Předposlední večer šestého ročníku Lednicko-valtického hudebního festivalu patřil opeře – v nastudování ansámblu Musica Florea pod vedením Marka Štryncla zazněla ve valtickém zámeckém divadle jedna z historicky nejoblíbenějších Vivaldiho oper Il Farnace na libreto Antonia Marii Lucchiniho. V titulní roli vystoupil tenorista Zoltán Megyesi, jeho manželku Tamiri ztvárnila mezzosopranistka Marta Infante a její matku Berenice sopranistka Michaela Šrůmová. Farnaceho sestru Selindu nastudovala mezzosopranistka Sylva Čmugrová, vojáky a současně její nápadníky Aquilia a Gilada pak tenorista Martin Javorský a sopranistka Zuzana Kopřivová. Farnaceho římského protivníka Pompea se chopila mezzosopranistka Kamila Mazalová. Nepěveckou roli syna Farnaceho a Tamiri ztvárnila Victora Novák Infante. V tanečních rolích vystoupily Lenka Breeding, Romana Konrádová a Klára Suldovská. Představení režírovala a choreografii navrhla Andrea Miltnerová.

Program Lednicko-valtického hudebního festivalu nabídl ve středu 6. října svůj třetí koncert věnovaný skladatelskému odkazu Antonia Vivaldiho – ve valtické zámecké kapli zazněly skladatelovy sonáty v interpretaci tělesa Ensemble Scaramuccia pod vedením houslisty a uměleckého vedoucího souboru Javiera Lupiáñeze. Kromě něj tvoří ansámbl violoncellistka Inés Salinas a cembalistka Patrícia Vintém. Společně představili skladby ze slavné Pisendelovy sbírky v Drážďanech, zazněla také dvojice Vivaldiho sonát, které Lupiáñez v pověstné „Schrank II“ objevil. Kromě množství unikátních hudebnin je Pisendelova sbírka důležitá také z dalšího důvodu – mnohé hudebniny obsahují provozovací poznámky, které podávají důležité svědectví o dobové interpretaci, zdobení a improvizačních technikách.

Lednicko-valtický hudební festival si pro zahajovací koncert svého VI. ročníku připravil obzvláště lákavý program světové úrovně – v jízdárně zámku Valtice vystoupil v sobotu 2. října orchestr Ensemble Matheus pod vedením Jeana-Christopha Spinosi společně s jednou z největších hvězd současné mezinárodní hudební scény, kontratenoristou Jakubem Józefem Orlińskim. Čeští posluchači tak měli vůbec poprvé možnost poslechnout si proslulého zpěváka na své domácí půdě. Společně s nimi vystoupila v několika skladbách také mandolinistka Anna Schivazappa.

Zahájení nové sezóny v Divadle na Vídeňce (Theater an der Wien) bylo již od prvního pohledu plné příslibů – nejstarší dosud dochovaná opera Rappresentatione di Anima et di Corpo od Emilia de’ Cavalieriho v nastudování prvotřídního světového ansámblu Il giardino armonico pod vedením Giovanniho Antoniniho, k tomu výborný sbor Arnold Schoenberg Chor pod vedením Erwina Ortnera, a to vše navíc v režii Roberta Carsena, který patří mezi nejoceňovanější režiséry světa. Ostatně jeho Káťa Kabanová stále patří mezi nejpozoruhodnější inscenace Janáčkova díla doposud. Přesto stál před Carsenem nelehký úkol – ačkoliv totiž libreto Agostina Manniho patří k literárním skvostům přelomu 16. a 17. století, jeho poselství o naprostém zavrhnutí pozemských radostí (nebo spíše jakási jeho rigorózní direktivnost) již pravděpodobně mezi lidmi tolik nerezonuje. Na druhou stranu otázky o původu a smyslu života, o jeho dobrém vedení, či naopak marnosti a zbytečném utrpení jsou dnes stejně tak živé, jako byly před čtyřmi stoletími. A právě těmito otázkami začíná Carsen své vyprávění.

