Padesátý ročník hudebního festivalu Moravský podzim začíná sice až příští rok, ale přesto se organizátoři rozhodli na blížící se jubileum upozornit již nyní. Filharmonie Brno přichystala na sobotu 20. října ochutnávku, která si klade za úkol posluchače na takto významný ročník připravit a navnadit. Německý soubor Akademie für Alte Musik Berlin, který v České republice vystupuje pouze velmi vzácně, představil v brněnském Besedním domě koncertní provedení Gluckovy opery Orfeo ed Euridicev původní verzi z roku 1762. Sólistkami večera byly sopranistka Roberta Mameli, sopranistka Marie-Sophie Pollak a altistka Sonia Prina. Interpretaci Gluckova díla doplnil také sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením sbormistryně Terezy Válkové. Představení řídil Alexander Liebreich.

Jubilejní 25. ročník olomouckého Podzimního festivalu duchovní hudby uzavřel páteční koncert v katedrále sv. Václava. Poslední bod programu byl symbolickým pokynutím všem ročníkům minulým, neboť to bylo právě Requiem Giuseppe Verdiho, které uzavíralo vůbec první ročník festivalu a které rozeznělo prostory dómu po pětadvaceti letech znovu. O provedení se postarali Moravská filharmonie Olomouc, Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, sopranistka Nana Miriani, mezzosopranistka Jana Sýkorová, tenorista Tomasz Kuk, který zaskočil za indisponovaného Tomáše Černého, a basista Martin Gurbaľ. Představení řídil rezidenční dirigent festivalu Jaromír Michael Krygel.

Brněnská filharmonie v čele s novým šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem zahájila ve čtvrtek 18. října v Besedním domě svoji abonentní řadu Filharmonie doma II, ve které si dává za cíl uvádět klasická hudební díla po boku novějších, avšak časem a publikem již také prověřených skladeb. V takto neurčitě a mlhavě koncipované řadě je prostor pro opatrné dramaturgické našlapování i pro odvážné kombinace zcela odlišných hudebních děl. Filharmonie Brno tento stylový chameleonismus vybrousila ke zcela svébytnému tvaru a obzvláště nadšenci hraničních – a přesto obhajitelných, funkčních a nosných – kombinací, jako například Bach-Schnittke nebo Brahms-Kabeláč, si přijdou na své. Pro zahajovací koncert zvolila dramaturgie tematické zasazení „Z Nového světa“ a jen stěží si lze představit lepší způsob, jak uvítat amerického dirigenta u nás. Kromě Dvořákovy deváté symfonie, která propůjčila večeru své jméno, zazněla Symfonie č. 3 Charlese Ivese, jednoho ze zásadních tvůrců a představitelů americké hudby, a Klavírní koncert Lou Harrisona v české premiéře a v podání klavíristy Emanuele Arciuli.

Před devadesáti lety zazněla ve Smetanově síni premiéra kantáty pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany Svatý Václav Josefa Bohuslava Foerstera. Skladatelovo dílo vzniklo k příležitosti velkolepých oslav milénia patrona České země roku 1929 a k desetiletému výročí založení Československé republiky. O tom, že je dílo dosud živé a nalezne své místo také při oslavách sta let první republiky, přesvědčil posluchače nedělní koncert 25. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci.

Hudební těleso Ensemble Opera Diversa se v pátek 21. září vrátilo do prostor brněnské káznice, kde v listopadu 2016 uvedlo 14. symfonii Dmitrije Šostakoviče. Zatímco před bezmála dvěma lety rozezněla ztichlé prostory věznice léty prověřená hudba světoznámého skladatele, páteční koncert pod vedením Gabriely Tardonové představil skladby převážně současných českých autorů. Výjimkou byla dvě díla křesťanské duchovní tradice promlouvající k posluchačům zhlubin pozdního středověku. Po boku orchestru vystoupili také zpěvačka Iva Bittová, akordeonistka Žaneta Vítová a zpěvák a umělecký vedoucí ansámblu Vladimír Maňas.

