První ročník hudebního festivalu Věčná naděje: Gustav Mahler a terezínští skladatelé zahájil komorně pojatý koncert v Sukově síni pražského Rudolfina. Festival podporovaný mimo jiné Institutem terezínských skladatelů a Památníkem Terezín si dává za úkol seznámit posluchače s pozitivně vnímanou přesto pouze sporadicky uváděnou hudební tvorbou židovských skladatelů, kteří navzdory neútěšné situaci pokračovali ve snahách o pestrý kulturní život terezínského ghetta. Zatímco většinou sestávají programy zahajovacích koncertů festivalů převážně z velkolepých, často orchestrálních děl, dramaturgové Věčné naděje se rozhodli pro přístup zcela opačný – koncertu vévodil klavír. Jako první zazněl čtyřdílný cyklus Leoše Janáčka V mlhách následovaný Sonátou pro klavír č. 7 Viktora Ullmanna, program uzavřel Ullmannův melodram Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka. Oba ryze klavírní kusy interpretoval klavírista Martin Kasík, Ullmannův melodram pak zazněl v podání klavíristy Karla Košárka a herečky-recitátorky Jany Podlipné.

Zatímco většina lidí si pod příjemně stráveným začátkem léta představí lenošivý pobyt u moře, výlety po domovině nebo alespoň návštěvy přátel a rodinných příslušníků, na které po zbytek roku nezbývá čas, mnoha interpretům tzv. staré hudby se vybaví poklidný kolorit města Valtice, ve kterém vždy v prvních týdnech měsíce července probíhá Mezinárodní letní škola staré hudby. A právě tento rok měli houslisté, cinkisté, zpěváci a zpěvačky, cembalisté, hobojisté, flétnisté nebo například i herci a tanečníci věnující se starší artificiální hudbě a divadlu možnost navštívit již 30. ročník valtické interpretační školy. Pro 30. ročník Mezinárodní letní školy staré hudby Valtice se organizátorům podařilo sehnat rovných třicet lektorů z nejrůznějších koutů světa, někteří patří mezi pravidelné účastníky, další se ve Valticích objevili tento rok poprvé, všechny však spojovala dlouholetá pedagogická i interpretační praxe. Před každým ročníkem si student–interpret navolí třídy, které bude po zbytek pobytu navštěvovat. Kromě lekcí zaměřených na samotný hudební nástroj nebo zpěv si mohou účastníci navolit i orchestrální hru, sbor, tance, gestiku, gregoriánský chorál nebo i hudební improvizaci. Valtice tak každý rok ožívají hudbou deroucí se z oken budov tamních škol, které po dobu kurzů propůjčují hudebníkům a lektorům své prostory.

Přijede-li světoznámý orchestr do naší zemičky, je to vždy důvod k pozdvižení. Obzvláště koná-li se koncert mimo hlavní město. Hudbymilovná společnost se sjíždí ze všech koutů republiky, a kromě kvalitní hudby se oddává krásám a malebnostem místního života (v případě Znojma místních vinic). Pořadatelům Hudebního festivalu Znojmo se podařilo uzavřít program 14. ročníku koncertem, na nějž dlouho nezapomene žádný skutečný milovník hudby. Italský ansámbl Il Giardino Armonico, specializující se na stylovou interpretaci hudby 17. a 18. století, představil posluchačům v jízdárně Louckého kláštera program s názvem Serpent & Fire, který společně s rakouskou sopranistkou Annou Prohaskou, jež nemohla chybět ani zde, natočil roku 2016 a za který o rok později získali mezinárodní ocenění International Classical Music Awards.

Premiéra posledního představení Olomouckých barokních slavností uvedla v pátek 27. července na prkna Uměleckého centra operu Wolfganga Amadea Mozarta Apollo et Hyacinthus. Nejedná se ovšem o operu lecjakou, mnohými je příběh o smrtelně zraněném Hyacintovi, žárlivém Zephyrovi a nešťastném Apollonovi považován za Mozartovo první skutečné operní dílo. Knížecí biskup Schrattenbach svěřil tehdy jedenáctiletému Mozartovi zakázku, ze které vznikla opera podle jedné z Ovidiových Proměn. Latinský text k dílu s původním názvem Apollo et Hyacinthus seu Hyacinthi metamorphosis napsal profesor benediktinské akademie v Salcburku páter Rufinus Widl. Samotná tři dějství Mozartovy opery pak sloužila jako intermezza při školním představení Widlovy hry Clementia Croesi. V roli Melii vystoupila sopranistka Markéta Israel Večeřová, Hyacintha ztvárnil kontratenor Filip Dámec, postavu Apollona kontratenor Martin Ptáček, zlovolného Zephyra kontratenor Bedřich Lévi, krále Oebala tenorista Vincenc Ignác Novotný a role kněze byla svěřena basistovi Janu Vaculíkovi. Režii a scénu navrhl umělecký vedoucí hudebního tělesa Ensemble Damian Tomáš Hanzlík.

