V poslední prázdninový den, příhodně slunečný, předtím než nedočkavé a deštivé 1. září zaklepalo na dveře, jsem se v prostorách Základní umělecké školy Zbyňka Mrkose setkal s Gabrielou Tardonovou, místní pedagožkou a dirigentkou orchestru Ensemble Opera Diversa. Povídali jsme si nejen o fungování ansámblu a tvorbě dramaturgie, ale také o úskalích současných oper a čtení skoupých partitur.

Brněnská káznice na Cejlu se v posledních letech těší zvýšené pozornosti umělců i veřejnosti a do ztichlých prostor bývalé věznice si našly cestu divadelní představení, literární večery nebo rozmanité hudební produkce. Pro těleso Ensemble Opera Diversa pod taktovkou Gabriely Tardonové nebyl úterní koncert (15. září) v káznici zdaleka prvním – například se svými operami vystoupili mezi zdmi trestnice již nesčetněkrát. Program s názvem Nejasné obrysy se však stal teprve čtvrtým v pořadí, který ansámbl provedl přímo v kapli káznice. S ohledem na místo byla vystavěna také dramaturgie večera sestávající z děl Pavla Maria Slezáka, Pavla Zemka Nováka, Pascala Manoliose, Gavina Bryarse a HK (Heinze Karla) Grubera. Sólových houslí se chopil virtuos Milan Paľa.

Ačkoliv původní dramaturgické plány pro jubilejní 25. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae byly zcela odlišné, vypořádali se pořadatelé s nezvyklou, restrikcemi nabitou situací s pohotovým nadhledem – když tedy není jasné, zda budou zahraniční interpreti moci jet koncertovat do České republiky, uděláme program sestávající výhradně z domácích těles. Řekl bych, že Domov můj, téma 25. ročníku, je více než důstojné zastřešení takto významného výročí a současně nabízí přehled toho nejpozoruhodnějšího, co se na nabitém poli české hudebnosti dá nalézt.

Program Olomouckých barokních slavností se přehoupl do nového měsíce nesoucího se ve znamení závěrečných operních představení La Psiche skladatele Carla Agostina Badii a Lancelota a Alexandriny Tomáše Hanzlíka. Obě inscenace jsou plánovány až na konec září a ve vzrůstající nejistotě mohou mnohým návštěvníkům festivalu připadat až na hranici dosažitelnosti. Středeční koncert ansámblu Musica Figuralis pod vedením Marka Čermáka v kostele sv. Mořice dal nicméně alespoň na chvíli zapomenout na obavy a strasti posledních dní a současně představil výběr z díla skladatele a houslisty Antona Neumanna, významné postavy hudebního života 18. století města Olomouc a kapelníka na dvoře biskupa Leopolda Egka v Kroměříži.

Velké změny posledních měsíců zasáhly také osmý ročník hudebního festivalu Olomoucké barokní slavnosti a oblíbená operní dramaturgie musela být pro rok 2020 zrušena. Místo ní však organizátoři festivalu vystavěli novou koncertní řadu, která ve čtyřech večerech a jednom odpoledni představí nejen pilíře barokní hudební literatury, ale také pozoruhodné, avšak opomíjené skladatele baroka, klasicismu i romantismu.

Sny a jejich tematizace dávají tvůrcům – ať již se jedná o skladatele, spisovatele, malíře, sochaře či režiséry – nevídané pole působnosti na hranici možného a nemožného a v některých případech i daleko za ní. A do jisté míry by se dalo říct, že se v operní pantomimě Der Traum, kterou uvedl Hudební festival Znojmo, setkaly „sny“ hned několika zúčastněných: skladatele Michaela Haydna, mladšího bratra proslulého Josepha Haydna, spisovatele, dramatika a herce Arnošta Goldflama, jehož vzpomínky a povídky se staly základem nového pojetí, scénáristy a dramaturga Ondřeje Hučína a režiséra, mima a choreografa Radima Vizváryho, kteří společnými silami nahradili původní scénář Floriana Reichssiegla svým vlastním, a v neposlední řadě sny a hudební představy dirigenta Romana Válka, který s orchestrem Czech Ensemble Baroque celé dílo nastudoval. Předtím, než se však scéna Marka Cpina mohla zaplnit vypravěčem Goldflamem, jeho ztělesněnými sny Valérií Daňhelovou, Annou Kukczkovou, Matějem Petrákem, Jindřichem Panským, Markem Zelinkou a zpěváky Markétou Böhmovou, Štefanem Kocánem a Thomasem Lichteneckerem, zahájila večer Symfonie č. 26 „Lamentatione“ staršího z bratrů Haydnových.

Ještě v době, kdy koronavirová krize zavírala operní domy, divadla a koncertní sály, museli pořadatelé hudebních festivalů rozhodovat, zda připravené dramaturgie a dohodnutá tělesa přesunout, pozměnit, či zcela zrušit. Zatímco někteří vsadili na jistotu a své plány přesunuli na nadcházející rok, našlo se pár odvážlivců, kteří doufali, že se situace co nejdříve uklidní. Jednou z nejpozoruhodnějších kulturních událostí, která se rozhodla zkusit štěstí, je Hudební festival Znojmo, o jehož nezvyklém 16. ročníku jsme si popovídali s prezidentem festivalu Jiřím Ludvíkem.

Zatímco ještě nedávno jsme netušili, zda se kterýkoliv z milovaných hudebních festivalů bude moci odehrát, dnes máme důvodů k radosti hned několik – nejenže léto skutečně nebude tak suché (a to nejen hudebně), jak jsme se mohli obávat, ale kvalita produkce i uměleckých výkonů zůstala i za této nestandardní situace na vysoké úrovni. Snahu organizátorů festivalu Smetanova Litomyšl korunoval vítězným úspěchem závěrečný víkend 11.–12. července.

Violoncellista Štěpán Filípek patří mezi nejvýraznější interprety současné hudby, kromě uvádění skladeb jiných autorů se Filípek věnuje také vlastní kompoziční činnosti a v průběhu své kariéry se vyprofiloval i jako dramaturg a publicista. V útulném prostředí kavárny Faine na půdě brněnského Ústavu hudební vědy jsme si popovídali o úskalích soudobé dramaturgie, festivalu Forfest či výrazných skladatelkách současnosti.

Helena Spurná vystudovala divadelní a hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde získala doktorát a několik let působila jako odborná asistentka. Od té doby pracovala například jako dramaturgyně hudebních pořadů v brněnské redakci České televize a pokračovala ve své akademické kariéře nástupem na Katedru divadelních a filmových studií Filozofické fakulty UP v Olomouci, kde se i habilitovala. K opeře publikovala řadu statí v tuzemsku i v zahraničí, v 90. letech se věnovala též recenzní činnosti. Roku 2004 vydala s kolektivem autorů v Národním divadle v Praze soubor textů Hudební divadlo jako výzva (Interdisciplinární texty), které jsou oceňovaným vhledem do problematiky opery a jiných žánrů hudebního divadla. Roku 2014 jí vyšla kniha Emil František Burian a jeho cesty za operou, v níž podrobně zmapovala operní tvorbu jednoho z nejvýraznějších českých umělců 20. století. Kromě dramaturgické práce v NDM, kterou vykonává od začátku sezony 2019/20, působí i nadále jako vysokoškolská pedagožka a věnuje se badatelské práci ve prospěch opery.