obsah DVD. Toto novější médium umožňuje naráz pojmout zvukový, obrazový, textový i filmový materiál. Po této stránce je snímek uspokojující, neboť všechny tyto formy záznamu či pramene obsahuje. Ne vždy jsou však využity všechny možnosti v plné míře, respektive zbytečně chybí některé údaje (popisky) nebo je prezentovaný materiál nevhodným grafickým řešením vizuálně znehodnocen.

Ke zvukovým záznamům patří dva soubory archivních nahrávek: Lidické písně a Operní árie (na přebalu je uvedeno opačné pořadí). Nahrávky patnácti operních árií od Mozarta, Offenbacha, Verdiho a Pucciniho pocházejí z let 1937-1950. Patnáct Lidických písní natočila pěvkyně za klavírního doprovodu Jana Masaryka v roce 1942. U árií chybí údaje, s kterým orchestrem byl snímek natočen. Každá árie a píseň je doprovozena vždy jednou fotografií bez bližší specifikace – zda jsou z konkrétní role, jejíž árie právě zní, nebo z jiné role, z kterého roku, z jakého divadla a podobně.

V oddíle „Fotogalerie“ (rozděleném do tří skupin: „Rodinné fotografie“, „Svět opery“, „Svět filmu“) vidím jako problém opět popisky. Tentokrát jsou sice k jednotlivým snímkům přiloženy, ale dle mého názoru velmi necitlivě. Široký pás s popiskou přes celou šířku obrazovky zbytečně příliš zasahuje do obrázku a kazí tím dojem. Navíc nejsou psané jednotným stylem – někdy se automaticky předpokládá, že stačí uvést roli a je už zbytečné psát skladatele a název opery. Jiné popisky tyto informace poskytují. Jestliže pro českého uživatele – operního milovníka či odborníka – zní popiska „V roli Mařenky s Richardem Tauberem jako Jeníkem“, dá se předpokládat, že se dovtípí, že jde o Smetanovu Prodanou nevěstu . Nejsem si zcela jist, jestli pro cizince je to také tak samozřejmé. Kladu si též otázku, proč jsou v cizojazyčných verzích názvy některých oper překládány a některé nechány v originále – v anglické mutaci například The Beautiful Helen (Offenbach), Das Rheinhold (Wagner). Větší puntičkář by také zpochybnil umístění fotografií ze Straussova Netopýra a z Offenbachovy Krásné Heleny do kategorie „Svět opery“.

Z textových dokumentů obsahuje DVD životopis pěvkyně, u kterého chybí uvedení autora. Filmový materiál je zastoupen dvěma většími dokumentárními filmy o pěvkyni a jedním dvouminutovým. Je těžké srovnat oba velké dokumenty. Druhý z nich, půlhodinový Vox Humana z roku 1990, je nakonec mnohem přínosnější než první dvakrát delší dokument: Nepolapitelný motýl z roku 2002. Vox Humana totiž představuje ve výsledku na mnohem menší časové ploše více dokumentů o pěvkyni. Dokument Nepolapitelný motýl působí více jako umělecký film než dokument o umělkyni. Vedle několika „uměleckých“ záběrů na jedinou fotografii či detailů ucha obsahuje také až kýčovité sekvence pohledu na dnešní New York za hudebního doprovodu Dvořákovy Novosvětské . V závěrečných titulcích se tvůrcům podařilo též překřtít operního režiséra Ladislava Štrose na Rastislava.

Všechny materiály jsou ve čtyřech jazykových mutacích. (Ještě bych pochopil, že na obalu DVD je vše v angličtině a neobjeví se tu jediné slovo v češtině, ale trochu mi vadí, že v řazení jazyků samotného DVD se čeština objevila až na druhém místě.) Přes veškeré výše uvedené výtky (vesměs to jsou de facto maličkosti) považuji DVD za hodnotné a přínosné. Kéž by se takovéto moderní multimediální prezentace materiálů a jejich zpřístupnění dočkalo více umělců. Jistě by si to zasloužili.