Olomoucký Podzimní festival duchovní hudby zahájil ve čtvrtek 20. září svůj 25. ročník. Za účelem tohoto jubilea připravil festivalový týmprogram sestávající z impozantních děl české i světové hudby. Pro samotný zahajovací koncert si však organizátoři přichystali něco skutečně velkolepého – duchovní skladbu Credo od jednoho z nejvýznamnějších současných polských autorů Krzysztofa Pendereckého, a to dokonce pod taktovkou samotného autora. Spolu s Pendereckým vystoupili Filharmonický smíšený sbor a chlapecký sbor Krakov, pod vedením sbormistryní Teresy-Majky Pacanekové a Lidie Matynianové, a Filharmonie Karola Szymanowského, jejíž čestný umělecký ředitel je právě Penderecki. Místa sólistů obsadili sopranistka Iwona Hossa, mezzosopranistka Karolina Sikora, altistka Małgorzata Pańko-Edery, tenorista Adam Zdunikowski a basista Piotr Nowacki. Tito sólisté jsou častými interprety Pendereckého děl – stejné pěvecké obsazení vystupovalo i na závěrečném koncertu Pražského jara v roce 2017 taktéž pod vedením samotného autora. Slavnostní zahajovací koncert byl pořádán v koprodukci s Muzeem umění Olomouc v rámci výstavního projektu Rozlomená doba, 1908–1928, Avantgardní umění ve střední Evropě.

Umělecký vývoj dítěte není žádný med. Ani sebenadanějšímu žáčkovi se nechce trávit dlouhé hodiny u klavíru, violoncella, flétny nebo jiného nástroje, obzvláště pokud je venku hezky a za okny pobíhají kamarádi ze školy. Ani výtvarníci a taneční to nemají o mnoho lehčí, neboť všechny tyto umělecké činnosti vyžadují nezvyklou míru zarputilosti a snahy. To, co děti u hudby a jiných umění drží, jsou v horším případě rodiče, v tom lepším jejich vlastní zájem a radost ze hry. Zásadní je nicméně role pedagoga, který umělcův vývoj sleduje, usměrňuje, když je potřeba povzbudí i motivuje, ale především v dětech tříbí a pěstuje lásku k umění.

Poslední koncert terezínské části festivalu Věčná naděje se nesl v duchu nejpřirozenějšího lidského hudebního vyjádření – v písni. Kulturní dům města Terezín rozezněly ve čtvrtek 23. srpna díla Viktora Ullmanna, Hanse Krásy, Gideona Kleina a Pavla Haase, jednalo se tedy o jediný koncert zastupující pouze terezínské autory. Skladby zazněly v provedení basbarytonisty Jiřího Miroslava Procházky, klavíristy Jiřího Hrubého, houslisty Jana Rybky, violisty Leoše Černého, violoncellisty Štěpána Švestky a klarinetisty Tomáše Krause. Večerem provázel kněz, režisér a scénárista Jan Hanák.

Zatímco zahajovací část festivalu Věčná naděje: Gustav Mahler a terezínští skladatelé proběhla v Praze, její neméně důležitá a z hlediska tématu snad i závažnější část se odehrává ve městě Terezín. Kromě samotných koncertů, které vesměs probíhají v prostorách Magdeburských kasáren nebo Kulturního domu, jsou součástí festivalu také přednášky týkající se převážně kulturního života terezínského ghetta. International Youth Encounters in Terezín – jak jsou tato setkání pořádaná Institutem terezínských skladatelů pojmenována – slouží jako platforma pro muzikology a historiky zabývající se terezínskými skladateli případně terezínskou kulturou vůbec k prezentování nejnovějších objevů a postřehů. Mezi pozvanými figuruje například klavírista a badatel Jascha Nemtsov, který v rámci přenášek promluvil o poválečné integraci terezínských skladatelůdo kulturního života Evropy, muzikolog Albrecht Dümling, jenž seznámil posluchače s historií objevování ztraceného díla skladatele Viktora Ullmanna, či Michaela Vidláková, jedna z přeživších holokaustu. V průběhu těchto přednášek probíhají také menší studijně zaměřené koncerty. Zazněly takto písně Pavla Haase, Gustava Mahlera a dalších v provedení Barbory Poláškové a Kristiny Brachtlové, nebo Jiřího Miroslava Procházky. Neméně poutavou byla rovněž Klavírní sonáta č. 2 Viktora Ullmanna v interpretaci Jiřího Hrubého.

Zatímco nedělní zahajovací koncert hudebního festivalu Věčná naděje: Gustav Mahler a terezínští skladatelé nabídl v Sukově síni pražského Rudolfina k poslechu pouze díla Viktora Ullmanna (a Leoše Janáčka), již o den později zazněla na témže místě také díla dalších významných židovských autorů v čele s Pavlem Haasem a Gideonem Kleinem. I v tomto případě stavěla dramaturgie především na klavírních skladbách, tentokrát však navíc ve společnosti klarinetu. O klavírní interpretaci děl se postaral přední český pianista Ivo Kahánek, pyšnící se bohatým repertoárem zahrnujícím skladby barokní, romantické i soudobé. Part klarinetu zazněl v podání neméně povolaného a taktéž stylově všestranného hudebníka a držitele řady ocenění Irvina Venyše.