Michaela Koudelková vystudovala hru na zobcovou flétnu na Akademii Muzycznej w Krakowie ve třídě Petera Holtslaga a Erika Bosgraafa. Pravidelně vystupuje na koncertech v České republice i v zahraničí. Působí v několika významných ansámblech, učí na brněnské konzervatoři a v rámci doktorandského studia také na JAMU v Brně. Devátého června se účastnila soutěže Kaleidoscope Instrumental and Vocal Competition v americkém městě Santa Monica, kam byla vybrána mezi šest finalistů ze dvou tisíc uchazečů z 88 zemí. O soutěži, jejím studiu a jiných hudebních aktivitách jsme si popovídali v příjemném prostředí galerijní kavárny Morgal.

V rámci mezinárodního sympózia Brno Theatralia Conference 2018: Structural Approach to Art (Otakar Zich and the Prague Linguistic Circle Re-Considered) pořádaného Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity, vznikl ve spolupráci Národního divadla Brno, Ensemblu Opera Diversa a Katedry divadelních studií projekt Divadlo jako syntéza umění: Otakar Zich v kontextu moderní vědy a dnešní potenciál jeho konceptů, kladoucí si za cíl vzkřísit zapomenutý odkaz Otakara Zicha coby hudebního skladatele. Pro tento účel vybrali inscenátoři Zichovu rozporuplně přijatou operu Vina. V roli paní Mařákové se představila Jitka Zerhauová, ústřední postavu Mínu ztvárnila Marta Reichelová, jejího bratra Jiřího Mařáka zpíval Tadeáš Hoza, Mínina milého Stáňu Hoška pak Václav Vallon a pokušitele a bývalého milence Karla Uhlíře zpěvák Aleš Janiga. Namísto celého díla však v sále divadla Reduta v sobotu 9. června zazněly pouze předem připravené útržky opery stylizované jako scénicky koncert. Aby se posluchači neztratili v ději, poskytl herec Tomáš Žilinský – kromě několika úsměvných poznámek – průvodní slovo k příběhu. Vzhledem k jakémusi až studijnímu charakteru provedení a především kvůli omezeným prostorám divadla byl velký orchestr nahrazen speciálně za tímto účelem vyhotovenou úpravou pro dva klavíry. Tuto redukci pořídil a konkrétní ukázky vybral dr. Brian Locke, o samotné provedení se pak postarali Jiří Hrubý a Jitka Houfová. Představení řídil a nastudoval Filip Urban, režie se ujal Vojtěch Orenič. Dokázala však opera vyjevit své kvality navzdory odstranění více než poloviny hudebního obsahu, s užitím dvou klavírů namísto velkého orchestru, prakticky beze scény a s pouhými zárodky jevištní akce?

Brněnský kostel sv. Augustina rozezněl v pořadí již třetí koncert z koncertní řady Slovensko v Brně hudebního tělesa Ensemble Opera Diversa. V duchu oslav výročí založení Československa tak soubor dává prostor nejen české hudbě, ale také tvorbě národa, který po dlouhá desetiletí stanul po našem boku. Na programu středečního Chrámového koncertu se objevily duchovní skladby Ľuboše Bernátha, Ivana Hrušovského a Petera Zagara. K provedení těchto skladeb si orchestr přizval sbor Ensemble Versus. Sólových partů se ujala sopranistka Tereza Maličkayová a altistka Jarmila Balážová, varhany rozezněl Marek Paľa a celý koncert řídila Gabriela Tardonová.

Nedělní koncert nejenže uzavřel 27. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, ale také poprvé představil nového šéfdirigenta brněnských filharmoniků Dennise Russella Daviese. Dramaturgové festivalu si tak nechali nejdrahocennější perlu až na samé vyvrcholení tohoto ročníku. Večer s tématem Zahrada/Ostrov rozezněl prostory baziliky Nanebevzetí Panny Marie pokorným Te Deum estonského skladatele Arvo Pärta, Glagolskou mší Leoše Janáčka a přímo pro účely festivalu složenou skladbou New Fire (Nový oheň) britského skladatele Davida Matthewse. Vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová, mezzosopranistka Jana Hrochová, tenorista Aleš Briscein a basista Richard Novák. Sborově silně orientované Te Deum skladatele Arvo Pärta si vyžádalo účast hned dvou sborů – Voxu Iuvenalis pod vedením Jana Ocetka a Českého filharmonického sboru Brno se sbormistrem Petrem Fialou. O hru na varhany se postaral Martin Jakubíček.

Kostel sv. Tomáše v samém centru Brna představuje jeden z nejhojněji navštěvovaných chrámů moravské metropole. Spolu s kostelem sv. Petra a Pavla, bazilikou Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně a nedalekým kostelem sv. Jakuba patří ke čtveřici nejvýznamnějších církevních památek města. Přesto až do nedávné doby představoval z hlediska hudebního provozu spíše občasné zpestření koncertního života Brňanů. Situaci by však mohla změnit nedávná přestavba kostelních varhan, o jejichž prezentaci se měl postarat zatím poslední z koncertů Velikonočního festivalu duchovní hudby. Na programu večera s názvem Vstal z mrtvých, jak řekl se objevila Sonáta G dur op. 28 pro varhany skladatele Edwarda Elgara, nicméně stěžejní část koncertu však představovaly improvizace na melodie písně Buóh všemohúci – původní podobu předzpívala vždy před začátkem improvizovaného hudebního proudu Gregoriánská schola od sv. Jakuba pod vedením Ondřeje Múčky. Hlavní osobností večera byl varhaník Konstantin Reymaier, který se improvizované hudbě věnuje i na pedagogické úrovni. Reymaier vede od září 2010 referát pro chrámovou hudbu ve Vídeňské arcidiecézi, od roku 2016 společně s Ernstem Wallym zastává post dómského varhaníka při katedrále sv. Štěpána.

Velikonoční festival duchovní hudby se v posledních několika ročnících snaží vycházet vstříc pestré paletě posluchačů. Jedním z cílů festivalu je nabízet svěží a progresivní dramaturgii, která zohledňuje nejen starší hudební literaturu, ale je schopna překlenout most i mezi zcela odlišnými hudebními zážitky a seznámit posluchače s tím nejlepším, co současná hudební scéna nabízí. Některá hudební díla však představují již sama o sobě hudební most – spojnici hudebních světů, které by k sobě jinak nenašly cestu. Skladba Vigilie pro šest hlasů a instrumentální soubor Wolfganga Rihma je právě tímto druhem hudebního díla – vychází z premis renesanční polyfonie, a přesto hovoří ryze moderním jazykem. Vigilie vznikly přímo pro sexteto Singer Pur, které je v brněnském kostele sv. Augustina také provedlo. O instrumentální složku se postaralo těleso Ensemble Musikfabrik. Koncert řídil Christian Eggen.

Že hudební kulturu netvoří pouze ryze profesionální tělesa není třeba zvláště připomínat. Umělecká scéna nabízí pestrou paletu více či méně amatérských ansámblů, které dokáží zaujmout nejen kvalitou provedení, ale také třeba neotřelou dramaturgií a širokým stylovým rozpětím. Smíšený pěvecký sbor Gaudeamus Brno, založený předním ukrajinským dirigentem Alexanderem Vackem, má za sebou mnoho významných projektů a pod vedením sbormistryň Daši Karasové a Martiny Kirové si drží postavení jednoho z předních amatérských sborových těles u nás. Nemohou za to pouze kvality interpretační, ale také dramaturgické. V posledních letech se Gaudeamus Brno snaží uvádět především hudbu současných skladatelů a seznamovat tak posluchače s často neprávem opomíjenými hudebními díly. Tentokrát si ke spolupráci přizvali violoncellistu Štěpána Filípka. Také on se věnuje aktivní propagaci nové hudby, ať už prostřednictvím spolupráce s orchestry Berg, Brno Contemporary Orchestr, Ensemble Recherche, nebo čerstvým debutovým albem Works For Cello And Piano se skladbami Samuela Barbera, Leoše Janáčka, Jeremyho Gilla a Miloslava Ištvana.

Že opera nemusí být zábava pouze pro dospělé, se snaží dokázat nová hra Národního divadla Brno Kocour v Botách. Příběh o prohnaném kocourovi, který nešťastnému ševcovskému učedníkovi obstará hrad i ruku královské dcery, opatřil hudbou Jiří Teml. Nejedná se o skladatelovu jedinou dětskou operu, v současné době má na svém kontě již tři – Císařovy nové šaty, Čert a Káča a právě Kocoura v botách. Ačkoliv opera vznikla již roku 2008, byla autorem přepracována a roku 2016 uvedena v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Libreto sepsali Jan Tůma a Eliška Hrubá Toperczerová. Pohádkovou operu na motivy známého příběhu uvedli inscenátoři poprvé v pátek 23. března v divadle Reduta.

Program koncertu Moravská klasicistní hudba pro postní dobu sice nehýřil jmény světoznámých skladatelů, přesto nabídl kvalitní, a především nynější části křesťanského roku uměřený repertoár. Vokálně-instrumentální těleso Musica figuralis a sbor Ensemble Versus zaměřený na duchovní hudbu 16., 20. a 21. století nechali zaznít díla Josepha Puschmanna, Johanna Nepomuka Brossmanna, Peregrina Gravaniho a Josefa Antonína Gureckého. Ačkoliv se koncept koncertu, jak jej vnímáme dnes, příliš neslučuje s dávnou praxí – hudební díla plnila přece jen podstatně prozaičtější a užitkovější funkce – všechny ostatní aspekty zůstaly striktně dobové.