Pavel Petráněk

HHHH

Je dobře, že mezi prvními českými DVD je připomenuta právě tato umělkyně, sólistka MET. Život a uměleckou dráhu sopranistky Jarmily Novotné (1908-1994) zachycuje disk z několika úhlů – dokumentaristicky zvukem a obrazem, pro poslech hudbou a doplňkově fotografiemi a základními fakty. DVD je kapacitou a novotou nevšední. Nicméně: Nemohlo by například být fotografií víc? Zde je nevelký výběr, spíše ilustrace než skutečný vhled. Dále – každé z dvakrát 15 čísel hudebního záznamu (v 1. setu operní árie, v druhém lidové písně s doprovodem J. Masaryka) je doprovázeno vždy jen jednou statickou fotografií. A řešení různých úrovní nabídky menu? Při všech zní jako (zbytečně hlasitý) podkres Mozartova instrumentální hudba, degradovaná na kulisu. Když otevřete o úroveň dál, bezcitně ji utnete… V bookletu jsou sice nejnutnější údaje, ale jen u hudebních nahrávek. Ostatní obsah je vyjmenován bez členění, stopáže a bez rozdělení filmů na tracky. Čekali bychom naopak knížečku s popisem disku, se slovem tvůrců a jejich medailonky, s popsáním okolností vzniku jednotlivých položek DVD, s životopisnou studií o Novotné. Knížečku plnou informací, jakou bývá booklet u ambicióznějších CD, a ne jen poloprázdný dvoulist. Má snad vydávání DVD obalovou politiku směřující k povrchní nenáročnosti komerce? Téma tohoto disku by přece naopak předpokládalo zákazníka jako zvídavého znalce.

Je zde především hodinový film Nepolapitelný motýl z roku 2002. Už název, vypůjčený z pocitové charakteristiky Novotné vyslovené jednou ze zpovídaných osob, dává najevo, že jde o snímek s velkým podílem pokusu o poetičnost, fantazijnost. Z toho vyplývá zvláštní rytmus s dlouhými bezeslovnými zpomalenými zastaveními, s pohledy do oblak, na kvetoucí louky, na Říp, Prahu a na New York, s jakýmsi kyvadlem času a častými rychlými prolínačkami. Do toho hraje Novosvětská symfonie . Není to však zcela ústrojný postup. A bohužel místy nepůsobí ani básnivě, ale s „osvětlujícími“ titulky trochu naivně. Druhá rovina filmu, totiž klasický střih dokumentu, vychází mnohem lépe. Zajímavé výpovědi pamětníků, přátel a příbuzných střídá komentář dr. Jana Králíka i úryvky z archivních snímků. Vyvstává tak nakonec poměrně přesný obraz o kariéře Novotné i o jejích životních peripetiích a dá se vytušit i něco z toho, co prožívala. Novotná sama zde ve vzpomínkách nehovoří. Pod snímkem je podepsán scenárista a režisér Petr Skála a jako spoluautor námětu a scénáře ředitel Obecního domu, pražský zastupitel František Laudát . DVD dále obsahuje půlhodinový tradiční klasický komentovaný dokument Vox humana Petra Ruttnera z roku 1990. V něm hovoří mimo jiné i sama Novotná, a to jak na dávném záznamu, tak jako stará dáma při návštěvě Prahy. Film je plný fotografií, unikátních filmových operních scén a faktů, ale mlčky pomíjí odchod rodiny z Československa kvůli komunistům. Třetí videopoložkou je samostatný kratičký záznam monologu Jarmily Novotné – poděkování Supraphonu. Je z její poslední návštěvy. Křišťálovou interpretaci českých lidových písní z válečného záznamu z USA známe již ze samostatného CD. Navazující výběr operních árií ze starých nahrávek zde zahrnuje pět mozartovských čísel, čtyřikrát Offenbacha, třikrát Traviatu, dvakrát Bohému a árii Tosky. Žádnou českou operu. Záznam je vyčištěn a dává dobrou šanci uvědomit si, že hlas Jarmily Novotné byl ve 30. a 40. letech skutečně vzácný.

Petr Veber

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 1:35:40

Body: 4 z 6

Sdílet článek: