Sny a jejich tematizace dávají tvůrcům – ať již se jedná o skladatele, spisovatele, malíře, sochaře či režiséry – nevídané pole působnosti na hranici možného a nemožného a v některých případech i daleko za ní. A do jisté míry by se dalo říct, že se v operní pantomimě Der Traum, kterou uvedl Hudební festival Znojmo, setkaly „sny“ hned několika zúčastněných: skladatele Michaela Haydna, mladšího bratra proslulého Josepha Haydna, spisovatele, dramatika a herce Arnošta Goldflama, jehož vzpomínky a povídky se staly základem nového pojetí, scénáristy a dramaturga Ondřeje Hučína a režiséra, mima a choreografa Radima Vizváryho, kteří společnými silami nahradili původní scénář Floriana Reichssiegla svým vlastním, a v neposlední řadě sny a hudební představy dirigenta Romana Válka, který s orchestrem Czech Ensemble Baroque celé dílo nastudoval. Předtím, než se však scéna Marka Cpina mohla zaplnit vypravěčem Goldflamem, jeho ztělesněnými sny Valérií Daňhelovou, Annou Kukczkovou, Matějem Petrákem, Jindřichem Panským, Markem Zelinkou a zpěváky Markétou Böhmovou, Štefanem Kocánem a Thomasem Lichteneckerem, zahájila večer Symfonie č. 26 „Lamentatione“ staršího z bratrů Haydnových.

Ještě v době, kdy koronavirová krize zavírala operní domy, divadla a koncertní sály, museli pořadatelé hudebních festivalů rozhodovat, zda připravené dramaturgie a dohodnutá tělesa přesunout, pozměnit, či zcela zrušit. Zatímco někteří vsadili na jistotu a své plány přesunuli na nadcházející rok, našlo se pár odvážlivců, kteří doufali, že se situace co nejdříve uklidní. Jednou z nejpozoruhodnějších kulturních událostí, která se rozhodla zkusit štěstí, je Hudební festival Znojmo, o jehož nezvyklém 16. ročníku jsme si popovídali s prezidentem festivalu Jiřím Ludvíkem.

Zatímco ještě nedávno jsme netušili, zda se kterýkoliv z milovaných hudebních festivalů bude moci odehrát, dnes máme důvodů k radosti hned několik – nejenže léto skutečně nebude tak suché (a to nejen hudebně), jak jsme se mohli obávat, ale kvalita produkce i uměleckých výkonů zůstala i za této nestandardní situace na vysoké úrovni. Snahu organizátorů festivalu Smetanova Litomyšl korunoval vítězným úspěchem závěrečný víkend 11.–12. července.

Violoncellista Štěpán Filípek patří mezi nejvýraznější interprety současné hudby, kromě uvádění skladeb jiných autorů se Filípek věnuje také vlastní kompoziční činnosti a v průběhu své kariéry se vyprofiloval i jako dramaturg a publicista. V útulném prostředí kavárny Faine na půdě brněnského Ústavu hudební vědy jsme si popovídali o úskalích soudobé dramaturgie, festivalu Forfest či výrazných skladatelkách současnosti.

Helena Spurná vystudovala divadelní a hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde získala doktorát a několik let působila jako odborná asistentka. Od té doby pracovala například jako dramaturgyně hudebních pořadů v brněnské redakci České televize a pokračovala ve své akademické kariéře nástupem na Katedru divadelních a filmových studií Filozofické fakulty UP v Olomouci, kde se i habilitovala. K opeře publikovala řadu statí v tuzemsku i v zahraničí, v 90. letech se věnovala též recenzní činnosti. Roku 2004 vydala s kolektivem autorů v Národním divadle v Praze soubor textů Hudební divadlo jako výzva (Interdisciplinární texty), které jsou oceňovaným vhledem do problematiky opery a jiných žánrů hudebního divadla. Roku 2014 jí vyšla kniha Emil František Burian a jeho cesty za operou, v níž podrobně zmapovala operní tvorbu jednoho z nejvýraznějších českých umělců 20. století. Kromě dramaturgické práce v NDM, kterou vykonává od začátku sezony 2019/20, působí i nadále jako vysokoškolská pedagožka a věnuje se badatelské práci ve prospěch opery.