Novodobá premiéra dvou holdovacích serenat barokního skladatele Františka Antonína Míči, jenž většinu svého života strávil ve službách hraběte Johanna Adama Questenberga, zazněla v pondělí 23. července v Konviktu – Uměleckém centru Univerzity Palackého v Olomouci.  O provedení se postaralo hudební těleso Ensemble Damian se sopranistkou Hanou Holodňákovou a altistkou Dorotou Smělíkovou, po jejich boku stanul tenorista Ondřej Holub. Režii, kostýmy i scénografii zastal umělecký vedoucí ansámblu Tomáš Hanzlík.

Šestý ročník Olomouckých barokních slavností zahájila serenáta La Gloria e Himeneo Antonia Vivaldiho určená k provozu při příležitosti svatby Ludvíka XV. s polskou princeznou Marií Leszczyńskou. Ze samotné skladby se nedochovala předehra ani původní název skladby, hudebníci tělesa Ensemble Damian pod uměleckým vedením Tomáše Hanzlíka tedy k nastudování použili dvou samostatně dochovaných sinfonií RV 137 a RV 140. Kromě sopranisty Leandra Lafonta, jenž ztvárnil roli hrdinného mladíka Hyména, a altistky Moniky Jägerové v roli Glorie, vystupovali v představení také členové Divadla Facka Sergej Sanža, Pavel Doucek a orientální tanečnice Zuzana Velická a Zuzana Kolářová z uskupení El Zaffa. Režijní ztvárnění, scénu a kostýmy navrhl a zpracoval Tomáš Hanzlík. Autor navštívil závěrečné provedení inscenace, které se odehrálo v Olomouckém konviktu ve středu 11. července.

Michaela Koudelková vystudovala hru na zobcovou flétnu na Akademii Muzycznej w Krakowie ve třídě Petera Holtslaga a Erika Bosgraafa. Pravidelně vystupuje na koncertech v České republice i v zahraničí. Působí v několika významných ansámblech, učí na brněnské konzervatoři a v rámci doktorandského studia také na JAMU v Brně. Devátého června se účastnila soutěže Kaleidoscope Instrumental and Vocal Competition v americkém městě Santa Monica, kam byla vybrána mezi šest finalistů ze dvou tisíc uchazečů z 88 zemí. O soutěži, jejím studiu a jiných hudebních aktivitách jsme si popovídali v příjemném prostředí galerijní kavárny Morgal.

V rámci mezinárodního sympózia Brno Theatralia Conference 2018: Structural Approach to Art (Otakar Zich and the Prague Linguistic Circle Re-Considered) pořádaného Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity, vznikl ve spolupráci Národního divadla Brno, Ensemblu Opera Diversa a Katedry divadelních studií projekt Divadlo jako syntéza umění: Otakar Zich v kontextu moderní vědy a dnešní potenciál jeho konceptů, kladoucí si za cíl vzkřísit zapomenutý odkaz Otakara Zicha coby hudebního skladatele. Pro tento účel vybrali inscenátoři Zichovu rozporuplně přijatou operu Vina. V roli paní Mařákové se představila Jitka Zerhauová, ústřední postavu Mínu ztvárnila Marta Reichelová, jejího bratra Jiřího Mařáka zpíval Tadeáš Hoza, Mínina milého Stáňu Hoška pak Václav Vallon a pokušitele a bývalého milence Karla Uhlíře zpěvák Aleš Janiga. Namísto celého díla však v sále divadla Reduta v sobotu 9. června zazněly pouze předem připravené útržky opery stylizované jako scénicky koncert. Aby se posluchači neztratili v ději, poskytl herec Tomáš Žilinský – kromě několika úsměvných poznámek – průvodní slovo k příběhu. Vzhledem k jakémusi až studijnímu charakteru provedení a především kvůli omezeným prostorám divadla byl velký orchestr nahrazen speciálně za tímto účelem vyhotovenou úpravou pro dva klavíry. Tuto redukci pořídil a konkrétní ukázky vybral dr. Brian Locke, o samotné provedení se pak postarali Jiří Hrubý a Jitka Houfová. Představení řídil a nastudoval Filip Urban, režie se ujal Vojtěch Orenič. Dokázala však opera vyjevit své kvality navzdory odstranění více než poloviny hudebního obsahu, s užitím dvou klavírů namísto velkého orchestru, prakticky beze scény a s pouhými zárodky jevištní akce?

Brněnský kostel sv. Augustina rozezněl v pořadí již třetí koncert z koncertní řady Slovensko v Brně hudebního tělesa Ensemble Opera Diversa. V duchu oslav výročí založení Československa tak soubor dává prostor nejen české hudbě, ale také tvorbě národa, který po dlouhá desetiletí stanul po našem boku. Na programu středečního Chrámového koncertu se objevily duchovní skladby Ľuboše Bernátha, Ivana Hrušovského a Petera Zagara. K provedení těchto skladeb si orchestr přizval sbor Ensemble Versus. Sólových partů se ujala sopranistka Tereza Maličkayová a altistka Jarmila Balážová, varhany rozezněl Marek Paľa a celý koncert řídila Gabriela Tardonová.