Ačkoliv oficiálním zahajovacím koncertem se má stát až večer s Jakubem Józefem Orlińskim a hudebním tělesem Ensemble Matheus, připravili organizátoři Lednicko-valtického hudebního festivalu pro své návštěvníky ještě mimořádný festivalový prolog. Na rozdíl od všech následujících koncertů, které posluchače čekají v rozmezí 2. až 16. října se však úvodní večer neodehrával v Lednicko-valtickém areálu, ale v Lichtenštejnském zahradním paláci ve Vídni. Současně tak měli návštěvníci možnost prohlédnout si veřejnosti jinak nepřístupnou soukromou uměleckou sbírku, která zahrnuje vzácná díla Lucase Cranacha St., Raffaela, Petera Paula Rubense, van Dycka, Rembrandta, Franse Halse a mnoha dalších. Program přinesl díla Antonia Vivaldiho a Johanna Melchiora Pichlera v interpretaci Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704 pod vedením dirigenta Václava Lukse. Sólově vystoupili sopranistky Tereza Zimková, Helena Hozová, Kamila Zbořilová, altistka Aneta Petrasová, tenorista Tomáš Lajtkep a basista Michał Dembiński.

Hned tři různá výročí dala vzniknout dramaturgii závěrečného koncertu Olomouckých barokních slavností – prvním z nich je výročí 230 let od úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta, druhá dvě patří německému skladateli Johannu Gottliebu Naumannovi, jehož 290 let od narození a 220 let od úmrtí program s názvem Koncert ke slávě Sloupu Nejsvětější Trojice připomenul. V provedení rezidenčního ansámblu Volantes Orchestra (umělecká vedoucí Veronika Manová) a Czech Ensemble Baroque Choir (sbormistryně Tereza Válková) zazněla ve čtvrtek 9. září v kostele sv. Mořice Mozartova Missa in honorem Sanctissimae Trinitatis a Naumannova Missa Solemnis. Jako sólisté vystoupili Pavla Radostová (soprán), Romana Kružíková (soprán), Lucie Netušilová Karafiátová (alt), Jan Kožnar (tenor) a Martin Vacula (bas). Notový materiál skladby Missa Solemnis připravil Libor Mašek (violoncello).

O tom, že libreta Pietra Metastasia patřila k nejoblíbenějším dramatickým textům 18. století, není třeba příliš diskutovat. Jeho básnická díla zhudebňovali významní doboví skladatelé – mj. Georg Friedrich Händel, Domenico Sarro, Leonardo Vinci, Niccolò Jommelli, Niccolò Piccinni, Johann Adolph Hasse či Wolfgang Amadeus Mozart – a ani s příchodem 19. století obliba jeho textů nepohasla, jak ukazují skladby Beethovena, Schuberta a Rossiniho.

Devátý ročník Olomouckých barokních slavností se nese ve znamení výrazných změn. Festival nejenže rozšířil svoji dramaturgickou nabídku o štědře koncipovanou koncertní řadu – čemuž ostatně uzpůsobil také svoji délku – ale zároveň představil nové rezidenční těleso Volantes Orchestra s uměleckou vedoucí Veronikou Manovou. O tom, zda festivalu nová podoba sluší, se mohli posluchači přesvědčit na pátečním zahajovacím galakoncertu Il Boemo ve světle svých současníků v sále domu U Parku. Kromě nového rezidenčního orchestru vystoupila také sopranistka Lenka Máčiková. Hudbu řídil dirigent Jakub Kydlíček.

Přestože to s mezinárodním hudebním festivalem Setkávání nové hudby Plus vypadalo v listopadu bledě, podařilo se organizátorům navzdory veškerým omezením a vládním nařízením 23. ročník uspořádat. Hudební večery se nicméně přesunuly z koncertních sálů na festivalový YouTube kanál. O tom, jak se Setkávání nové hudby Plus vypořádalo s technickými nároky, změnou dramaturgie, ale i o plánech do budoucna jsme si popovídali nejen s ředitelem samotného festivalu, skladatelem a prorektorem Janáčkovy akademie múzických umění Ivo Medkem, ale také s některými účastníky festivalu – klavíristy Sárou Medkovou a Jonathanem Powellem, violoncellistou Štěpánem Filípkem a dirigentem Brno Contemporary Orchestra Pavlem Šnajdrem.