Studentské opery sice mnohdy zápolí s omezeným rozpočtem, málokdy však s nedostatkem nadšení a invence mladých tvůrců. A přestože se běžně nejedná o publicisty nejsledovanější segment kulturního života, jeho význam pro neotřelé a myšlenkově i řemeslně nosné „umění zítřka“ je bez nadsázky stěžejní. Nejnovějším počinem studentů Janáčkovy akademie múzických umění je komická opera Zkouška lásky (La Pietra del Paragone) s hudbou Gioacchina Rossiniho v redukci Malte Kroidla. Původní libreto sepsal Luigi Romanelli, v brněnském nastudování nicméně zazněl text v českém překladu a úpravě Václava Málka, který do díla navíc připsal i činoherní vložky. Režie se chopila absolvující Kateřina Křivánková, jíž asistoval Marek Řihák. Scénu a kostýmy navrhla Tereza Jančová taktéž studentka scénografie na Divadelní fakultě JAMU. Světelný design obstarala Barbora Jágrová z ateliéru světelného designu. Hudbu s Janáčkovým akademickým orchestrem nastudoval pod vedením Jakuba Kleckera student dirigování Patrik Červák. V sólových rolích na premiéře 23. listopadu vystoupili Tomáš Jeřábek, Pavel Slivka, Kristina Kubová, Zuzana Čurmová, Veronika Zaplatilová, Michal Kuča a Hang Bai, tříčlenný sbor sestával z Hany Boháčkové, Kataríny Ľašové a Alžběty Symerské.

Do pátku 29. listopadu mohou návštěvníci brněnského Divadla na Orlí zavítat na novou inscenaci studentů Janáčkovy akademie múzických umění – komické jevištní dílo Zkouška lásky (v originálním znění La pietra del paragone) italského hudebního skladatele Gioacchina Rossiniho. Absolvující režisérka Kateřina Křivánková však nezasadila děj opery do minulosti, nýbrž přenesla původní příběh Luigiho Romanelliho ze dvora hraběte Asdrubala do redakce lifestylového magazínu Štronzo! Zde se nešťastně zamilovaný šéf a vlastník řečeného plátku rozhodne z nedůvěry a opatrnosti lstí vyzkoušet objekt své lásky, a přitom odhalit, jaké charaktery si hřeje na prsou ve vlastní redakci. Inscenace vznikla na český překlad vyhotovený pedagogem operní režie Václavem Málkem. O radostech a strastech vzniku studentské opery na JAMU, operní dramaturgii, zásazích do partitury a interpretačních vizích jsem si pohovořil s dirigentem a studentem akademie Patrikem Červákem, jenž premiérový večer řídil, a dílo společně s Ľubomírem Zelenákem (asistent dirigenta), orchestrem a zpěváky nacvičil.

Vzrůstající zájem interpretů o hudbu „terezínských“ skladatelů nachází u posluchačů úrodnou půdu. Dříve trestuhodně přehlížené a pouze sporadicky prováděné skladby Hanse Krásy, Rudolfa Karla, Pavla Haase, Viktora Ullmanna nebo Gideona Kleina nacházíme na programech koncertních řad či mimořádných koncertů stále častěji. Stoleté výročí narozenin nadaného skladatele a klavíristy Gideona Kleina se rozhodla uctít také Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v rámci svého 23. ročníku mezinárodního hudebního festivalu současné akustické i elektronické hudby a multimediálních projektů Setkávání nové hudby Plus+. O provedení pěti Kleinových skladeb se postarali izraelský klavírista Tomer Lev, klavírista Bohumír Stehlík, zpěvačka Irena Troupová, houslistka Martina Bačová, violista Julian Veverica, violoncellista Štěpán Filípek a komorní soubor Janáček Ensemble pod vedením klarinetisty, pedagoga a dirigenta Víta Spilky. Koncert se konal u příležitosti 30. výročí sametové revoluce.

Návštěvníci Divadla Husa na provázku si ve čtvrtek 7. listopadu připomněli 30. výročí památky básníka a prozaika Jana Skácela. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných a v Brně působících umělců – zazněla píseň pro baryton a ansámbl Znorovy v noci skladatele Daniela Šimka, dále kantáta pro mezzosoprán, baryton, komorní sbor a orchestr Smrt Dobrovského od skladatele a básníkova přítele Miloše Štědroně a melodram pro vypravěče a komorní orchestr Mea culpa – Podobenství o člověku Jiřího Miroslava Procházky. Skladby nastudoval Slovanský komorní ansámbl pod taktovkou Zdeňka Klaudy, dále vystoupil sbor Czech ensemble baroque choir pod vedením Terezy Válkové. V sólových pěveckých rolích se představili barytonista Roman Hoza a mezzosopranistka Lucie Hilscherová, roli vypravěče ztvárnila Valerie Zawadská. Koncert doplnil filmový rozhovor s Milošem Štědroněm pod názvem Dřív než padl první sníh v režii kněze a dokumentaristy Jana Hanáka, který celým večerem také provázel. Na snímku se dále podíleli Jiří Miroslav Procházka (námět), Jiří Strnad (kamera) a Jiří Kubík (zvuk a střih).

Nedělní koncert v olomoucké katedrále sv. Václava ukončil 26. ročník Podzimního festivalu duchovní hudby. Zaznělo Mozartovo Requiem v provedení Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu a Pěveckého sboru Lúčnica. Jako sólisté vystoupili sopranistka Lenka Máčiková, altistka Alena Kropáčková, tenorista Martin Gyimesi a basista Gustav Beláček. Koncert řídil dirigent Martin Leginus.