Smetanova Litomyšl nabízí svým návštěvníkům již 61 let pozoruhodné operní inscenace a pečlivě vybrané koncertní kusy v interpretaci významných českých těles. V průběhu sobotního odpoledne však dal festival ve spojení se stipendijním programem MenART, realizovaný Nadačním fondem Magdaleny Kožené, prostor také mladé a neméně talentované generaci rodící se na základních uměleckých školách. Sobotními koncerty vyvrcholil první ročník projektu mentoringu uměleckého vzdělávání, na kterém se společnými silami podíleli nejen výkonní umělci, ale také pedagogové ze základních uměleckých škol celé republiky. Vzniklo tak jedinečné umělecké podhoubí, kde se mohli inspirovat jak žáci, tak i jejich učitelé, kteří své svěřence v programu MenART doprovázeli. Cílem projektu však nebylo pouze zdokonalit technické aspekty interpretačního umění, velký důraz byl kladen také na vlastní autorský otisk mladých hudebníků, zpěváků a výtvarníků. Vznikly tak dvě odlišné skupiny – klasická a autorská – přičemž obě měly v průběhu sobotního odpoledne předvést, co si ze studia pod význačnými umělci odnesly.

Dvacátý osmý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby uzavřel v neděli 28. dubna v Besedním domě koncert tělesa Czech Ensemble Baroque pod taktovkou dirigenta a uměleckého vedoucího orchestru Romana Válka. Jako sólisté se představili sopranistka Pavla Radostová, altistka Monika Jägerová, tenorista Jakub Kubín, basista Jiří Miroslav Procházka, hobojista Marek Niewiedzial a hráčka na traverso Lucie Dušková. Zazněla díla Lobet den Herrn, alle Heiden a Velikonoční oratorium skladatele Johanna Sebastiana Bacha.

Velikonoční festival duchovní hudby dává ve své dramaturgii prostor nejen velkým dílům klasicismu a romantismu, ale také soudobé duchovní tvorbě a dávné renesanční hudební tradici. Tak jako každý rok si i tentokrát mohli návštěvníci festivalu poslechnout stále ještě nepříliš často uváděnou renesanční tvorbu. V úterý 23. dubna vystoupil v kostele sv. Jakuba španělský ansámbl La Grande Chapelle pod vedením Alberta Recasense s programem sestávajícím z děl Tomáse Luise de Victoria, Francisca Guerrera, Giovanni Pierluigiho da Palestrina a dalších významných dobových skladatelů. Výběr skladeb pod souhrnným názvem Velikonoční procesí na Piazza Navona zazněl v České republice vůbec poprvé.

V rámci velkopátečních Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby spojily své síly brněnské sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity a Láska opravdivá a představily v kostele Nanebevzetí Panny Marie Koncert pro sbor skladatele Alfréda Schnittkeho, provedení řídil sbormistr Jan Ocetek. Texty recitoval Lukáš Rieger.

Brno Contemporary Orchestra v pondělí 1. dubna pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra opět rozeznělo prostory funkcionalistické vily Tugendhat. Představilo v ní hudební tvorbu Witolda Lutosławského, Benjamina Brittena, Igora Stravinského, Josefa Adamíka a Daniela Forró. Jednalo se o reprízu koncertu, který na témže místě zazněl již v červnu minulého roku.

Konvent Milosrdných bratří je jedním z nepřehlédnutelných center brněnského hudebního života. Kromě pravidelných koncertních řad zaznívají v jeho sále také jednorázové akce pořádané rozličnými hudebními tělesy. Nejinak tomu bylo v pondělí 25. února, kdy pod hlavičkou Ensemble Opera Diversa vystoupili legendární basista Richard Novák, klavírista Kostiantyn Tyshko a člen činohry Národního divadla Brno Vladimír Krátký. Programem recitálu byl epicko-lyrický cyklus Johannese Brahmse Die schöne Magelone.

Zatímco v tanečních sálech brněnské metropole vrcholí nablýskané veselí plesové sezóny, ansámbl Brno Contemporary Orchestra se ve spolupráci s Cirkusem LeGrando rozhodl nabídnout vlastní – částečně polemizující a ironizující – pohled na stylizovanou společenskou zábavu hudby-a-divadla-milovných měšťanů. V úterý 29. ledna tak zazněl v pracovišti Střediska volného času Lužánky Legato (domovském prostoru Cirkusu LeGrando) dadaistický cyklus Die Wolkenpumpe pražského židovského skladatele Ervína Schulhoffa, ve kterém zpíval barytonista Tomáš Krejčí, a avantgardní dílo Varieté argentinsko-německého autora Mauricia Kagela. Představení režíroval Matěj Sýkora, orchestr vedl dirigent a umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdr, principálem cirkusu je Jovan Jovanovski.

Oratorium Saul německého skladatele Georga Friedricha Händela zaznělo poprvé 16. ledna 1739 v londýnském Královském divadle. Ve středu 16. ledna 2019, tedy přesně o 280 let později, rozezněla koncertní verze v podání Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka sál brněnského Besedního domu. V roli krále Saula se představil basista Adam Plachetka, Davida ztvárnil kontratenorista Andreas Scholl, Saulova syna Jónathana tenorista Krystian Adam, Saulovu starší dceru Mérab interpretovala sopranistka Natalia Rubiś, jeho mladší dceru Míkal sopranistka Kristýna Vylíčilová a velekněze zpodobnil tenorista Tadeáš Hoza. Ve vedlejších rolích se představili Jiří Miroslav Procházka, Jakub Kubín, Lukáš Hacek a Martin Vacula.

Vzrůstající zájem o pozoruhodné dílo brněnského skladatele a pedagoga Františka Gregora Emmerta se v pondělí 10. prosince v Křišťálovém sálu staré brněnské radnice spojil s touhou hudebníků pokračovat ve skladatelově uměleckém a duchovním odkazu. Soubor Opera Trio sestávající z klavíristy Ondreje Olose, violoncellisty Štěpána Filípka a hobojistky Barbory Šteflové oslovil tři Emmertovy bývalé žáky a ti speciálně pro účel večera zkomponovali díla využívající toto netradiční nástrojové obsazení. Autory nových skladeb se stali Vojtěch Dlask, Lenka Nota a Adrián Demoč, kromě jejich děl zazněly také dvě kompozice samotného Emmerta. Koncert pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa.

Pokud bychom měli z Janáčkových oper vybrat tu, která stála na počátku jeho tuzemského i světového úspěchu a která dodnes představuje jedno z nejhranějších operních děl 20. století, byla by to bezesporu Její pastorkyňa. Světové měřítko opery zachovává také mezinárodní festival Janáček Brno 2018, který uvedl Janáčkovu Jenůfu v nastudování poznaňského souboru z operního divadla Teatr Wielki im. Stanisława Moniuszki w Poznaniu v koprodukci s Théâtre Royal de la Monnaie, pro které byla inscenace původně vytvořena, a s Teatro Comunale di Bologna. Výsledný tvar tak vznikl spoluprací operních souborů z Polska, Belgie a Itálie. Režie i scénografie se chopil lotyšský režisér a dramatik Alvis Hermanis, kostýmy navrhla Anna Watkins, choreografii nacvičila Alla Sigalova, sbor řídil Mariusz Otto a představení dirigoval umělecký ředitel poznaňské opery Gabriel Chmura.